Témata k nedělní a sváteční liturgii

Věříš, že svět spasí krása stvoření?

30. 4. 2010 0:53

Věříš, že svět spasí krása stvoření?

Téma měsíce nasměrovalo v těchto dnech naše úvahy ke vztahům křesťanů a životního prostředí  a k obdivu nad krásami stvoření. Mne kromě blogů, aktuálního tématu podle projektu „Učící se církev“ a textů posledního čísla 18 Katolického týdeníku (KT), dnes inspiroval k přemýšlení též samotný název tématu a motto Dostojevského, odvážně uvedené na závěr úvodníku redakce Signálů, že „Krása spasí svět“. Je to opravdu tak?

Autorka blogu Proč jsem ekolog (díl první)je hluboce okouzlena krásou přírody, cituje příhodně z Písma: Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje dílo po vší zemi! Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? (Žl 8) Píše o svých zážitcích  a ptá se: Proč je to tak krásné?  Z obsahu jejího předchozího blogu Tvoří Bůh skrze evoluci?  usuzuji, že je přesvědčena o procesu Božího tvoření, který je v souladu s evoluční teorií a krásu stvoření považuje jako jednu z nutných podmínek k jejímu kvalitnímu průběhu.  Podle názoru mého, jehož evoluční teorie svými argumenty nepřesvědčila,  Bůh, když na počátku  tvořil přírodu, učinil ji nejen jako „dobrou“, ale i takovou, aby se člověku, kterého bezmezně miloval a miluje,  jevila k jeho potěšení převážně jako krásná. Avšak pozor! Ne všechno co se člověku jeví jako krásné musí být i dobré.  A každému ani nemusí připadat příroda krásná vždy. Například, když mu padá při ničivém zemětřesení střecha na hlavu, nebo když zuřící sopka při vší kráse překazí na půli světa letový provoz.

V jedné z odpovědí na  komentáře  k  blogu: Tvoří Bůh skrze evoluci? autorka popisuje zážitek z pohledu na neobyčejnou  krásu duhy a vnímá ji  jako fyzikální jev i  jako znamení smlouvy mezi Bohem a lidstvem.  V posledním tématu projektu ČBK  Učící se církev     Slavení  liturgie  Církve  5. neděli velikonoční 2.5.2010,  je význam znamení a symbolů vysvětlen. Bůh jejich prostřednictvím ke člověku a o sobě hovoří skrze viditelná stvoření, jako je světlo, noc, vítr, oheň, voda, země, případně i duha, symbolizující jeho velikost a blízkost. (srv. KKC 1147; 1148).

Marek O. Vácha,  oblíbená známá osobnost , kněz, propagátor evoluční teorie,  sice píše v KT /18, že není  v současnosti moderní dávat přírodním úkazům teologický rámec. Přesto však uvádí, že starozákonní Židé by to viděli jinak, neboť v biblických časech se nikdy nic neděje jen tak.  Ano, podle   Gen 9,8-17  symbol duhy po potopě Bůh použil jako milostivé znamení smlouvy mezi Bohem lidstvem, že k potopě, která by zahladila zemi, do doby posledního Božího soudu  již nedojde.  Písmo nám však předpovídá ještě jednu katastrofu, která má postihnout tento svět, a která má definitivně skoncovat se vším zlým, co zde na světě existuje. Potopa byla jen jejím předobrazem. Ve zjevení Jan (Zj 4,2-3) uviděl u posledního soudu Boží trůn, připravený k soudu, a na něm sedícího Krista jako Soudce, obklopeného překrásnou duhou jakoby svatozáří. Duha připomíná vyvoleným Boží milost a nástup konečného času spásy. Duha je zde starým znamením spásy.  Bůh  jako soudce světa zůstává milostivým Bohem své církve. Boží zaslíbení   o spáse z Gen 9,8-17 se plní a naplnilo v ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Kristu(Zj 5,1-13) Jeho obětí byla uzavřena mezi Bohem a vyvoleným lidem Nová smlouva o jejich  spáse.  Pouze Kristus je náš Spasitel. Nikoliv krása stvoření.

Téma jak tvoří Bůh navazuje na čtené písmo při slavení  liturgie  v katolických chrámech celého světa  v průběhu bohoslužby  slova. Vychází z 1. čtení Sk 14,21-27, o zahájení procesu nového přetváření pohanů v křesťany a též samotných apoštolů pomocí Ducha svatého, ze 2. čtení Zj 21,1-5, kde Jan ve vidění slyší Boha jak říká: „Hle,všechno tvořím nové !“ a z  evangelia Jan, 13,31-35, v němž evangelista označuje Ježíšovo stanovisko  k povinnosti vzájemné lásky jako nové přikázání, jehož plnění nás „obnovuje“ protože v nás tvoří „nové srdce“.  Důsledně se tématu tvoření věnuje Katolický týdeník č.18 na str. 6, v komentářích  ke všem čtením  a samotná homilie P. Milana Badala: „Láska, která nebere,ale dává“.

Na závěr prosíme  ty, kteří čtou tento blog a navštěvují v neděli katolický kostel kdekoliv na světě, aby v komentářích k blogu  sdělili, jakým způsobem se odrazilo čtené Boží slovo z lekcionářů církve 2.5.2010 o Božím stvořitelském plánu a jeho konečného dovršení v kázání kněží toho dne. Liturgické texty k přípravě je možno nalézt v v KT/18  str. 6, který doporučujeme si zakoupit, nebo též přímo zde: Učící se církev (úvody k textům), abychom se mohli z vašich příspěvků dále poučit.  

 

Matonick

Sdílet

Komentáře

Lenus Díky za článek. Krása stvoření opravdu svět nespasí, ona jenom ukazuje na jejího Svořitele a Spasitele. Nemyslím si, že příroda, přesto, že je krásná je dobrá - ona prostě jenom JE (není ani dobrá ani špatná). Každý, kdo (zázrakem)přežil v přírodě něco opravdu drsného myslím může povídat...

Václav Plíhal Lekce o dovršení stvořitelského plánu se při konkurenci s přikázáním lásky do kázání v našem kostele nepromítla, okomentuji tedy alespoň vyznění tématu Krása stvoření.<br />
<br />
Poslední odstavec dubnového úvodníku byl částečně odvahou vést nedotáhnutým naznačením k přemýšlení, částečně nepovedenou formulací - jeho vznik byl spojen s myšlenkou na Krista coby vrchol krásy. Jedna diplomová práce uvádí možný překlad řeckého výrazu "dobrý" pastýř i jako "krásný". Je ovšem jisté, že tuto jednotu (natož úvahy autora úvodníku) si dnešní člověk při vyslovení slova "krása" nepředstaví, proto po Dostojevského citátu mělo následovat spíše: "Je mnoho cest, na kterých lze krásu - Krista - potkat. Kéž se nám alespoň po některé z nich podaří jít v čase prodchnutém velikonoční radostí."<br />
<br />
Že je krása "průsvitná", že odkazuje za sebe (je-li zároveň dobrou a pravdivou, ke spáse vedoucí) - to mělo být závěrečné vyznění tématu. Snad se to

Matonick To:Plihalik Dík za vysvětlení a zdůvodnění interpretace poetického citátu F. M. Dostojevského z románu Idiot: “Krása spasí svět.”, uvedeného na závěr úvodníku měsíce o krásách stvoření, spojeného s myšlenkou na Krista coby vrcholu krásy či dobra. Mne k úvahám skutečně pohnula i tato idea a v mnohém souhlasím . Nejsem si ovšem jist, že měli Dostojevskij, Berďajev, nebo Bulgakov na mysli Ježíše. Kristus je nepochybně člověk absolutně dokonalý po všech stránkách a je současně Spasitelem světa. Tak je i přímo pojmenován v Písmu, byť má i jiné tituly. Téma měsíce znělo „Krása stvoření“ a blogy -komentáře se měly vztahovat k tomuto tématu, týkat se všeho co Bůh stvořil a co, nebo kdo je či není krásný. Ovšem kromě Ježíše samotného. Přímo na jeho osobu se stvoření podle mne nevztahuje. Neboť Ježíš Kristus byl nestvořený , ale zrozený – prvorozený. V tom případě by se na něj nevztahovalo ani eventuální tvrzení, že On -„Krása stvoření“ spasí svět, pokud by je někdo další vyslovil.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio