Témata k nedělní a sváteční liturgii

BOŽSKÁ CTNOST NADĚJE - téma 384 ke 32. neděli v mezidobí 10.11.2013 - homilie katechetická (KKC 1817-1821; YOUCAT 308).

8. 11. 2013 21:55

32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 10.11.2013

Liturgické texty

Komentář k 1. čtení z 2. knihy Makabejské(I C)   2 Mak  7,1-2.9-14:

Při čtení z knihy Makabejské místo výkřiků bolesti a utrpení rodiny sedmi bratrů a jejich matky uslyšíme vyznání víry ve vzkříšení a naděje na nový život, který očekávají od svého Stvořitele. Z tohoto vyprávění, sepsaného na pozadí pronásledování Židů za vlády syrského krále ve 2. století před Kristem, se stal vzor pro tisíce mučedníků, statečných šiřitelů evangelia. Jejich skutky pozvedají i naši naději k nebi jako k novému zaslíbení a podporují naši touhu  po věčném životě.

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14:  Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců." Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony." Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.  Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude! "

  • Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Soluňanům.  (I C)    2 Sol  2,16-3,5:

Apoštol Pavel v listě Soluňanům s úlevou konstatuje, že Bůh nalézá i zde společenství svatých křesťanů, které směřuje ke spáse a je věrné Kristu. Hlasatel evangelia Pavel je Bohem milovaný a vedený jeho Duchem.  Proto prosí, aby všichni věřící mohli zakoušet stejnou sílu, jako on. Žehná jim, aby naděje, která ho podpírala na cestě za Pánem, i jim pomáhala vydávat svědectví Kristově pravdě.

2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5: Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.  

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše.  (IC)  Lk  20,27-38: 

V Lukášově evangeliu budeme číst o sporu Ježíše se saduceji o jistotě vzkříšení. Podobně jako člověk vstupuje do tohoto světa zrozením, vstoupí do onoho světa vzkříšením. Smrt neznamená konec vztahu k Bohu. Bůh nás probudí k novému životu, k věčnému společenství s Ním. Naděje na vzkříšení se neomezuje  jen na mučedníky, ale týká se nás všech, kteří jsme věrní Kristu. 

EVANGELIUM Lk 20,27-38: K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!" Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o (hořícím) keři, když nazývá Pána 'Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."

Božská ctnost naděje  

je téma 384 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 2. čtení 2. Sol 2,16-3,5 a Katechismus katolické církve (KKC)1817-1821; YOUCAT 308.

Osnova:

a) pojem

b) očekávání, touha, která podněcuje lidskou činnost

c) blahoslavenství Kristova pozvedají naši naději

Úvod.

Čím je pro křesťana naděje? Papež František si vzal podnět ze slov sv. Pavla z listu Římanům (8,18-25), když  v homilii při ranní mši svaté v kapli Domu sv. Marty před několika zdůraznil jedinečnou dimenzi křesťanské naděje. Připomněl, že se v ní nejedná o optimismus, nýbrž o „nedočkavé očekávání“, které vyhlíží zjevení Božího Syna. Mít naději, pokračoval papež, znamená „být v tenzi k tomuto zjevení, této radosti, která naplní naši tvář úsměvem“. První křesťané  naději znázorňovali jako kotvu, upevněnou v břehu onoho světa. A náš život je právě putování směrem  k této kotvě.

Pojem.

YOUCAT otázka 308: Co je to naděje?

Odpověď: Naděje je božská ctnost, kterou vytrvale toužíme po věčném životě jako po svém štěstí.  Tady na zemi jsme proto, abychom chválili Boha a sloužili mu. V tom spočívá naše skutečné štěstí: hledat své naplnění v Bohu.

Naděje je důvěra v to, co nám Bůh zaslíbil ve stvoření, skrze proroky a především v Ježíši Kristu, i když to ještě zatím nemůžeme vidět na vlastní oči. Opíráme se přitom o pomoc milosti Ducha svatého (1817).

„Bohatě  na nás vylil v hojnosti svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom — ospravedlněni jeho milostí — měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje “ (Tit 3,6-7).

Očekávání, touha, která podněcuje lidskou činnost.

Ctnost naděje odpovídá na touhu po štěstí, kterou Bůh vložil do srdce každého člověka; přijímá očekávání, která podněcují lidskou činnost; očišťuje je a zaměřuje k nebeskému království; chrání před malomyslností; je oporou ve chvílích opuštěnosti; rozšiřuje srdce v očekávání věčné blaženosti. Vzpruha naděje chrání před sobectvím a vede k radosti z lásky (1818). Křesťanská naděje má svůj vzor v naději Abraháma naplnění v Izákovi podle Hospodinových příslibů a očištěné zkouškou oběti (Gen 17,4-8; Gen 22,1-18).

„On přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: ‘Tak četné bude tvé potomstvo’(Řím 4,18; 1819).

Blahoslavenství Kristova pozvedají naši naději.

Křesťanská naděje se rozvíjí od počátku Ježíšova kázání při vyhlášení blahoslavenství. Blahoslavenství pozvedají naši naději k nebi jako k novému zaslíbení zemi; ukazují k ní cestu zkouškami, které čekají na Ježíšovy učedníky. Avšak pro zásluhy Ježíše Krista a jeho utrpení nás Bůh uchovává v „naději“, která „neklame“ (Řím 5,5).  V této naději máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku nebeské velesvatyně, kam  jako první za nás vstoupil Ježíš (Žid 6,19-20). Je rovněž zbraní, která nás chrání v boji o spásu: „My však … buďme … odění pancířem víry a lásky a přilbou naděje ve spásu“ (1 Sol 5,8). Dává nám zakoušet radost i ve zkoušce: V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví“(Řím 12,12). Naděje se projevuje a živí modlitbou, zvláště modlitbou Otče náš, která je souhrnem všeho, po čem nám dává naděje toužit (1820).

Závěr:

Na závěr opět slova o naději z uvedeného kázání  papeže Františka: „Jedna věc je žít v naději, protože v naději jsme spaseni, a jiná věc je žít jako dobří křesťané. Žít v očekávání zjevení anebo žít zadobře s přikázáními; být zakotveni na onom břehu nebo parkovat v umělé laguně. Myslím na Marii, prostou dívku, která poté co uslyšela, že bude matkou, mění svůj postoj a jde, pomáhá a pronáší chvalozpěv. Když žena otěhotní, zůstává ženou, ale není jenom ženou, je matkou. A něco z toho má naděje. Mění náš postoj: jsme to my, ale nejsme to my; jsme to my, ale tíhneme tam, jsme zakotveni tam.“ Papež zakončil homilii  oslovením skupiny mexických kněží, kteří slavili 25. výročí svěcení. Proste Matku Boží, Matku naděje, řekl, „aby vaše roky byly roky naděje a abyste žili jako kněží naděje a naději rozdávali.“

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1185×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio