Témata k nedělní a sváteční liturgii

ZÁKLADNÍ CTNOST SPRAVEDLNOSTI - téma 369 ke 20. neděli v mezidobí 18.8.2013 - homilie katechetická (KKC 1807,2487; YOUCAT 302).

16. 8. 2013 14:48

20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 18.8.2013

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení  knihy proroka Jeremiáše  (IC).   Jer  38,4-6.8-10:

Křesťanská tradice považuje proroka Jeremiáše, za předobraz trpícího Ježíše.  O jeho nespravedlivém utrpení vyslechneme příběh  z jeho života. I když moc všemocných vytrhla Jeremiáše ze středu jeho lidu, přesto  je prorok nakonec osvobozen, byť jen na čas, což svědčí o tom, že poslední slovo v lidských osudech náleží a vždy bude náležet Boží spravedlnosti.

1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10: Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."  Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.  Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."  Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům.  (IC)    Žid 12,1-4:

 

Podle čtení z listu apoštola Židům si můžeme křesťanský život dobře představit jako běh, kterého se všichni zúčastníme ne ze svobodného rozhodnutí, ale, že jsme pozváni jediným Pánem. Je to běh do vrchu, chceme-li, protože následujeme Ježíše, který stoupá na Kalvárii obtížen křížem, abychom spolu s ním dosáhli Boží spravedlnosti. 

2. ČTENÍ Žd 12,1-4: Bratři!  Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  12,49-53:

V Lukášově evangeliu  Ježíš projevuje živou touhu projít očistným procesem oběti na kříži a je ukazován jako příklad k následování. Pokoj, který přináší Ježíš, ne vždy odpovídá představám člověka o daru pokoje, který Bůh chce skrze Ježíše Krista zajistit celému lidstvu: Pozemská logika se často řídí jinými měřítky, než vysvětlení o Boží spravedlnosti tlumočené Ježíšem.

EVANGELIUM Lk 12,49-53: Ježíš řekl svým učedníkům:  "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!  Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

Základní ctnost spravedlnosti

je téma 369 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  1.čtení Jer 38,4-6.8 a Katechismus katolické církve (KKC) 1807; 2487. YOUCAT 302.

Osnova:

a) dávat Bohu a bližnímu, co jim patří

b) spravedlnost vůči Bohu je ctnost spravedlnosti

c) odčinění viny proti spravedlnosti

Úvod.

Spravedlnost je jedna ze základních (hlavních) křesťanských ctností. Dávat každému co mu patří. Potřebnou péči tělu i duši, bližnímu, společnosti, Bohu. I mír je výsledkem spravedlnosti. Porušení spravedlnosti vyžaduje nápravu. Spravedlnost má mnoho podob (např. zákonná, obchodní, sociální atd.) Jednotlivec má základní práva ze spravedlnosti např. na tělesný život, jistý hmotný základ, na vlastní prostředky, na uznání společností, na dobrou pověst atd. Pán je spravedlivý a spravedlnost miluje a země je plná jeho milosrdenství(Žalm 33,5).

Dávat Bohu a bližnímu, co jim patří.

Motto spravedlnosti zní: “Každému co jeho jest.“ Postižené dítě musí dostat jinou podporu než dítě velmi nadané, aby dostaly to, co potřebují, Spravedlnost usiluje o to, aby se každému člověku dostalo , co mu náleží. Také ve vztahu k Bohu se musíme chovat spravedlivě a prokazovat mu svou lásku a úctu.

YOUCAT otázka 302: Jak jednat spravedlivě?

Odpověď: člověk jedná spravedlivě, jestliže neustále dbá o to. Aby dával druhým , co jim náleží. Spravedlnost vůči Bohu se nazývá „ctnost zbožnosti“.

Spravedlnost vůči Bohu je ctnost spravedlnosti.

„Mějte zájem o všechno, co je spravedlivé“ praví apoštol. Spravedlnost spočívá v tom, že člověk dává každému to, co mu patří. Na prvním místě dává Bohu úctu, která mu náleží. Této části spravedlnosti říkáme zbožnost. Uvědomujeme si, že zbožnost je vlastně spravedlnost vůči Bohu? Že když konáme své povinnosti vůči Bohu, že konáme spravedlnost? Že být v neděli na mši svaté není nějaký mimořádný náboženský projev, ale vlastně úkon spravedlnosti, který Bohu dlužíme? Nedivme se, že je tolik nespravedlnosti, nečestnosti a nepoctivosti mezi námi lidmi, když nejsme spravedliví vůči Bohu!

Být spravedlivý, být čestný, být zbožný, není vždycky snadné, zvláště tehdy, jestliže prostředí je zaměřené proti těmto ctnostem, když lidé mají člověka čestného za hloupého, člověka zbožného za zpátečníka a zastaralého, bigotního a fanatika (1807).

Odčinění viny proti spravedlnosti.

Spravedlnost je ctnost, která stojí uprostřed sociálních a ekonomických poměrů společnosti, které jsou v neustálém pohybu a stále se mění. Proto je nutné rozlišovat mezi dobově a společensky podmíněnými formami spravedlnosti a jejím nadčasovým jádrem. Spravedlnost se liší od ostatních ctností tím, že neukládá jako ony „rozumový střed„ ,ale „věcný střed„ ,který spočívá ve věcných hodnotách, ve výměně věci za věc, hodnoty za protihodnotu, ve splacení povinného dluhu. Cílem spravedlnosti je vyrovnanost mezi dlužníkem a věřitelem. U spravedlnosti ovšem nejde vždy jen o věcné vztahy: např. při porušení dobré pověsti bližního jde o hrubší porušení spravedlnosti než je tomu u majetkových deliktů. Avšak i v tomto případě jde o porušení striktního práva bližního, o poškození v oblasti právních vztahů, a je vyžadována náprava, restituce dobré pověsti.

Každé provinění spáchané proti spravedlnosti a pravdě ukládá povinnost odčinění,  i když bylo viníkovi odpuštěno. Není-li možné odčinit vinu veřejně, je třeba učinit tak v soukromí. Není-li možné odškodnit toho, kdo škodu utrpěl, přímo, je třeba dát mu zadostiučinění ve jménu lásky morálně. Tato povinnost odčinění se týká i provinění proti dobré pověsti druhého. Mravní a leckdy hmotná náhrada má být přiměřená škodě, která byla způsobena. Je to povinnost svědomí (2487).

Na závěr:

Vždy je třeba si být vědom, že Bůh je natolik suverénní, že nad tím, kdo hledá spravedlnost, může vyřknout omilostnění. Může se ujmout našeho provinění, ukřivděného i viníka. Jeho možnosti přesahují naše možnosti.

Když se však budeme snažit žít k Boží cti a chvále,  když nás tento  ideál bude motivovat, snadněji splníme výzvu apoštola: „nebuďte nikomu pohoršením“. Apoštol nás vybízí, abychom nejen nikoho nepohoršili, to znamená nikomu svým špatným jednáním nezavdali příčinu k mravnímu pádu, Pán je spravedlivý

nabádá nás i k tomu, abychom se vystříhali takových způsobů jednání, které samy o sobě nejsou zlé, ale toho druhého pro jeho slabost nebo nepochopení by nějakým způsobem mohly duchovně poškodit.

Apoštol praví: „napodobujte mne, jako já napodobuji Krista“. Ano, bez vzorů se neobejdeme.  Neobejdeme se bez osobností, které bychom mohli napodobovat v jejich postojích, v jejich smýšlení, v jejich jednání. A my takové osobnosti máme! Je jím především náš Pán. A jsou zde i jiné vskutku křesťanské osobnosti – můžeme čerpat z našich dějin – copak nemáme sv. Václava, Anežku, Zdislavu, všechny ty osobnosti, které neváhaly v dobách pronásledování nasadit své životy a svou existenci za věc práva, spravedlnosti a víry?

Vypracoval Matonick

 

Zobrazeno 1166×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio