Témata k nedělní a sváteční liturgii

BŮH JE SHOVÍVAVÝ - téma 382 ke 31. neděli v mezidobí 3.11.2013 - homilie katechetická (KKC 210-2011, 218-221; YOUCAT 33).

1. 11. 2013 13:02

31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 3.11.2013

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy Moudrosti. (IC)   Mdr  11,22-12,2:

Čtení z knihy Moudrosti nám představuje milujícího Boha jako všemohoucího, vševědoucího a spravedlivého Stvořitele, plného slitování. Lidské bytosti stvořil  vybavené svobodnou vůlí, takže záleží spíše na nich než na Bohu, zda si vyberou dobro Boží lásky nebo zlo hříchu. Láska Boží je ke každému tvoru stejná. Může snad někdo kritizovat Boží spravedlnost?

1. ČTENÍ Mdr 11,22-12,2:Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem. Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

 

  • Komentář ke 2. čtení z 2. listu apoštola Pavla Soluňanům.  (IC)    2 Sol  1,11-2,2:¨

Apoštol Pavel v listě Soluňanům vyzývá jejich křesťanské společenství, aby svobodně, konkrétními skutky, podřizovalo svůj život vládě Ježíše Krista. Vede je  k tomu, aby se na panování Božího Syna podíleli. Věřící u něj vždy naleznou plnost všeho dobra a slitování. V jejich  srdcích  se pak zrodí touha po dobru. Tím se stanou podobnější Bohu, protože Bůh sám je Láska.

2. ČTENÍ 2 Sol 1,11-2,2:Bratři! Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.  

  • Komentář k evangeliu podle  Lukáše.  ( IC)  Lk  19,1-10:

V Lukášově evangeliu na příběhu celníka Zachea poznáme, že Bůh poslal svého Syna mezi hříšný lid jako posla spásy, aby ukázal, že lze žít i těžkému hříšníkovi  v harmonii s Bohem. Nově uzavřené  přátelství se Spasitelem celníka proměňují ve šťastného, veselého a otevřeného člověka. Sedí-li Ježíš za stolem s celníky a hříšníky, Lukáš žádá, aby čtenáři jeho evangelia zbořili zeď oddělující spravedlivé od hříšníků. Bůh je totiž plný slitování. A všem je otevřena cesta ke spáse.

EVANGELIUM Lk 19,1-10:Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby Ježíše viděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: "Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: "Vešel jako host k hříšníkovi!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně! " Ježíš mu řekl: "Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo."

Bůh je shovívavý

je téma 382 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění  dnešního 1. čtení  Mdr 11,23-12,2 a Katechismus katolické církve (KKC) 210-211, 218-221; YOUCAT 33.

Osnova:

a) Bůh plný slitování

b) Bůh, který je láska

Úvod.

Když člověk zhřešil a odloučil  se od Boha, mohl nás ponechat ve hříchu a nemusel nám odpouštět, zvláště ne tak velikým a tajemným způsobem, jakým lidem odpustil ve svém milovaném Synovi. A když nás vykoupil, zase nás mohl ponechat sobě samým. Boží spravedlnost by tím byla naplněna. Boží milosrdenství však nad spravedlností ustavičně vítězí, proniká ji a přesahuje, ačkoliv jsou přitom obě jeho vlastnosti v největším souladu. Tak je Bůh, Láska, opravdu víc veden svým milosrdenstvím nežli spravedlností.

Bůh plný slitování.

Bůh je nanejvýš milosrdný. Snad žádná jiná Boží vlastnost není v Písmu tak krásně vylíčena jako jeho milosrdenství. Proroci, žalmisté i evangelisté Nového zákona, všichni je takřka neustále opěvují.  Už Starý zákon líčí Hospodina jako Otce vyvoleného národa, který o něj s největší láskou pečuje a zahrnuje ho svými dary (210).

„Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává“ (Ž 145,8-9).

A Nový zákon tím více mluví o Bohu jako o předobrotivém Otci všech. Evangelium vyprávějící o záchranném díle vykoupení lidstva je vlastně jedinečnou historií Božího milosrdenství. To, co vyprávějí evangelisté o milosrdné Boží lásce k Magdaleně, k Zacheovi, k lotrovi na kříži aj., jsou obrazy Božího milosrdenství a projevů slitování vůči všem lidem a každému jednotlivci zvlášť (211).

„Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání“.Uslyšíme z dnešního 1.čtení z knihy Moudrosti.

Bůh je k hříšníkovi milosrdný, má s ním trpělivost, neboť je jeho tvorem, s nímž chce zůstat spojen láskou. Bůh nejedná takto s hříšníkem ze slabosti, ale právě proto, že má nade vším plnou moc. Správně chápaná moc se neprojevuje silou, ale osvědčuje se trpělivou shovívavostí. Trestá-li Bůh hříšníka, chce ho přivést na správnou cestu; chce, aby ho přijal jako Pána. Bůh je pozorný vychovatel. Vede hříšníka k odvrácení od hříchu, pokud se jím nechá oslovit a ve své svobodě odpoví.  Bůh svou lásku k lidem a spravedlnost dokazuje trpělivostí a dobrotou. Lidské bloudění je přitom důvodem Božího nápravného zásahu. Ten vede hříšníka  k polepšení. Od hříšníka se požaduje pokání, neboť “v nebi je větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují” (Lk 15,7).

Bůh, který je láska.

YOUCAT otázka 33: Co znamená, že Bůh je láska?

Odpověď: Je-li Bůh láska, pak neexistuje nic stvořeného, co by nebylo udržováno a neseného jeho nekonečnou dobrotou. Bůh nejenom prohlašuje, že je láska, on to i dokazuje: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13).

Žádné jiné náboženství neprohlašuje to, co křesťanství: „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8;   1 Jan 4,16). Víra se pevně drží tohoto tvrzení, přestože zkušenost utrpení a zla ve světě vede lidi k pochybnostem o tom, zda Bůh je skutečně láska. Ústy proroka Izaiáše sděluje svému lidu: „Protože ses v mých očích stal drahým a slavným, miluji tě a dám za tebe a tvůj život mnohé lidi a národy. Neboj se, neboť já jsem     s tebou“ (Iz 43,4-5); (218) a vzkazuje mu: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syny vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece nezapomenu! (Iz 49,15-16a); (219).

Boží láska je „věčná“ (Iz 54,8): „I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí“ (Iz 54,10). Jeremiášovi říká: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ (Jer 31,3); (220).

Boží láska k člověku je nezištná a v nejvyšší míře obětavá. Zatímco se do lidské lásky vždy mísí nějaký osobní zájem (závazky, příbuzenství, sympatie aj.) a zatímco milujeme druhého proto, že je k nám laskavý, že nám pomohl, že ho potřebujeme, nebo se nám zalíbil – Bůh miluje nezištně, každého bez rozdílu a láskou nejdokonalejší. Přitom však sám jejich lásku nepotřebuje, protože je nekonečně šťastný a blažený od věčnosti ve společenství Trojice.

Miluje každého bez jakékoli zásluhy (nečeká, až si jeho lásku zasloužíme - Ž 8,5) – a nejvyšší možnou měrou.  A nejvýš obětavá je  jeho láska k nám: vždyť „neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám (tedy) spolu s ním nedaroval všecko?“ (Řím 8,32). Taková je Boží láska k nám! Nemiluje nás taky proto, že bychom byli hodni jeho lásky a jeho zalíbení. Miluje nás proto, že chce. A my se stáváme hodny jeho lásky jen proto, že nás miluje.

Na závěr:

Samo bytí Boha je láska a plnost všeho dobra a slitování.  Když Bůh  mezi nás posílá svého jednorozeného Syna a Ducha lásky, zjevuje tím své nejhlubší tajemství. Věčné sdílení lásky je on sám: Otec, Syn a Duch svatý. A nás určil k tomu, abychom se na něm podíleli (221). Jak tedy máme na Boží lásku odpovídat?- Otevřít se jí! To je smysl největšího Božího přikázání: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ (Mt 22,37). Tak máme milovat! A tím se stáváme podobnější Bohu, protože on sám je Láska.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1097×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio