Témata k nedělní a sváteční liturgii

MATOUŠOVO EVANGELIUM (MATOUŠŮV ROK) - téma 2 ke 2. adventní neděli 8.12.2013 - homilie biblická.

4. 12. 2013 14:58

2. NEDĚLE ADVENTNÍ- 8.12.2013

Liturgické texty  (A I)

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše (I):  

Prorok Izaiáš nám v dnešním čtení pod obrazem nově rašícího  výhonku ratolesti z pahýlu stromu představí znamení obnovujícího se života  v zemi zpustošené válkou  a spálené nepřítelem. Znamení, že Bůh nezapomněl na sliby dané předkům a posílá na trůn spravedlivého krále, Mesiáše z rodu Davidova. Ten je obdařen Duchem svatým, moudrostí a rozumem. Ujímá se chudých a navrací národům naději na Boží království, v němž už nebude útlak a násilí.

1.ČTENÍ Iz11,1-10: Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků. Vlk bude přebývat  s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům, pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům (I):  

Slova, kterými se apoštol Pavel obracel na křesťany s výzvami, aby se věnovali četbě písma svatého a čerpali z myšlenek  Ježíše Krista, jsou platná dodnes.  Písmo  se stává duchovním pokrmem a základem každodenního života věřících všech národů světa. Kdo je přijímá, oživuje  svého ducha,  ozdravuje svou duši i tělo a získává mnoho podnětů k trvalé oslavě Boha za projevené milosrdenství.

2.ČTENÍ Řím15,4-8: Bratři! Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste žili  v souladu podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říct: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům, ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: "Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu."

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše (I):  

Z evangelia podle Matouše vyslechneme ukázku kázání Jana Křtitele, který před příchodem Mesiáše na svět vyzývá posluchače k obrácení a k pokání. Celé zástupy lidí se vydávají  za Janem Křtitelem, který je uchvacuje přitažlivým zvěstováním, že se lidstvu přiblížilo nebeské království a že přichází na svět jeho Král. Nechť nás dnešní Slovo Boží vede k hlubokému přesvědčení, že uprostřed nás působí sám Bůh,  aby z nás utvořil svůj lid.

EVANGELIUM Mt 3,1-12: V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: "Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!" Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít    v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: "Naším otcem je Abrahám!", neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny  a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera už je přiložena stromům ke kořenu, každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já, jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu  a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."

Matoušovo evangelium (Matoušův rok)

je téma 2 ke dnešní biblické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus A I s odkazem na dnešní 2. čtení  Řím 15,4.

Osnova:                                                                                        

a) pojem evangelia jako „životopisu“ Ježíše

b) doba vzniku, autor, určení, svéráz

c) Matoušův rok. Proč více Písma a co je Písmo?

Úvod.

Osobnost a dílo Ježíše Krista nemůže nikdy upadnout v zapomenutí. On sám přikázal apoštolům, aby evangelium, jeho učení a skutky, hlásali všem národům a podobně jako on je učili živým slovem a příkladem. Tato Kristova vůle však nevylučovala možnost k apoštolské činnosti použít i slova psaného, třebaže Ježíš Kristus sám po sobě žádnou písemnou památku  nezanechal. Ti, kdo časem tohoto vhodného prostředku pro šíření Božího království začali užívat, nedělali to proto, aby jejich spisy sloužily jen dějinám, nýbrž při psaní měli na mysli náboženský cíl, všeobecné vzdělávání ve víře. Při něm jim šlo hlavně o to, aby posluchači získali a zapamatovali si to nejdůležitější z Kristova života. Bez toho by nepoznali, proč byl Boží Syn na svět poslán a co všechno pro spásu člověka vykonal. Začaly se objevovat písemné záznamy kázání o Kristu. Vznikaly na základě ústního šíření evangelia. Vyrůstaly ze života prvotní Církve jako nový prostředek pro šíření evangelia.

Pojem Evangelia jako „životopisu“ Ježíše.

Napsat podrobný životopis Ježíše je nemožné, protože máme o jeho životě jen kusé informace. Nejdůležitějším pramenem poznání jsou výhradně biblická evangelia, především první tři od Matouše, Marka a Lukáše, líčící život Ježíše z jednoho hlediska. Zcela odlišné je čtvrté evangelium, Janovo, které se nezabývá jen životem Ježíše, ale především jeho duchovním posláním.

Slovo evangelium znamená radostná zpráva, zvěst o životě Ježíše Krista.

