Témata k nedělní a sváteční liturgii

ZJEVENÍ SV. JANA - téma 346 ke 2. neděli velikonoční 7.4.2013 - homilie biblická + odkaz na kázání

3. 4. 2013 18:53

2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ– 7.4.2013

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků. (IC)   Sk  5,12-16:

Úryvek ze Skutků apoštolů nám přináší informaci o tom, jak tehdy žilo první společenství křesťanů a jak by mělo žít v každé době.  Apoštolové zde konají divy a zázračná znamení, a jimi  dosvědčují, že skrze ně působí moc vzkříšeného Krista. Sklízejí a obdiv  a chválu lidu. Stále roste počet věřících a jejich víra se dále prohlubuje.

1. ČTENÍ Sk 5,12-16: Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé  o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné  i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

  • Komentář ke 2. čtení z knihy Zjevení .  (IC)    Zj  1,9-11a.12-13,17-19:

Čtení z knihy Zjevení, jinak zvané Apokalypsa,  popisuje  vidění Římem vězněného  křesťana Jana na řeckém ostrově Patmos , kde mu byl  zjeven zmrtvýchvstalý  Ježíš. Čtenář  musí vyvinout určitou námahu a osvědčit svou trpělivost, aby dokázal vstoupit do  symbolické mluvy veršů. Jan slyší hlas, který mu přikazuje sepsat, co vidí. Ve zjevené postavě poznává Syna člověka, kterým je sám Bůh.

2. ČTENÍ Zj 1,9-11a.12-13.17-19: Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i vytrvalosti v Ježíši, dostal jsem se pro (hlásání) Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. (A jednou) v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: "Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím." Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy  a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: "Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle - jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později."

  • Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( IC)  Jan  20,19-31:

Apoštol Jan v evangeliu vydává svědectví o zjevení zmrtvýchvstalého  Ježíše učedníkům, ve chvíli kdy byli shromážděni  k rozjímání.  Ježíš  jim dokazuje poukazem na své rány, které utrpěl před svou smrtí, že je opravdu jejich vzkříšený Pán. Ježíš po všechen čas nosí přímo na svém těle svrchované důkazy své lásky, s níž za nás neváhal zemřít na kříži.

EVANGELIUM Jan 20,19-31: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim:  "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."  On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili." Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Zjevení sv. Jana

je téma 346 na  dnešní biblickou homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ –s odkazem na znění  2. čtení Zj 1.9nn.

Osnova:

a) po vnější stránce list maloasijským obcím

b) po vnitřní stránce je apokalypsou a proroctvím

c) co z ní nelze vyčíst (historický sled událostí)

d) na co dává odpověď: na konkrétní otázky současníků a tím i budoucím křesťanským generacím

e) tři hlavní myšlenky:

1. Kristovo utrpení pokračuje v církvi

2. v Církvi působí nový velikonoční život

3. Církev očekává Druhý příchod, avšak žije v eschatologické skutečnosti

Úvod.

Zjevení svatého Jana je poslední knihou Nového zákona a je jeho jedinou knihou prorockou. Všechny knihy Písma sice obsahují Zjevení, tj. odhalení Božích pravd lidem. Ale tato kniha dostala název Zjevení proto, že hned na počátku prohlašuje, že v ní skryté pravdy vyjevuje Ježíš Kristus. Je to kniha prorocká, která pod rozličnými obrazy popisuje tehdejší i budoucí osudy církve. Podle řeckého slova apokalypsis, „zjevení, odhalení“ se často nazývá Apokalypsa, avšak tento termín dnes označuje celý literární žánr, jehož je Janovo zjevení jen jedním, i když nejznámějším představitelem, který mu dal i jméno. Kniha začíná slovy „Zjevení Ježíše Krista (které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům“ (Zj 1,1). Jan je jen vidoucím, prorokem, který toto zjevení („Ježíšovo“ nebo „o Ježíši“) napsal; jen  v tomto smyslu lze hovořit o "Zjevení Janovu". Zjevení Janovo je jako ostatní knihy Nového zákona psáno řecky. Autor sám sebe  v knize čtyřikrát nazývá Janem. Podle staré církevní tradice byl ztotožňován s apoštolem Janem, synem Zebedeovým, autorem 4. evangelia a tří janovských listů. Ovšem hned od počátku byl tento názor zpochybňován. Především proto, že styl, jazyk a teologie se výrazně liší od Janova evangelia a jeho  listů.

Zjevení je asi nejobtížnější a nejkontroverznější kniha Nového zákona a během asi 1900 let své existence byla také velmi rozdílně vykládána. Hrála velmi významnou úlohu v dobách zvratů a přelomů, zejména v pozdním středověku, například ve spiritualitě Karla IV. a v husitském hnutí.

Po vnější stránce list maloasijským obcím.

Zjevení Janovo je určeno sedmi církvím prokonsulární Asie. Tato římská provincie byla tehdy místem důležitých jevů a přírodních katastrof (různá zemětřesení; soptil Vesuv), císařové hynuli násilnou rukou, mladá církev byla pronásledována ze strany židů i Říma, křesťané vystavováni nejkrutějším mukám. Samotný Jan  byl za vlády Domitiána poslán do vyhnanství na ostrov Patmos v Egejském moři. Tam mu dává Vzkříšený skrze svého anděla nazírat na přítomný stav sedmi maloasijských církví   i na to, co bude, na všechna pronásledování a boje, ale též na konečné vítězství.

Po vnitřní stránce je apokalypsou a proroctvím.

Ve formě proroctví a mohutných obrazů jsou v Apokalypse vylíčeny přítomné  i budoucí osudy Kristovy církve. Je to kniha veliké útěchy, v níž Jan ukazuje, že i četná protivenství jsou v Božím plánu, a že nakonec zvítězí Beránek a dá svým věrným zaslouženou odměnu věčné slávy.  Obsahem a základní myšlenkou je: ještě jednou se Spasitel vrátí. Jeho příchodu budou předcházet tvrdé boje mezi Kristem   a antikristem, mezi říší Boží a říší ďáblovou. A tento boj, který už začal během století, se bude stupňovat, vyvrcholí příchodem antikristovým a bude ukončen Kristovým vítězstvím v poslední den.  Ve své podstatě je však kniha Zjevení knihou útěchy, touhy a výkřikem: „Přijď, Pane Ježíši“.

Co z ní nelze vyčíst (historický sled událostí).

Pod rozličnými obrazy jsou tu podávány děje, které se už staly nebo se teprve uskuteční. Uplatňovat jednotlivá zjevení na určité světové události nemusí být proto nesprávné. Jen se z takového výkladu nesmí dělat úplně jisté a celé vyplnění Janova vidění. Jako ve všech prorockých knihách, i zde je přítomné a budoucí, historické a symbolické, známé i neznámé, soustředěno v jediném okamžiku. Proto bude plný smysl (zvláště jednotlivých vidění) odhalen až v den vyplnění, tehdy, až bude zjeveno vše. Každý pokus tedy vztahovat líčení a narážky Apokalypsy na určité časové úseky, národy a jednotlivce víceméně ztroskotává.

Na co dává odpověď: na konkrétní otázky současníků a tím i budoucím křesťanským generacím.

Z četných výkladů je možno uvést jen názory moderních vykladačů Písma, které jsou v podstatě dva: jedni vidí ve Zjevení líčení událostí na konci světa při druhém příchodu Páně; většina však v tom vidí spíš teologii dějin církve  (od počátku až do konce) z hlediska Boží prozřetelnosti, která svými cestami, lidsky mnohdy nepochopitelnými, řídí dějiny Kristovy církve (nic se neděje bez Boha a Krista, dobro zvítězí a zlo bude přemoženo).

Tři hlavní myšlenky:

1. Kristovo utrpení pokračuje v církvi

2. v Církvi působí nový velikonoční život

3. Církev očekává Druhý příchod, avšak žije v eschatologické skutečnosti

Tyto myšlenky jsou podány takovým způsobem, že jsou nanejvýš způsobilé potěšit věřící duši v každé době a za všech okolností. Jsou poskytovány  v souhlase s láskou a moudrostí Kristovou, který za naši spásu  poslušně obětoval Bohu svůj život na kříži. Vykoupil tím lidstvo z hříchu a s Bohem nás smířil.

Na závěr:

Janovým Zjevením je uzavřen kánon knih Nového zákona. Je to Amen psaného Božího zjevení a večerní modlitba lidstva: „Přijď, Pane Ježíši!“

+ Kázání P. Jan Plodr: http://www.krasensko.cz/soubory/kazani/apokalypsa.pdf

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 2271×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio