Témata k nedělní a sváteční liturgii

LITURGICKÝ ROK -téma 1 k 1. adventní neděli 1.12.2013 - homilie liturgická.

28. 11. 2013 17:00

1. NEDĚLE ADVENTNÍ – 1.12.2013

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše (IA):  

Bohoslužba slova v adventní době reaguje na tajemství, která v průběhu historie člověk objevuje při hledání a očekávání Božího příchodu v posledních dnech světa.  Jakou představu o tom získává prorok Izaiáš, vyslechneme z obsahu jeho vyprávění o vidění, které mu zjevuje Bůh. Bude to svaté místo, kam doputuje mohutný  proud lidí ze všech národů, toužících spatřit Boha. Zde jim  Hospodin pomůže najít pravdu a pozve je k účasti na nebeském království.

1. ČTENÍ Iz 2,1-5:Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora  s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: "Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!" Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny,  že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům (IA): 

Pobídka k bdělosti bratrům Římanům z úryvku listu apoštola Pavla začíná jasnými slovy. „Víte, jaký je čas“, což znamená: nezapomeňte, že každým okamžikem jste blíže k Bohu. Jako oni i my, obzvláště v době adventní, na příchod Ježíše Krista, Syna Božího, s nadějí toužebně čekáme. Církev nám Ho však zpřítomňuje v průběhu celého liturgického roku, aby nám  zprostřed­koval příklad svého života k následování. Proto se stala celá tato církevní doba školou křesťanského života.

2. ČTENÍ Řím 13,11-14: Bratři! Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodování a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše (IA):

Věříme, že druhý  příchod  Ježíše Krista se blíží. Avšak nikdo z nás, ani četba z hvězd, ani žádný prorok nám nesdělí, kdy nastane pro lidstvo ten slavný den. Četba veršů z Matoušova evangelia varuje ty bezstarostné,  že jim hrozí vážné nebezpečí. Může se stát, že jim uplyne veškerý čas života, který od Boha dostali, aniž by otevřeli dokořán své nitro Kristově pravdě a lásce. Ti kdo  s vírou prochází poctivě církevním rokem, stávají se Ježíšovými  současníky a umožňují mu vstupovat  do jejich života s mocnou uzdravující a odpouštějící přítomností.

EVANGELIUM Mt 24,37-44: Ježíš řekl svým učedníkům: "Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako   v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli, jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Liturgický rok

je téma 1. ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus A I s odkazem na znění dnešního  2. čtení Řím 13, 11b -12a. YOUCAT 185, 186.

Osnova:

a) pojem liturgického roku

b) škola křesťanského života

c) adventní doba

Úvod.

Lidský život je členěn časovými úseky, dnem, týdnem, rokem. Od běžného  kalendáře je liturgický kalendář odlišný. Zatímco v občanském kalendáři nacházíme svátků jen několik a jsou spjaté povětšinou s politickými událostmi, pak kalendář liturgický je stálým poukazem na přítomnost Krista v životě církve. Smyslem církevního kalendáře je připomínat a slavit Boží lásku k člověku.

Liturgie, protože posvěcuje člověka, posvěcuje i jeho čas: denní a noční hodiny bohoslužbou hodin, týden nedělním eucharistickým shromážděním, rok liturgickými dobami a památkami svatých. Tyto časové úseky se v životě člověka pravidelně opakují, proto má liturgie možnost církvi pravidelně nabízet užitky z Kristova vykupitelského díla.

YOUCAT otázka 185: Proč se liturgie každoročně opakuje?

Odpověď: Tak jako každý rok slavíme narozeniny nebo výročí svatby, slaví také liturgie v rytmu roku nejdůležitější křesťanské události. A přece tu nacházíme důležitý rozdíl: všechen čas je Božím časem. „Vzpomínky“ na Ježíšovo poselství a život jsou zároveň setkáním s živým Bohem.

Pojem liturgického roku.

YOUCAT otázka 186: Co je liturgický rok?

Odpověď: Liturgický rok nebo též církevní rok je prožíváním jednotlivých tajemství Ježíšova života v průběhu roku – počínaje jeho vtělením až po jeho druhý příchod ve slávě. Liturgický rok začíná adventem, tedy časem očekávání Pána, který se dovršuje vánočními svátky. Poté spěje k ještě většímu vrcholu - k oslavě Ježíšova spásného utrpení, smrti a zmrtvýchvstání o Velikonocích. Velikonoční dobu uzavírá slavnost Letnic, seslání Ducha svatého církvi. V průběhu liturgického roku církev slaví svátky Panny Marie a svatých, v nichž si připomíná milost, která vedla tyto lidi ke spáse.

Liturgický rok se skládá z řady tzv. liturgických období v křesťanských církvích  a určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků, památek, připomínek a také,  které úryvky z Písma se při bohoslužbách mají číst. Jednotlivé doby se vyznačují svou vlastní liturgickou barvou.

Každý rok máme nádhernou příležitost jak jej prožít s Kristem, postupně si připomenout nejdůležitější události z Ježíšova života i všední dny jeho pobytu na zemi. Termíny jednotlivých svátků v sobě mají určitý řád. Liturgický rok latinského obřadu má následující strukturu:

Liturgický rok      
AdventVánoceLiturgické mezidobíPostní dobaVelikonoceLetniceLiturgické mezidobí

Tento roční cyklus je spojen s mnoha zvyklostmi, které jsou spojeny například  s výzdobou kostelů, různou barvou oděvů při liturgii, různými tématy ve čteních a kázáních.

Nejvýznamnějšími svátky s pevným datem jsou Vánoce. K těmto svátkům patří i naprostá většina svátků svatých. Druhý, pohyblivý cyklus je závislý na datu Velikonoc a od nich se odpočítává. Proto se každý rok mění. Kromě Velikonoc mezi tzv. pohyblivé svátky patří Popeleční středa či Seslání Ducha svatého. Pohyblivým svátkem je v podstatě i 1. adventní neděle, jelikož se jedná o  4. neděli před   25. prosincem a datum této neděle se mění každý rok.

Škola křesťanského života.

„Láskyplná matka církev pokládá za svůj úkol v určité dny během roku slavit ve svaté památce vykupitelské dílo svého božského Ženicha. Každý týden se v den, který nazvala‚ „dnem Páně“, koná památka zmrtvýchvstání Páně. Jednou v roce ji slaví také spolu s jeho blahodárným utrpením jako největší svátek, totiž velikonoce.

V ročním okruhu pak rozvíjí tajemství Kristovo od jeho vtělení a narození až  k nanebevstoupení, k letnicím a k oče­kávání příchodu Páně jako blaživé splnění naší naděje. Když tak oslaví jednotlivá tajemství vykoupení, otvírá vě­řícím bohatství mocných činů a zásluh svého Pána, takže jsou v každé době jistým způsobem zpřítomňovány, aby se s nimi věřící dostávali do styku" (SC).

Tak vzniká vedle prvního rytmického cyklu křesťanského života: týdne se svým vrcholem, dnem Páně i druhý rytmický cyklus křes­ťanského života: liturgický rok

Do ročního cyklu brzo zapadly i výroční památky mučed­níků, jež měly velikonoční ráz. V souvislosti se zdůrazněním Kristovy osoby (Vánoce), vznikaly svátky Panny Marie, jejích rodičů a Jana Křtitele. Protože měly vztah k tajemství vtě­lení Páně, zapadly i ony do ročního cyklu.

Vlastním nositelem liturgického roku je sám Kristus, který ve své církvi neustále žije a pokračuje ve svém kněžském poslání, jímž přivlastňuje ovoce svého vykupitelského díla, vykonaného v historickém čase, všem, kteří skrze víru k němu přistupují a nechají se jím vést. Kristus zprostřed­kuje příklad svého života k následování, proto je liturgický rok školou křesťanského života. Kristus v něm zpřítomňuje novým, svátostným způsobem velikonoční ta­jemství, takže věřící   z něho jako z pramene čerpají milost. (Pokorný L.: Obnovená liturgie).

Adventní doba.

Doba přípravy na Vánoce se nazývá "ADVENT". Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista.

Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Advent je doba veliké naděje. Tím, že se věřící vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň touhu po jeho druhém příchodu na konci časů, ale rovněž do svého vlastního života.

Adventní doba má svou teologicko-liturgickou náplň a svou specifickou atmosféru, někdy málo křesťanskou, totiž jen nákupní. Advent je jistě také přípravou na Vánoce. Ale je zejména  přípravou na Kristův příchod. Určitě tomu tak je v liturgii - v mešních textech. Při jejich sledování a studiu nám může pomoci kancionál. Adventní písně jsou z kancionálu zřejmě teologicky nejhodnotnější.

Obsahem  adventní liturgie jsou texty proroků, hlavně Izaiáše, připomínající téma očekávání. Očekávání spásy, vyvedení ze zajetí, uvedení do Boží skutečnosti. Nepřipomínají ale jen očekávání. Přinášejí také ujištění o Boží věrnosti, o jistotě spásy.

Jestliže naším prvním průvodcem adventem je Izaiáš  a připravuje nás na druhý příchod Páně, je naším druhým průvodcem Jan Křtitel a připravuje nás na příchod Páně v těle. Proto se evangelia 2. a 3. neděle a od středy druhého adventního týdne za­bývají postavou a učením Jana Křtitele.

Čtvrtá adventní neděle je jakousi obdobou nedělí „Otců"(od Adama až po sv. Josefa), neboť čtení ukazují starozákonní světce (Izaiáše, potomky Davidovy) a evangelium P. Marii, jak očekávají narození Ježíše. Připomínky Ježíšova narození, na jehož oslavu se chystáme, naději ve spásu zkonkrétňují. Připravují nás na první příchod, přítomnost a druhý příchod Ježíše Krista v budoucnosti.  Vzbuzují v nás  smysluplnou naději na  příchod druhý, který  bude dokonáním spásy pro všechny a na věky.

Na závěr.

Liturgický rok je školou křesťanského života. Po celý rok se před očima věřících odvíjí události ze života Pána a Spasitele Ježíše Krista. Liturgický rok tedy znamená zpřítomnění Kristova života a jeho vykupitelského díla. Bůh se k tomuto dílu přiznává a rok za rokem je lidem zaručuje a dopřává jim zakoušet je v neustále novém světle. Procházíme-li s vírou církevním rokem, skutečně se stáváme Ježíšovými  současníky. Ne snad proto, že se přesně vcítíme do jeho doby  a do jeho života, ale proto, že on vstoupí – nakolik mu vytvoříme prostor – do času našeho a do života našeho se svou uzdravující a odpouštějící přítomností.

Vypracoval Matonick

 

Zobrazeno 1367×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio