Témata k nedělní a sváteční liturgii

4. neděle velikonoční - kázání k tématu 221: "Velikonoční tajemství"

15. 5. 2011 11:55
Rubrika: kázání | Štítky: P. JAN PLODR

Velikonoční tajemství

Zlatá ulička v Praze je jedním z míst, kde se lidé pokoušeli vyrobit elixír života. Být nesmrtelný je touha vepsaná do přirozenosti člověka. V touze po nesmrtelnosti dělají lidé různé věci. Když pomineme snažení alchymistů a lékařské vědy, jmenujme budování velkolepých staveb (pyramidy, mauzolea), konání slavných činů, tvoření „nesmrtelných“ uměleckých děl a tak podobně. Nám křesťanům bylo svěřeno veliké tajemství.

K věčnému životu a věčné slávě vede jediná cesta – poznání a přijetí Ježíše Krista, který jako první vstal z mrtvých a žije. To je Velikonoční tajemství.

Když se řekne tajemství, máme pocit, že je to něco tajného, co by mělo zůstat skryto.

Tajemství vskutku může být něco, co má zůstat ve skrytosti, intimitě, cenná informace, kterou je třeba střežit před nepovolanými…

Tajemství je však také to, co nás přesahuje. Vesmír, Bůh, věčný život… To jsou tajemství, která nás vybízejí k hledání a zkoumání, k přemýšlení a rozprávění.

Velikonoční tajemství v sobě spojuje oba tyto rozměry.

Velikonoční tajemství v srdci člověka

je intimní cenné vyznání, nad kterým máme rozjímat a které máme střežit jako poklad. Jak zní?

Miluji tě takového, jaký jsi (takovou jaká jsi) a chci tě milovat navěky. Dávám ti svého jediného syna. On za tebe umírá a pro tebe vstává z mrtvých. Přijmi ho a budeme spolu šťastní.

To říká Bůh každému z nás. Toto tajemství je třeba střežit a chránit před nepovolanými – před satanem a zlými duchy.

Pokušení, zlé touhy, žádosti a hříchy se snaží připravit naše srdce o Boží lásku a přátelství, o naději, kterou nám dává Ježíš svým zmrtvýchvstáním.

V srdci je tedy třeba Velikonoční tajemství střežit a sdílet s přáteli: s Bohem, Marií, ostatními dobrými lidmi…

Velikonoční tajemství hlásané v liturgii.

Řekli jsme si, že tajemství je také to, co nás přesahuje. Abychom ho mohli poznávat, potřebujeme pomoc. Proto liturgie hovoří o Ježíšově Zmrtvýchvstání. Připomíná dávná proroctví a odhaluje jejich naplnění na Ježíšovi. On je Mesiáš, zachránce, kterého předpovídali proroci. V liturgii nad tím rozjímáme a společně prožíváme radost, že právě my můžeme mít toto nesmírně cenné poznání.

Velikonoční tajemství slavené v liturgii.

Když slyšíme dobrou zprávu, máme touhu se z ní radovat. Nejlépe s ostatními lidmi. Proto se scházíme ke slavení mše svaté. Nejdeme jen litovat hříchů, děkovat za nějaké ty radosti nebo prosit o pomoc v životě. Jdeme slavit, že Ježíš žije a i nás volá k životu věčnému.

Liturgie je oslava věčného života. Nezapomínejme na to!

Když si položíme otázku: „Proč jdeš do kostela?“ Jakou dostaneme odpověď? Aby rodiče nenadávali? Abych si splnil povinnost? Abych získal pomoc pro práci?

Do kostela máme jít, abychom přijali věčný život („Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Jan 6,54) a děkovali za něj Bohu! To je důvod k radosti při prožívání mše svaté.

Velikonoční tajemství prožívané v každodenním životě.

Na začátku jsme si řekli, že v sobě máme touhu po věčném šťastném životě. Při každé mši svaté nás sám Bůh ubezpečuje o tom, že nám tuto touhu naplní: „Neboj se, dočkáš se, jednou každé trápení skončí a přijde věčná radost, počítám s tebou v nebi.“ Tato myšlenka je velikou posilou a útěchou, když nás souží světské starosti.

Člověk by měl žít s tělem na zemi a hlavou v nebi.

Máme konat své povinnosti, pracovat a radovat se, ale stále přitom myslet na nebe, které nám Ježíš otevřel dokořán.

Tak můžeme žít Velikonoční tajemství v denním životě, tak z něho můžeme mít radost a užitek.

Amen.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio