Témata k nedělní a sváteční liturgii

JEŽÍŠOVA PROROCTVÍ SVĚDČÍ O JEHO BOŽSTVÍ - téma 275 k 7. neděli v mezidobí 19.2.2012 - homilie biblická. Téma měsíce VZTAHY ( mezi Synem Božím a lidmi; YOUCAT 7-10.

13. 2. 2012 17:23
Rubrika: Učící se církev | Štítky: tema:vztahy

7. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 19.2.2012

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše. (I)   Iz  43,18-19. 21-22. 24b-25:

Povzbuzení proroka Izaiáše pro národ v babylonském vyhnanství bylo zaměřeno do budoucnosti. Bůh připravuje a tvoří. Sám zajišťuje a znovuvytváří naši budoucnost . Už nyní můžeme žít v tom, co teprve nastane. Nemáme žít minulostí, ale máme se otevírat Bohu, očekávat z jeho ruky, vyhlížet spásu. Odpouštějící Bůh otvírá oči našeho nitra pro budoucnost, kterou on chystá.

1. ČTENÍ Iz 43, 18-19. 21-22. 24b-25: Toto praví Hospodin: "Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, činím věci nové, teď již vzcházejí, což to nepoznáváte? Cestu vytvořím na stepi a stezky na poušti.  Lid, který jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu. Ty však jsi mě nevzýval, Jakube, kvůli mně jsi nepracoval, Izraeli, ale unavoval jsi mě svými hříchy, obtěžoval jsi mě svými nepravostmi.  A přece já, já to jsem, kdo vymazávám tvé nevěrnosti, kvůli sobě nevzpomínám na tvoje hříchy."

  • Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům.  (I)    2 Kor  1,18-22:

Podstatným předpokladem pro porozumění textu napsaného apoštolem Pavlem, je důvěra v Boží slovo. Bůh se nám dává poznat z Písma jak skrze svědectví praotců a proroků Staré smlouvy, tak také skrze informovanosti o životě, smrti a vzkříšení jeho Syna  Ježíše Krista,  jehož slovo a předpovědi nám předávají evangelisté.  O Božství Ježíše Krista nemohou pak nastat  žádné pochybnosti.

2. ČTENÍ 2 Kor 1, 18-22: Bratři!  Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň 'ano' i 'ne'. Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali - já totiž, Silván a Timotej - nebyl zároveň 'ano' i 'ne', u něho je pouze 'ano'. Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje 'ano'. Proto skrze něho  voláme "amen" k Boží slávě. Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka.  ( I)  Mk  2, 1-12:

Vyprávění z Markova evangelia o uzdravení ochrnutého odhaluje zřetelné známky opravdového božství Ježíše Krista.  Ježíš vidí do mysli učitelů Zákona a ví, o čem uvažují. Vidí i do našeho srdce. Naše úvahy a myšlenky mu nejsou skryty. Ježíš bere vážně i své odpůrce a vychází vstříc jejich námitce. Dokazuje, že jeho Božská moc odpouštět hříchy je podložena i mocí uzdravovat nemocné. Tím se i pro tyto znalce zákona nenásilně představuje jako věrohodný vtělený Bůh.

EVANGELIUM Mk 2, 1-12: Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s jedním ochrnulým, nesli ho čtyři. Pro tolik lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."  Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější? Říci ochrnulému: 'Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: 'Vstaň, vezmi své lehátko a chod'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" – řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!" On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli."

Ježíšova proroctví svědčí o jeho božství

je téma 275 dnešní biblické homilie podle projektu ČBK „Učící se církev“ .

YOUCAT: 7-10. Téma měsíce: VZTAHY ( mezi Synem Božím a lidmi)

Osnova:

a) Ježíš vyslovil mnohá proroctví o svém utrpení (Mk 8,27–35; Mk 9,30–37)

b) předpověděl zkázu chrámu (Lk 21,5–19)

c) o utrpení a pronásledování učedníků (Mt 10,11–18; Jan 16,2)

d) odhaluje smýšlení lidí (Mk 2,1–12)

Úvod.