Evangelia nám nepodávají životopis Ježíše, jsou spíše misijními spisy. Církví byla vybrána právě jen tato čtyři evangelia. Matouš se obrací k Židům, Marek k Římanům, Lukáš k Řekům a Jan vyjadřuje universální křesťanskou církev.

Doba vzniku, autor, určení, svéráz. 

Evangelium Matoušovo se nachází na začátku Nového zákona, ačkoliv za nejstarší je pokládáno evangelium  Markovo. Přesto byl jeho vliv na křesťanskou teologii a na bohoslužebný život větší, než měla evangelia ostatní. Místem sepsání byla pravděpodobně  Antiochie v Sýrii, třetí největší město Římské říše po Římě a Alexandrii. Vznikla po roce 70 po zničení Jeruzaléma. Znatelný odstup od židovství ukazuje na rok mezi 50-100 po Kristu. Bylo sepsáno pro církevní obec, která se skládala z velké části ze židokřesťanů. Obsahuje Ježíšovy výroky v rozsahu širším, než u evangelia Markova. Matouš pravděpodobně evangelium  Markovo znal a bral je jako základ svého díla. Evangelium podle Matouše stále doprovází křesťany na jejich duchovních cestách.

Matouš  nám předává uspořádanou, systematickou a organickou znalost křesťanských tajemství.  Ukazuje, jak je třeba se začlenit do komunity křesťanů.

Kristu sloužíme, když sloužíme potřebným bratřím a sestrám ve společenství církve. Kristus je mezi námi, když se společně modlíme. Kristus k nám mluví skrze hlasatele evangelia. Přijmout jejich poselství znamená přijmout slova Kristova. Matouš se snaží vzbudit smysl živé příslušnosti k církvi jako ke společenství spásy. V ní je přítomný Bůh otců, který se zjevil v Ježíši.

„Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna  i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“  (Mt 28,19-20).

Matoušův rok. Proč více Písma a co je Písmo?

Vybrané nedělní úryvky z Písma  jsou rozděleny na 3 roky, nazvané cykly A,B,C  a opakují se cyklicky vždy  po 3 letech. Také texty evangelií jsou rozděleny na jednotlivé roky podle jejich autorů. Je rok Matoušův, Markův a Lukášův. Evangelium Janovo je použito  na doplnění evangelia Markova a na některé významné dny. Letos jsme opět začali od Adventu číst cyklus A, tedy s texty převážně z Matoušova evangelia –Matoušův rok.

Když hovoříme o Písmu, máme na mysli Písmo svaté, Boží slovo, Bibli. Autorem Bible je Bůh, přesto, že nepsal Písmo sám, ale napsal je prostřednictvím lidí, které inspiroval Duchem svatým.

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha…(2 Tim 3,16).

Tato zjevení však nebyla pisatelům Bible Bohem doslova nadiktována. Byla vyjádřena lidskou řečí se všemi jejími omezeními a nedokonalostmi, a přesto zůstala Božím svědectvím. V některých případech pisatelé obdrželi příkaz přesně předat Boží slova, ale ve většině případů jim Bůh nařídil, že mají podle svých schopností co nejlépe popsat to, co viděli nebo slyšeli. V takových případech pisatelé používali své vlastní jazykové prostředky a styl. Protože Bůh oznamuje své poselství tímto způsobem, liší se výrazové prostředky jednotlivých biblických knih a odráží se v nich osobnost, vzdělání a kultura pisatelů.

Na závěr:

15. dubna 1993 předal kardinál Josef Ratzinger při osobní audienci papeži Janu Pavlu II.  dokument Papežské biblické komise (PBK):  Výklad bible v Církvi. V předmluvě, sepsané v Římě, o svátku svatého evangelisty Matouše, pan kardinál píše : „Studium bible má být duší posvátné teologie.“ A vkapitole IV. :Používání bible v liturgii pokračuje:

„Již od počátků církve tvořila četba Písma integrální součást křesťanské liturgie, zčásti dědičky liturgie synagogální. I dnes se křesťané dostávají do styku s Písmem především v liturgii, zvláště při nedělním slavení eucharistie.

Liturgie, zejména svátostná, jejímž vrcholem je slavení eucharistie, v podstatě uskutečňuje dokonalou aktualizaci biblických textů, neboť zasazuje jejich hlásání do středu společenství věřících, kteří se shromažďují kolem Krista, aby se přiblížili k Bohu. Kristus je tedy „přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté“ Tak se psaný text znovu stává živým slovem.“

Vypracoval Matonick.

Zobrazeno 1601×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio