BŮH JE MEZI NÁMI

4. příspěvek do rubriky Signálů k tématu měsíce Bible -  Učící se církev 4 

Jako pokračování včerejšího třetího  příspěvku Vezmi a čti  o Literárním večeru v Kotvrdovicích v místní knihovně, který byl navštíven dost početnou skupinou místních skautů, mládeže i dospělých posluchačů, doplňuji tento příspěvek citacemi a poznámkami o dvou dílech, z nichž mi byly uloženy ke čtení ukázky.  Hlavními  postavami obou děl jsou mladí muži, kteří hledají Boha,  a Bůh jim pomáhá. Na jejich osudy je možno vztáhnout obsah tématu 193  Ježíš – vtělené Boží slovo,  k nedělní Slavnosti Ježíše Krista Krále. Použil jsem některé myšlenky autorů knih i do komentářů, které se budou zítra při Bohoslužbě slova číst před Písmem a do vypracované lekce 193, už zveřejněné na Signálech a  po neděli připojím odkaz na zítřejší kázání k tomuto tématu podle programu Učící se církve  od našeho pastýře     P. Jana Plodra z www Krásensko- kázání. 

„ Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem kdo ho volají opravdově. Vyplňuje přání, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je. Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje.  Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy.  (Žalm 145,18-21).  

Paulo Coelho „Alchymista“.  Literární večer v Kotvrdovicích 19.11.2010. 

Hlavní postavou románu brazilského bestselleru je  španělský chlapec – pastýř  Santiago. Jeho otec si přál, aby se stal knězem. Dlouho však  v semináři nevydrží. 

Uvažuje: Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.  

Na svých cestách s ovcemi tedy začíná uskutečňovat  velký sen svého života: chodit světem poznat svět, města,  nacházet nové přátele, a přitom s nimi nemuset  být každý den.  Přemýšlí: „Když vidíme stále stejné lidi, stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do toho života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami“.

A zdál se mu sen, kterému nerozumí. Navštíví stařenu, která sny umí vyložit. Podle ní má pokračovat v naplňování svého velkého  snu a nalezne poklad. Jak ho nalezne, to ví Bůh.

„Sny jsou řečí Boha. Když Bůh mluví jazykem světa, mohu to vyložit. Když ale Bůh mluví jazykem tvé duše, můžeš mu rozumět jen ty sám.“      Vzápětí  se mu Bůh zjevuje. Je vtělený do  podoby tajemného starce. Představuje se jménem jako Melchisedech, tj. známá biblická osobnost, všeobecně dodnes chápaná jako předobraz Ježíše Krista. Uvádí, že se narodil v (Jeru)Sálemě, kde je Králem – ( Napsáno s velkým K.) Projevuje se jako vzdělanec, filozof.  Informuje ho o největší lži na světě: „že v určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem, a pak podléháme osudu“.  Umí číst myšlenky, prokazuje mu svou vševědoucností. Co více by potřeboval vzdělanec, který předtím na přání otce studoval na kněze v semináři, aby rozeznal ve starcovi  vtělené Slovo či Syna Božího. Sice v něm Boha, který mu přichází na pomoc v zásadním rozhodování, jak pokračovat ve svém osobním příběhu hned nepoznává (Ani vlastní v Ježíši Boha nepoznali.), ale  začíná věřit!

 Stařec (Bůh) vysvětluje co je „Osobní příběh“:                                                         

 „To je to, co jsi odjakživa chtěl dělat. Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všecko jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze. Jsou to síly, které se zdají zlé, ale v podstatě učí, jak máš uskutečnit svůj Osobní příběh. Připravují tvého ducha a tvou vůli, protože na této planetě platí jedna veliká pravda; ať jsi kdokoli a děláš cokoli, když něco doopravdy chceš, je to proto, že se toto přání zrodilo v duši Vesmíru. Je to tvé poslání na Zemi“.

„I kdyby to třeba bylo jen chodit po světě?“

„Nebo hledat poklad. Duše světa se živí štěstím lidí. Anebo naopak neštěstím, závistí, žárlivostí. Splnit svůj Osobní příběh je jedinou povinností člověka. Vše je jedno. A když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys své přání uskutečnil.“  

„Lidé poznají velice brzy, proč mají žít. Možná proto se velice brzy vzdávají. Ale tak už to bývá“ 

 „To se pak vždycky objevíte vy?“  

Bůh mu odpoví: “Ne vždycky v této podobě, ale objevím se pokaždé. Někdy v podobě východiska, dobrého nápadu. Jindy zase v kritickém okamžiku udělám věci snadnějšími. A tak dále; většina lidí si toho však ani nevšimne.“ 

Sergej K. Dakov „Patřím k vám“  Literární večer v Kotvrdovicích 19.11.2010. 

Kniha Sergeje Dakova „Patřím k vám“ je vlastně autobiografie autora. Narodil se v roce 1951. Prožil těžké dětství jako sirotek střídavě na ulici, nebo v různých dětských domovech. Vždy se dokázal prosadit silou své vůle, vynikající duševní i fyzickou kondicí  a výbornými školními výsledky.

V průběhu studia na elitní vojenské námořní akademii SSSR v Petropavlovsku na Sibiři, byl  jako komunistické straně zcela oddaný komsomolec v roce 1969 pověřen vedením vybrané  skupiny kadetů, zařazené do jednotky tajné policie KGB, která z přesvědčení a za odměnu krutě systematicky pronásledovala a terorizovala místní křesťany.Po 150 akcích v průběhu roku si Sergej uvědomil zločinnost svého působení. Započal s hledáním Boha a rozhodl se uprchnout při nejbližší příležitosti z SSSR. To se mu podařilo až po absolvování školy, když využil bouře v blízkosti pobřeží Kanady, kde kotvila jeho loď. Zde se v noci pokusil oblečený přeplavat několik kilometrů v 5 stupňů studené vodě ke břehu. 

Krátce po dokončení této knihy Sergej zemřel. Svůj „nový život“ zasvětil úloze upozornit věřící na celém světě na těžkou situaci křesťanů v SSSR. Od ledna do dubna 1972 vyprávěl v Kanadě v kostelích, ve společenství věřících, v televizi, před zástupci vlády, dával novinářům interwiew svůj příběh o metodách policie, o následování křesťanů, prosbě o Bibli a pomoc každého druhu. Těšil se, že bude moci prostřednictvím rozhlasu promluvit k ruské mládeži.  Často se zmiňoval o tom, že se neustále cítí ohrožován. Půjčil si na svou obranu pistoli. 1.1.1973 ho z ní smrtelně zasáhla kulka. Zemřel ve věku 22 let. 

Matonick