Slovo prorok dnes běžně navozuje představu někoho, kdo předvídá, prorokuje budoucnost. Proroctví v pojetí knih Starého zákona však spočívá v něčem jiném. Proroci nebyli prognostici, kteří by se zaměřovali na to, co, kdy a jak nastane, ale byli to lidé, kteří měli "vhled" do aktuální situace, ve které se oni nebo jejich okolí nacházelo, a do této situace zvěstovali Boží vzkazy. Nechtěli tedy uspokojit lidskou zvědavost, ale chtěli, aby jejich posluchači Bohu naslouchali a také ho ve svém životě poslouchali. Bylo jejich úlohou  rozpoznat Boží působení a zvěstovat Jej, volat lid k nápravě vztahů, pokání, vidět určité události jako projev Božího soudu. Bůh proroky vzbudil ve vyvoleném národě, aby vystupovali proti nespravedlnosti. Jako Boží lidé byli povolávaní k tomu, aby obraňovali pravdu.

V dějinách vyvoleného národa se s výjimečnou úctou vzpomínají proroci, kteří během svého života bývali považovaní za nepřátele náboženství, vlasti, národa, byli  pronásledovaní a obyčejně umírali násilnou smrtí.

Ježíš na začátku svého veřejného působení využil při svém poslání autoritu proroka, kterou už společnost poznala.  Spasitel začínal svoje poslání tam, kde je proroci končili. Jejich předpověď se v jeho osobě potkává se svým uskutečněním.

Hospodin, tvůj Bůh, ti povolá z tvého středu, z tvých bratří, proroka, jako jsem já. Jeho budete poslouchat“ (Dt 18,15). Lidé v něm viděli proroka, ba dokonce víc: „…učil je totiž jako ten, co má moc, a ne jako zákoníci … Co to je ? Nové učení, plné moci!“ (Mk 1,21-28).

Ježíš vyslovil mnohá proroctví o svém utrpení.

Mnoho o Mesiášovi, který měl přijít, o jeho narození, životě, utrpení a smrti vyslovili starozákonní proroci. Kristus svůj národ uváděl do tajemství pravdy o sobě sám. Nikomu nic nevnucoval, do ničeho nenutil. Chtěl, aby lidé sami objevovali pravdu, za kterou obětoval svůj život. O svém utrpení předpověděl. Ovšem jsou to výpovědi Kristovy, sestylizované až po jeho umučení a vzkříšení. Evangelisté shrnuli to, co věděli. Jednak znali různé Kristovy narážky na fakt blížícího se utrpení a jednak vše pochopili až v plné souvislosti se vzkříšením. Tím vrhli nové, hlubší světlo  na Ježíšovo směřování  k ukřižování. Stejně je tomu tak i s jinými předpověďmi Ježíšovými, které zaznamenali evangelisté:

A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. (Mk 8,27–35)

…učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“ ( Mk 9,30–37)

Předpověděl zkázu chrámu.

Když někteří mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamětními dary, řekl: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“ Otázali se ho: „Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?“ Odpověděl: „Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a ‚nastal čas‘. Nechoďte za nimi. Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned.“ Tehdy jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. (Lk 21,5–11)

O utrpení a pronásledování učedníků.

„Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste si předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy.“ (Lk 21,12-19)

…Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, …(Mt 10,11–18).

Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha.“ (Jan 16,2)

Odhaluje smýšlení lidí.

Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“ (Mk 2,1–12)

Závěr.

Důkazů a argumentů svědčících pro božství Pána Ježíše Krista, které nalezneme v Bibli SZ i NZ, je mnoho. Patří mezi ně i Ježíšova božská schopnost prorokovat. Samotný příchod Syna Božího, Ježíše Krista, byl  předpovídán a on sám to potvrdil svým slovem, životem, smrtí a vzkříšením.

Navazující kázání: P. Jan Plodr: http://www.krasensko.cz/soubory/kazani/jezisova-proroctvi.pdf

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1507×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio