3. NEDĚLE POSTNÍ–3.3.2013
Liturgické texty
Dnešní čtení ze Starého zákona hovoří o působivé události, při níž Bůh v rozhovoru s Mojžíšem představuje své jméno. Používá přitom formu slovesa býti: „Já jsem, který jsem“. Tento tvar má několik významových rovin, vedoucích k porozumění biblické víry v Boha. Pán se současně dává Mojžíšovi poznat jako Bůh praotců a zjevuje mu tím, že zůstává věrný svým příslibům být stále přítomen v dějinách vyvoleného národa a být vždy připraven k jeho ochraně.
1. ČTENÍ Ex 3,1-8a.13-15:Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle - keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: "Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří." Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: "Mojžíši, Mojžíši!" A on odpověděl: "Tady jsem!" (Bůh) řekl: "Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá." A pokračoval: "Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!" Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: "Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem." Mojžíš pravil Bohu: "Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: 'Posílá mě k vám Bůh vašich otců.' Když se zeptají: 'Jaké je jeho jméno?' - co jim mám říci?" Bůh pravil Mojžíšovi: "Já jsem, který jsem!" A dodal: "Tak řekneš synům Izraele:'Ten, který jest, posílá mě k vám.' " A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: "Tak řekneš synům Izraele: 'Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!' To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení."
V listě Korinťanům apoštol Pavel odsuzuje reptání svých spolubratrů, které vede k rozdělení a k odklonu od víry v Boha. Považuje to za dozvuk nespokojenosti vyvoleného národa, kdy na ně v době putování pouští následně dopadl trest.
2. ČTENÍ 1 Kor 10,1-6.10-12:Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od (anděla) Zhoubce. To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
V Lukášově evangeliu Ježíš reaguje na aktuální tragické události. Naléhavě vyzývá všechny, aby se včas obrátili. Závažnost této výzvy dokresluje Ježíš podobenstvím o neplodném fíku, jako symbolu nevěrnosti. I zde však Ježíš ponechává všem prostor otevřený pro naději a odpuštění. Neboť Bůh, živý v Kristu, je plný slitování a je milostivý, shovívavý a nejvýš milosrdný.
EVANGELIUM Lk 13,1-9: V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: "Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete." Vypravoval pak toto podobenství: "Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: 'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.
Živý Bůh
je téma 343 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“C II s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 205-213. YOUCAT 31.
Osnova:
a) jsem, který jsem
b) Bůh plný slitování
c) jedině Bůh je (od věků na věky)
Úvod.
Chceme-li porozumět biblické víře v Boha, musíme sledovat její historický vývoj od počátků u praotců Izraele až k posledním stránkám Nového zákona.
Jsem, který jsem.
Za výchozí text starozákonního poznání Boha a víry v Boha můžeme jistě označit vyprávění o hořícím keři (Ex 3). Dnešní čtení ze Starého zákona hovoří o působivé události, jejíž výpověď se stala stěžejním bodem židovské a křesťanské víry. Bůh volá Mojžíše ze středu hořícího keře a říká mu: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův“ (Ex 3,6). Když Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ Bůh řekl Mojžíšovi: ‘JSEM, KTERÝ JSEM!’ A pokračoval: ‘Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.’ Bůh dále Mojžíšovi poručil: ‘Řekni Izraelcům toto: Posílá mě k vám Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův. To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení“ (Ex 3,13-15); Událost, která začíná jako idylická pastýřská scéna, se mění ve zjevení skutečně působícího Boha (205).
Smysl textu je jasný: uvádí jméno „Jahve“ (JHVH) jako jméno Boha, v němž jsou od počátku zakotveny dějiny vzniku izraelského národa a jeho smlouvy s Bohem a odhaluje smysl tohoto jména. Těžce srozumitelné slovo „Jahve“ – je odvozené od slovního kmene Haja – býti. Tím, že Bůh zjevil své tajemné jméno JHVH, „Jsem, který je“ nebo „Jsem ten, který jsem“ nebo také „Jsem, který jsem“, říká kdo je a jakým jménem má být nazýván. Toto božské jméno je tajemné, jako je tajemstvím sám Bůh. Je to zjevení jména a zároveň téměř odmítnutí jména; a právě tím toto označení vyjadřuje nejlépe Boha jako toho, který nekonečně převyšuje vše, co můžeme pochopit a vyslovit: je to „Bůh skrytý“ (srov. Iz 45,15), jeho jméno je nevýslovné. Přitom však tvoření slov božského jména v tehdejším zmatku jmen různých bohů ukazuje na jediného Boha, Boha osobního, který je obrácen k člověku. Sám je osobní, jsoucí, zaměřený na osobu a zabývá se člověkem jako člověkem (206).
Bůh se též pojmenovává jako „Bůh otců“ národa, jehož hodlá zavést do zaslíbené země. Obsah jména „Jahve“ má tím být rozšířen a prohlouben. Hospodin je Bohem věrným a plným slitování, který se rozpomíná na otce vyvoleného národa i na své přísliby o vysvobození jejich potomků z otroctví. On je tím, který povolal a vedl patriarchy na jejich putováních. On je Bohem mimo prostor a čas, který toto může a chce a který kvůli tomuto plánu použije své všemohoucnosti. Bůh vidí, slyší a jedná! Je všudypřítomný. Je to jeho Boží podstata, která zachraňuje a pomáhá, která "je vždy zde", u svého lidu, aby ho spasil (207).
YOUCAT otázka31: Proč Bůh sám sebe nazývá jménem? Odpověď: Bůh nazývá sám sebe jménem, protože si přeje být jmenován.
Tváří v tvář úchvatné a tajemné Boží přítomnosti člověk nahlíží jak je nepatrný (208). V hořícím keři prozrazuje Bůh Mojžíšovi své svaté jméno. Bůh tak svému lidu umožňuje, aby k němu volal, přesto však zůstává Bohem skrytým, přítomným Tajemstvím. Z úcty se Boží jméno v Izraeli nevyslovovalo (nevyslovuje) a nahrazuje se čestným titulem Adonai (Pán). Právě toho slova užívá i Nový zákon, když vyznává a oslavuje Ježíše jako pravého Boha: „Ježíš je Pán“(Řím 10,9); (209).
Bůh plný slitování.
Po hříchu Izraele, který se vzdálil od Boha, aby se klaněl zlatému teleti, Bůh vyslyší Mojžíšovy prosby a opět jde s nevěrným lidem a tak mu projevuje svou lásku. Mojžíšovi, který ho prosí, aby mu dovolil spatřit svou slávu, Bůh odpovídá: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou svoje jméno Hospodin“ (Ex 33,18-19). A Hospodin přechází kolem Mojžíše, jenž volá: „Hospodin, Hospodin, Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný“ (Ex 34,6). Mojžíš tehdy ochotně vyznává, že Hospodin je Bůh, který odpouští (210). Boží jméno „Jsem“ nebo „Jest“ vyjadřuje věrnost Boha, který navzdory nevěrnosti, spočívající v hříchu lidí, a navzdory trestu, který z ní vyplývá, „osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení“ (Ex 34,7). Bůh zjevuje, že je „nekonečně milosrdný“ (srov. Ef 2,4), a půjde až tak daleko, že dá svého Syna. A Ježíš, daruje svůj život, aby nás od hříchu osvobodil (211).
Jedině Bůh je (od věků na věky).
Ve zjevení Božího jména je obsaženo bohatství poznání, že Bůh je jediný a mimo něj nejsou žádní jiní bohové (Iz 44,6). On je „který je“ od věků na věky a po všechen čas zůstává vždy věrný sám sobě a svým příslibům (212). Zjevení nevýslovného jména „Jsem, který jsem“ obsahuje pravdu, že pouze Bůh je (213).
Na závěr:
V biblickém pojmu Boha zůstávají dvě složky. Je to prvek něčeho navýsost osobního, blízkého, co je možné vzývat, co se sděluje. To vše je spolu zhuštěno ve vysloveném jménu, je naznačeno v pojmu „Bůh otců“ a později opět soustředěno v myšlence : „Bůh Ježíše Krista". Vždy se jedná o Boha lidí, o Boha s tváříosobního Boha. K němu směřuje napojení, volba a rozhodnutí víry otců. Od něho vede dlouhá, ale přece přímá cesta k Bohu Ježíše Krista.
„Člověče, obrať se k živému, pro tebe přítomnému, spásnému a skutečně působícímu Bohu!" je pozvání, ale současně i naléhavá výzva textů Písma této postní neděle.
Odkaz na kázání P. Jan Plodr: http://www.krasensko.cz/soubory/kazani/zivy-buh-jhvh.pdf
Vypracoval Matonick
Děkuji Vám za vyčerpávající komentář k tématu 343, týkající se jména Boha "JSEM,KTERÝ JSEM" !
Plně souhlasím!
Podtrhují Vaši věty: " Toto označení nejlépe vyjadřuje Boha jako toho, který nekonečně převyšuje vše, co můžeme pochopit. Jeho jméno je nevýslovné !!! "
Omlouvám se za moji nedostatečnou znalost Starého zákona
v případě toho, kdo sdělil své jméno: JSEM, KTERÝ JSEM.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.