Témata k nedělní a sváteční liturgii

CO JE MILOST - téma 340 k 5. neděli v mezidobí 10.2.2013 - homilie katechetická (KKC 1996-2005; YOUCAT 338,339).

5. 2. 2013 11:53

5. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 10.2.2013

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše  (I C)   Iz 6,1-2a.3-8:

Úryvek z Izaiášovy knihy pojednává o jeho povolání Hospodinem. Je svědectvím o tom, jak Bůh obdařil Izaiáše  zvláštní milostí ke službě Pánu. Prorok se prostřednictvím svého vidění zúčastní shromáždění nebeské rady, které  předsedá král světa, sedící na nebeském trůně, obklopený nebeskými bytostmi.  Izaiáš je zde  pověřen mimořádným úkolem  vstoupit  do prorocké služby a jako Boží posel hlásat Boží slovo. A on bez výhrad Hospodinovo  zplnomocnění přijímá.

1. ČTENÍ Iz 6,1-2a.3-8: Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. Nad ním se vznášeli serafové.  Jeden volal na druhého: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země. je plná jeho slávy." Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: "Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!" Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. (Tím) se dotkl mých úst a řekl: "Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá vina, smyt je tvůj hřích!" Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: "Koho mám poslat, kdo nám půjde?" Řekl jsem: "Zde jsem, mne pošli!"

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům.  (I C)    1 Kor  15,1-11:

Dnešní čtení z listu apoštola Pavla Korinťanům patří k nejdůležitějším textům         v Novém zákoně. Jde o nejstarší doklad o Ježíšově vzkříšení, které je základním předmětem víry křesťanů.  Verše obsahují  i poděkování Pavla, který za sebe i za všechny apoštoly děkuje Pánu za to, že je obdaroval milostí a láskou k povolání ve víře hlásat slovo Boží.

2. ČTENÍ 1Kor 15,1-11:Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou - většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( I C)  Lk  5,1-11:

Apoštol Lukáš představuje v evangeliu na jednom z Ježíšových zázraků povolání ke službě Bohu. Jeho učedníci  poznali, že i přijetí nezaslouženého daru milosti od Pána přináší užitek. Jakmile si z iniciativy Krista, který je naléhavě vyzval k následování, svobodně a vědomě Ježíše vybrali, bez odkladů povolání Syna Božího uposlechli, vše, co dosud dělali, opustili a s důvěrou se odevzdali jeho slovu.

EVANGELIUM Lk 5,1-11: Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajed' na hlubinu a spusťte sítě k lovení!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!" Zmocnil se ho totiž úžas - a také všech jeho společníků - nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

Co je milost 

je téma 340 na dnešní katechetickou homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění 2. čtení 1 Kor 15,1-11 a Katechismus katolické církve (KKC) 1996-2005.  YOUCAT 338,339 .                                                         

Osnova:

a) milost je nadpřirozený, nezasloužený dar Boží lásky, účast na jeho životě

b) milost posvěcující a pomáhající

c) svobodná odpověď člověka

d) lze ji poznat jen vírou

Úvod.

YOUCAT otázka 338:Co je milost?                                                          

Odpověď:Milostí rozumíme Boží láskyplný dar, jímž nás Bůh pozvedá k účasti na svém životě a uschopňuje nás jednat z lásky k němu. Je to pomáhající síla, kterou nás zahrnuje. Skrze kříž a vzkříšení Ježíše Krista nám Bůh věnuje veškerou svou lásku a dává se nám v milosti. Milost je všechno to, co nám Bůh dává, aniž bychom si to v nejmenším zasloužili.

Milost je nadpřirozený, nezasloužený dar Boží lásky, účast na jeho životě.

Naše ospravedlnění pochází z Boží milosti. Milost je přízeň, nezasloužená pomoc, kterou nám Bůh dává, abychom odpověděli na jeho nabídku stát se Božími dětmi, adoptivními syny účastnými božské přirozenosti a věčného života (1996).

„Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.  Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.  Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl“ (Jan 1,12-18).

Milostí Boží je křesťan veden k účasti na Božském životě, křtem se stává ve spojení s Kristem „adoptivním synem Božím“, jeho dědicem (1997) a je spolu s ním povolán k věčnému životu (1998).

„Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!  Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.    A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy“ (Řím 8,14-17). „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista„ (Jan 17,3).

Milost posvěcující a pomáhající.                                                                                                                            

YOUCAT otázka 339: Jak na nás působí Boží milost?                                                          

Odpověď:Boží milost nás vtahuje do vnitřního života trojjediného Boha, do vzájemné lásky Otce, Syna a Ducha svatého. Uschopňuje nás k životu v Boží lásce a k tomu, abychom v síle této lásky dokázali jednat.

Milost posvěcující je nám vlita působením Ducha svatého. Je to nezasloužený stálý Boží dar (1999), trvalá a nadpřirozená dispozice, která zdokonaluje samu duši, aby ji učinila schopnou žít s Bohem a jednat z lásky k němu. Je to stav milosti, či trvalé dispozice k tomu, aby člověk žil a jednal podle Božího nabádání. Jeho duchovní způsobilost  pak je dále rozvíjena pomocí milosti pomáhající. Jí jsou míněny všechny další projevy Boží pomoci jak na počátku obrácení, tak během díla posvěcení (2000).

Svobodná odpověď člověka.

Sama příprava člověka na přijetí všech milosti je dílem iniciativy Boží milosti (2001) a vyžaduje od člověka svobodnou odpověď. Lidská duše totiž může vstoupit do společenství s Bohem až na základě svobodného osobního rozhodnutí (2002).

Lze ji poznat jen vírou.

Milost je darem Ducha, který nás ospravedlňuje a posvěcuje (2003). O tom, jestli jsme obdařeni milostí Boží, nemůžeme usuzovat z vlastních zkušeností či na základě svých  pocitů. Nemůžeme si ji ani vědomě účelově zasloužit svými skutky. Lze ji poznat vírou  a ze svých skutků na ni pouze dovozovat (2005).

„Milostí tedy jste spaseni skrze víru.  Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit“ (Ef 2,8-9); „A tak je poznáte po jejich ovoci“ (Mt 7,20).

Tento postoj je názorně vysvětlen v odpovědi Jany z Arku na otázku jejích soudců, zda ví, je-li v Boží milosti. Odpovídá: „Nejsem-li v ní, kéž mě Bůh do ní uvede; jsem-li, kéž mě v ní ráčí uchovat.“

Na závěr:

„Milost,“ prohlašuje Papež Benedikt XVI., „je spočinutí pod Božím pohledem, dotek jeho lásky.“ Milost není věc, nýbrž Boží sebesdílení člověku. „Bůh nedává nikdy méně než sebe samého“ (Sv. Augustin); „Všechno je milost“ (Sv. Terezie z Lisieux).

Viz též Učící se církev (úvody k textům) www. kostely.bk.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1130×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio