3. NEDĚLE ADVENTNÍ - 16.12.2007
Liturgické texty
Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. ( I.A str. 31) Iz 35, 1 –6a. 10:
Dnešní čtení z knihy proroka Izaiáše je proniknuto radostí. Jeho slova platí v každé době. Přibližují lidstvu proměny, které nastávají, když samotný Bůh vstupuje do dějin světa. Proroctví tě posílí v naději, že za svoji trpělivou víru v naplnění Božích zaslíbení, až nastane onen den slávy Jeho návratu, obdržíš od Něj božskou odměnu!
1.ČTENÍ Iz35,1-6a.10: Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.
Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Jakuba. (I.A str. 32 ) Jak 5, 7 –10:
List svatého apoštola Jakuba potvrzuje, že netrpělivost při očekávání příchodu Páně by se leckomu mohla při konečném soudu nevyplatit. Autor vybízí křesťany, aby se na setkání s Pánem připravovali, aby dodávali druhým odvahu, naději, ve víře je povzbuzovali, ale aby se nenechali strhnout k neplodným nářkům a obviňováním. Pros Pána, aby tě obdařil trpělivostí rolníka, který zasévá setbu naděje a čeká na úrodu!
2.ČTENÍ Jak 5,7-10: Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.
Komentář k evangeliu podle Matouše. (I. A str. 32) Mt 11, 2 –11:
Podle Matoušova evangelia neušel výtkám Ježíšovým za projevy pochyb, jisté nedůvěry a netrpělivosti tak velký prorok a kazatel jako byl Jan Křtitel. Jan totiž měl totiž představu o blízkém příchodu poněkud jiného Mesiáše. Přál si přísného soudce, služebníka Božího hněvu. A navzdory jasným důkazům o Božské moci a znameních, které Ježíš svou činností vykazoval, nebyl si Ježíšem jist, že jedině on je Božím Synem, který přišel, aby naplnil slovo proroků o proměně světa.
EVANGELIUM Mt 11,2-11: Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou." Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: "Já posílám svého posla před tvou tvář, aby připravil cestu před tebou." Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."
Trpělivost (dcera statečnosti)
je téma dnešní asketické homilie (kázání v Krásensku na toto téma bude mít otec děkan) podle projektu „Učící se církev“ - Lekce 3 s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC ) heslo trpělivost a na znění dnešního druhého čtení Jak 5,7-10.
Úvod.
Co je trpělivost? Je to umění vydržet při práci, vytrvat při díle, zůstat aktivní od začátku až k uskutečnění, až k dovršení. Trpělivost je ctnost vytrvalé práce, která se nedá odradit neúspěchem. Nejrůznější duchovní autoři říkají, že v plnosti ji budou mít jen lidé pevně věřící, kteří vědí, že se sice od nich žádá plné pracovní nasazení, ale výsledek že záleží na Bohu, na Boží milosti, ne na nich.
Osnova:
a) pojem mezi zoufalstvím a hněvem.
b) cena pro křesťanský život jednotlivce i společnosti
Pojem mezi zoufalstvím a hněvem.
Trpělivost je ctnost vytrvalé práce, která se nedá odstranit neúspěchem.
Teologové říkají, že v plnosti ji mohou mít jen lidé pevně věřící, kteří vědí, že od nich se sice žádá plné pracovní nasazení, ale výsledek že je v ruce Boží. Dramaticky vyjádřeno, je trpělivost pozice středu mezi zoufalstvím a hněvem. Kdo totiž pracuje s pocitem, že vše záleží jen na něm, ten se bude rozčilovat nad vším, co mu překáží a bude mít sklon to násilně odstraňovat; anebo dá pasivně ruce do klína, když se mu překážky nakupí do nepřehledné výšky.
Teprve křesťanská důvěra dokáže trpělivě znovu a znovu začínat práci na lepším zítřku. Ani nervózně, ani apaticky, ale s „angažovaným klidem“. A jestli se to člověk v mládí nenaučí, aby rozumem a vůlí vzbouřené pudy a city ovládal, pak ztrácí rovnováhu, trpělivost. Buď zahoří zlostí nebo se zastudí sebelítostí, rozmrzelostí, náladovostí. Není snad ubožejší člověk, než ten, který se neumí ovládat. Co s ním?
Bůh nestvořil člověka jako přírodní živel, ale jako osobnost. Trpělivost stojí na sebevládě. Je třeba se tomu od dětství učit.
Cena pro křesťanský život jednotlivce i společnosti.
Trpělivost je nezbytná pro jednotlivce i společnost. Neukázněné děti jsou protivné, ale netrpěliví dospělí jsou katastrofální. Nedovedou čekat na zralou lásku, a tak se vrhnou do milostných dobrodružství, která skončí nuceným sňatkem, nechtěnými dětmi, otrávenými životy a rozvratem. Nedovedou trpělivě jet v koloně aut a tak bezhlavě předjíždějí a ohrožují život svůj i druhých. Nedovedou trpělivě počkat, až odezní rodinná hádka, splašeně se honem rozvádějí, a ošidí se o jistotu usmířeného vztahu po překonané krizi.
Co to je netrpělivost? Je opakem trpělivosti. Závažným způsobem poškozuje duševní a duchovní život. Nebezpečí této negativní vlastnosti, sklonu či postoje znali dobře staří mistři duchovního života, když zdůrazňovali, že člověk nesmí být netrpělivý dokonce ani v konání dobra. Vycházeli přitom z poznání, že na všechno, co od člověka požaduje Bůh, je dost času. Věděli totiž dobře, že i ti, kteří konají horlivě službu lásky, nemusejí být dostatečně připraveni a mohou později zjistit, že nemají z čeho dávat. Trpělivost v duchovním životě tedy znamená smířit se i s myšlenkou, že budu nějaký čas „neužitečný“.
Netrpělivost je spojena bytostně s nedůvěrou, které se sice nevyhne žádný člověk, ale jako trvalý a vědomý postoj je pro duchovní život velmi nebezpečná. Všimněme si, že i lidé, o kterých se dá říct, že důvěřují, se nevyhnou v určitých náročných situacích pocitu, jako by se situace vymkla Bohu z rukou. V oblasti duchovního života je to stejné pochybení jako v oblasti gramatiky chyba ve vyjmenovaných slovech. Ke stejnému omylu dochází i tehdy, vznikne-li v člověku pocit, že mu Bůh ve chvílích duchovních krizí a zkoušek nepomáhá. Ve skutečnosti mu totiž pomáhá mnohem víc než jindy, jen bolest mu odnímá schopnost tuto pomoc vnímat.
Netrpělivost, trvá-li dlouho, však nakonec ústí vždy do své extrémní formy - zoufalství, které je výrazem nedůvěry v to, že i bezvýchodná situace přináší dříve či později řešení. Lidé, kteří v životě ztroskotali, netušili, že východisko bylo již na dosah ruky. Stačilo jen ještě chvíli počkat a ještě chvíli trpět...
Sv. Terezie od Ježíše se modlí (227):
Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach.
Všechno pomíjí. Bůh se nemění.
Trpělivostí se dosáhne všeho.
Kdo má Boha, tomu nic nechybí. Bůh sám stačí.
(sv. Terezie od Ježíše: Básně, 9)
Máme naději na nebeskou slávu, kterou Bůh slíbil těm, kteří ho milují a konají jeho vůli. Každý má proto za všech okolností trpělivě doufat, že s Boží milostí vytrvá „až do konce“ a dosáhne nebeské radosti jako věčné Boží odměny za dobré skutky vykonané s Kristovou milostí (1821).
Trpělivost patří mezi dvanáct plodů Ducha svatého jako je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota … (1832). Je naší povinností, abychom laskavě, rozvážně a trpělivě jednali s lidmi žijícími v omylu nebo v neznalosti víry ( 2104), aby naše rodinné vztahy byly naplněny vzájemnou úctou a netrpěly nedostatkem trpělivosti (2219).
„Buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce“ (Ef 4,2)
Vzorem svaté křesťanské trpělivosti a statečnosti byl Sv. Cyprián.
Po svém obrácení na křesťanství se stal biskupem. Zemřel mučednickou smrtí a pronásledování křesťanů v roce 258 po Kristu. V době, která byla pro křesťany tak nepříznivá, projevoval velikou statečnost a neohroženost.
V díle O dobru trpělivosti Cyprián proti stoickému vychvalování lhostejnosti ke všemu klade důraz na trpělivost jako na ctnost typicky křesťanskou. Trpělivost má křesťan společnou s Bohem, od něhož vychází.
Svatý Cyprián píše: Když si křesťan uvědomí, pod jakou podmínkou, za jakého předpokladu dospěl k víře, pak mu ovšem bude jasné, že tu na světě musí trpět ještě více než ostatní lidé, poněvadž více než ostatní musí zápasit s pokušeními ďábla. Písmo svaté na to upozorňuje nabádavými slovy: „Synu můj, chceš-li vstoupit do služby Boží, stůj pevně ve spravedlnosti a bázni, a buď připraven, že budeš zkoušen." A opět: „Cokoli na tebe dolehne, přijmi, v bolesti buď statečný a ve své tísni měj trpělivost, neboť v ohni bývá zkoušeno zlato a stříbro, lidé pak milí (Bohu) ve výhni tísně."
Spravedliví vždy projevovali tuto trpělivost, apoštolové podle příkazu Páně vždy učili: nereptat v neštěstí, nýbrž vzít statečně a trpělivě na sebe vše, co nás může zde na světě potkat.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.