6. neděle velikonoční - kázání k tématu 223 " Biřmování-svátost dospělostii"

Biřmování – svátost dospělosti (KKC 1285 – 1314)

V evangeliu jsme slyšeli, že nám Ježíš chce dát svého Ducha. Ducha pravdy (Který nám dá poznat pravdu o nás, o světě a o Bohu. O tom – jací jsme a jací bychom měli být, co je ve světě
podstatné a co je marnost, které naše představy o Bohu jsou mylné a které se blíží pravdě, skutečnosti…). Ducha svatého, jež nás povede a bude nám dodávat odvahu a sílu. Kdo by nestál o bezpečného životního průvodce, který pomůže, když dochází síly? Který poradí, když je mysl zatemněná a duše smutná a unavená? Ježíš nabízí mocného přítele, na nás je, abychom mu otevřeli dveře (své duše).

Biřmování v plánu spásy

Duch svatý působí v celých dějinách spásy. Díky jeho působení se i z prostých lidí stávali světci, proroci a králové, kteří pomáhali druhým na cestě k Bohu, kteří připravovali lid na příchod Mesiáše. I my se můžeme zařadit po bok těchto velikých
osobností. Jak?

Když budeme prosit o Ducha svatého, otvírat se mu v modlitbě a rozjímání,
dávat pozor na jeho vnuknutí. Tak se staneme vyvolenými Božími posly, kteří připravují svět na druhý příchod Mesiáše Ježíše Krista.

Naším úkolem není stanovovat datum Ježíšova příchodu a strašit lidi, jak to dělají sekty, ale žít tak, abychom byli připraveni kdykoli (třeba i dnes) pohlédnout Ježíšovi do tváře.

Biřmování nám k tomu otevírá cestu.

Kdo udílí a přijímá svátost biřmování.

V prvním čtení jsme slyšeli, jak apoštolové Petr a Jan jdou do Samařska, aby se modlili za vylití Ducha
svatého na pokřtěné.

Apoštolové a jejich nástupci – biskupové udělují svátost biřmovaní těm, kteří jsou pokřtěni. Každý pokřtěný křesťan by měl o přijetí této svátosti usilovat. Je to projev jeho lásky k Bohu a druhým lidem. Co tím myslíme? Při křtu jsou nám odpuštěny hříchy, stáváme se Božími dětmi, otvírá se nám nebe.

Při svátosti biřmování dostáváme dary Ducha svatého, abychom měli moudrost a sílu
uchovávat čisté srdce, rozvíjeli svůj vztah s Bohem Otcem, směřovali svým
životem k nebi a zároveň v tom všem pomáhali ostatním lidem.

Biřmováním tedy získáváme sílu Ducha svatého milovat Boha, jít za ním a také milovat druhé lidi a pomáhat jim na cestě spásy.

Kdo chce k tomuto poslání přijmout pomoc Ducha svatého, usiluje o přijetí této svátosti.

Přijmi pečeť Ducha svatého. Těmito slovy uděluje biskup svátost biřmování. Pečetí se označuje cenná věc. Listina, která skrývá vzácné, důležité poselství. Co se skrývá v nás? O tom rozhodujeme svým každodenním životem. Když někomu otevřeme své nitro, co je tam ukryto? Hněv nebo slitování, radost nebo smutek, pokoj a láska nebo nenávist?

Asi bychom se divili, kdyby přišel dopis s krásnou pečetí a uvnitř by bylo plno vulgarit a pokleslostí. Když v biřmování přijímáme pečeť Ducha svatého je to výzva, abychom žili dobře a poctivě, abychom do svého životního příběhu psali krásné a hodnotné stránky. Když přirovnáváme život k dopisu, na který má Bůh vtisknout svou pečeť, je důležité připomenout ještě jednu věc. Často jsou naše životní příběhy utvářeny událostmi, jež nemůžeme ovlivnit. A tak je i psaní (dopis) našeho života plný nečekaných zvratů, bolestí, smutků a proher. Není však důležité, kolikrát jsme v životě padli, důležité je, aby to všechno mělo dobrý konec

Slovo pečeť se používá také ve spojení s kvalitou. Duch svatý je pečeť kvality, když mu nasloucháme, bude naše životní dílo dobré a hodnotné a bude mít dobrý, šťastný konec. Ne nadarmo je jedním z darů Ducha svatého dar umění – díky němu může být i
náš život kvalitním uměleckým dílem.

Na závěr vám chci popřát radost ze „psaní“ dobrého života. Každodenní pomoc inspirátora Ducha svatého. Aby jednou, až se otevře na posledním soudu kniha života, byla naše jména zapsána mezi ostatními hvězdnými umělci.

Amen.