Slavnost Nejsvětější Trojice - 19.6.2011 - kázání k tématu 227

Svatá Trojice v nauce víry (KKC 253-256)

V jednom klášteře se mnichům nedařilo, byli pořád nespokojení, a tak se modlili o Boží požehnání. Když se situace nelepšila, hledali viníka. A tu si všimli, že jeden bratr místo soustředěné modlitby pozoruje, jak se ve slunečním svitu vznáší prach. I stěžovali si u opata, že marní čas a kazí snahu ostatních bratří. Opat k němu přišel a zeptal se: „Řekni mi, co děláš užitečného?“ „Hraji si na Boha.“ Zazněla odpověď. Jiný by se rozzlobil, ale opat byl nejen starý, ale také svatý a tak se zeptal podruhé: „Řekni mi, co tím myslíš?“ „Představuji si, že jsem Bůh a že ten prach, který se tu vznáší je naše sluneční soustava a někde na těch maličkých tečkách jsou nějací lidé, kteří si myslí, že jsou důležití. Trvají na tom, že bych jim měl pomáhat a plnit jejich přání… A říkám si: neměli by se ti nicotní tvorové spíše zajímat o mě než vyžadovat, abych se já zajímal o ně? A tu se zeptal opat potřetí: „Řekni mi, myslíš, že bys této hře mohl naučit i ostatní bratry?“

V příběhu nacházíme dvě poučení:

Ve srovnání s Bohem není žádný lidský problém veliký. A proto je dobré nad Boží velikostí občas přemýšlet, aby nás naše starosti neutrápily. (tak netrápily)

A druhé poučení: Bůh je tak veliký, že ho nemůžeme svými silami poznat. Víme o něm jen to, co nám sám zjevil. A když už nám něco zjevil, máme to s úctou a vděčností přijímat a rozjímat. A v tomto postoji přistupme i dnešnímu tématu Nejsvětější trojice.

Trojice je jedna

O Boží Trojici se hovoří velmi obtížně, protože jen stěží lze na světě najít paralelu (obdobu, podobnost), ke které by bylo možno toto tajemství přirovnat.

Je tak jedinečné, že každé lidské přirovnání je nepřesné.

V dějinách se o to pokusil svatý Patrik. Položili mu otázku: „Jak je možné, že Otec, Syn a Duch svatý, je jediný Bůh a ne tři bohové?“ On vzal do ruky trojlístek a zeptal se: „Je to jedna rostlina, nebo tři?“ „Je to jedna rostlina ale má tři lístky.“ Zazněla odpověď. „A stejně je to i s Nejsvětější Trojicí – je to jeden Bůh a má tři osoby.“

Božské osoby jsou od sebe odlišné a jsou ve vzájemném vztahu

Bůh je tedy jeden, ve třech osobách. Otec, Syn a Duch svatý. Tyto osoby jsou jednotné (mají jednu přirozenost) a samostatné (jsou to osoby). (Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: „soupodstatnou Trojici“. Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: „Otec je všechno to, co je Syn, ale není Syn. Syn všechno to, co je Otec, ale není Otec. Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle své přirozenosti, ale nejsou Duchem svatým.“

„Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností. ¨(KKC 253). Ale nejsou jedno a to samé. V čem se liší?

Ze zjevení vyplývá, že Bůh Otec je ten, který dává, který plodí. On sám má všechno, On sám je láskou a životem a ze své podstaty se touží dávat někomu dalšímu.

Od něj přijímá jeho Syn. Syn, který se stal v Ježíši Kristu člověkem. Je nám právě pro svou schopnost přijímat velmi blízký. Syn dostává od Otce všechno a projevuje nekonečnou vděčnost. Tím nám dává příklad. I my máme být Bohu Otci vděční za jeho dary.

Mezi Otcem a Synem je tedy vztah. Jeden s nekonečnou dobrotou dává, druhý s nekonečnou vděčností přijímá. Navzájem je prostupuje láska, která z nich vychází – Duch svatý. Jak říká katechismus: Otec a Syn jsou jedno srdce a jedna duše. V jejich společném nitru sídlí Duch svatý. A Duch svatý vzájemnou lásku Otce a Syna přináší i do duše člověka, který se mu otevře.

Jinými slovy se dá říci: Otec miluje Syna a Syn miluje Otce. Tato láska je natolik božská a silná, že utváří vlastní osobu - Ducha svatého.

Nedokonalým Obrazem Nejsvětější Trojice, by pak mohla být lidská rodina, kdy z lásky mezi mužem a ženou vzniká další osoba – dítě, které když přijmete do náruče vám svého otce a matku připomíná. A tak působí i Duch svatý na nás – připomíná a zpřítomňuje nám Otce a Syna v našem životě. Přirovnání Boha k lidské rodině je lákavé, ale musíme říci, že se ve svém lidství od Boha mnohem více lišíme, než se mu podobáme. Na rozdíl od nás lidí a od našich rodin je totiž v Trojici Boží hluboká jednota.

U nás platí co člověk, to názor, ale Ježíš nám odhaluje, co platí v jeho vztahu k Otci: přišel jsem konat vůli Otce, Já a Otec jedno jsme. A prosí za nás: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.“ (Jan 17:11)

Ze všeho, co jsme si řekli, je důležité zapamatovat si, že Bůh žije ve společenství lásky. A chce, aby se tato láska stala součástí i našeho života.

Toto přání je vyjádřeno i ve slovech svatého Pavla, které jsme slyšeli ve druhém čtení:

„Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!“

V tomto pozdravu je skryta cesta k mystickému poznání, svatosti a věčnému životu:

Pros a vytrvale volej ze všech sil: Přijď Duchu Svatý. On přijde a bude s tebou sdílet společenství. Jako nejlepší přítel ti bude připomínat Ježíšova slova, skutky a bude ti odhalovat hodnotu jeho oběti. Díky němu poznáš, jakou je Kristus pro tebe milostí (milost = nezasloužený dar).

A nazírání tohoto tajemství tě přivede a ponoří do řeky nekonečné lásky, jež tryská z věčného Otce. A to je pramen veškerého štěstí.

A v duchu tohoto rozjímání pak rozumíme vyznání svatého Řehoře, které pronáší k cařihradským katechumenům:

„Především uchovejte mi tento vzácný poklad, pro který žiji a bojuji, s nímž chci umřít, který mi dává schopnost snášet všechna zla a pohrdat všemi rozkošemi: tím pokladem myslím vyznání víry v Otce i Syna i Ducha svatého.

Dnes vám je svěřuji. V síle tohoto vyznání vás nyní ponořím do vody a z ní vás vyzvednu. Dávám vám je za společníka a ochránce pro celý život. Dávám vám jediné Božství a jedinou moc, existující jako jedno ve třech a obsahující tyto tři rozlišeným způsobem. Božství bez rozdílu v podstatě či přirozenosti, bez vyššího stupně, který by povyšoval, či nižšího stupně, který by snižoval. Je to nekonečná soupodstatnost tří nekonečných. Každý nazíraný sám o sobě je úplně celý Bůh.

A tři osoby společně jsou Bůh.

Sotva jsem začal uvažovat o jednotě, a už jsem ponořen do záře Trojice. Sotva jsem začal myslet na Trojici, a už mě zase uchvacuje jednota…

Kázání vypracoval P. Jan Plodr