Témata k nedělní a sváteční liturgii

POVINNOSTI DĚTÍ K RODIČŮM - téma 6 ke svátku Svaté rodiny 29.12.2013 - homilie katechetická (KKC 2214-2220; YOUCAT 371).

27. 12. 2013 12:03

SVÁTEK SVATÉ RODINY– 29.12.2013 – neděle

Liturgické texty (A I)

  • Komentář k 1. čtení z knihy Sirachovcovy  (I):

Poučný úryvek z knihy Sirachovcovy se zabývá problémy  rodinných vztahů.  Pohled autora je naplněný vírou a ryzí lidskostí. Vyzývá dospělé děti, aby respektovali své stárnoucí rodiče a chovali se k nim  podle čtvrtého Božího přikázání : „Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, …“

1.čtení  Sir 3, 3-7. 14-17a: Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.  Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí.  Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ.  Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.  

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Kolosanům   (I):

V jednom ze svých dopisů nás seznamuje  apoštol Pavel  s vlastnostmi, které mají zdobit život věřících křesťanů. K tomu, abychom se mohli jimi pyšnit, je třeba  ctít základní rodinné hodnoty, jako jsou poslušnost, podřízenost, úcta a vzájemná láska. Přitom stále mít za vzor životní styl Pána Ježíše. Pamatujme, že pravým poutem každé křesťanské rodiny je Ježíš Kristus!

2. ČTENÍ Kol 3, 12-21:Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní  mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše (I):

Evangelista Matouš představuje rodinu Ježíše, Marie a Josefa jako  jedinečnou, svým způsobem rodinného života, a neopakovatelnou, pro  její netradiční složení a pro mimořádný význam jejích svatých členů v dějinách spásy. Ti u Boha Otce nacházeli  i v nejtěžších životních situacích podporu a ochranu. Modleme se, aby okolo nás stoupal počet rodin naplněných svatostí Ducha Božího, kterým by Boží přítomnost  dávala sílu, klid a vnitřní pokoj!

EVANGELIUM Mt 2, 13-15. 19-23: Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil." Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli." Vstal tedy, vzal dítě  i jeho matku a odebral se do izraelské země. Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít, a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: 'Bude nazýván Nazaretský.'

Povinnosti dětí k rodičům

je téma 6 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus A Is odkazem na znění dnešního 1. čtení  Sir 3,2 -6. 12 -14 a Katechismus  katolické církve (KKC) 2214 - 2220.YOUCAT371.

Osnova:

a) úcta a láska až do smrti

b) poslušnost až do svého osamostatnění

c) odpovědnost vůči rodičům ve stáří a nemoci

Úvod.

Čtvrté Boží přikázání „Cti otce svého i matku svou“ vnáší světlo do vztahů mezi lidmi v rodině a ve společnosti. Výslovně se obrací k dětem v rámci jejich vztahů k otci a matce. V dnešní lekci navážeme na dnešní biblická čtení a budeme se zabývat  především povinnostmi dětí k rodičům.

YOUCAT otázka 371: Jaké povinnosti mají děti k rodičům?                                                             

Odpověď: Dítě prokazuje svým rodičům úctu a vážnost tím, že jim dává svou lásku a projevuje vděčnost.

Úcta a láska až do smrti.

Úcta dětí, nezletilých i dospělých k vlastnímu otci a k vlastní matce pramení z přirozeného citu zrozeného z pouta, které je vzájemně spojuje (2214). Úcta dětí k rodičům je projevem vděčnosti vůči těm, kteří je přivedli na svět (2215). Projevuje se ochotou a poslušností (2216).

„Z celého srdce cti svého otce a nikdy nezapomeň na porodní bolesti své matky. Pamatuj, že jim děkuješ za své bytí. Čím se jim můžeš odplatit za to, co ti dali?“    (Sir 7,27-28)

Mají-li však děti  ctít a milovat rodiče až do smrti, musí s nimi od narození žít v ovzduší lásky a vzájemné úcty,  být vychovávány rodiči žijícími v harmonickém  manželství, kde samy nejsou vystaveny konfliktům, násilí a týrání. Bůh ve své moudrosti uspořádává naše vztahy k lidem od těch základních a to jsou vztahy  v rodině. Žádné jiné nejsou pro život tak důležité jako právě vztahy k rodičům  a sourozencům. Rodina je pro většinu lidí prvním společenstvím, ve kterém žije. Rodina je první a základní školou vztahů k lidem. Zde se vytváří modely našich budoucích vztahů k bližním. Můžeme říct, že podle toho, s jakou láskou se setkáváme doma, budeme později sami milovat, jak jsme vedeni k poslušnosti jako děti, budeme později přijímat a uznávat další autority, s jakou úctou k sobě se setkáme, tak se ji budeme snažit prokazovat jiným.

Poslušnost až do svého osamostatnění.

V prvním období lidského života, v dětství je hlavním projevem úcty k rodičům poslušnost. Děti by měly postupně dozrávat  k dobrovolné a ochotné poslušnosti. Mají se tomu učit už od útlého dětství, aby snadněji prošly obdobím dospívání   a formování osobnosti, kdy člověk hledá sám sebe, svou cestu k dospělosti (2217).

„Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, protože se to líbí Pánu“(Kol 3,20).

Rodiče mohou ke kvalitní rodinné výchově dětí k poslušnosti napomáhat: Tím, že  sami poslouchají nejvyšší autoritu – Pána Boha. Děti si berou vzor z rodičů a uvědomí si, že je Boží vůlí, aby i ony ve všem poslouchaly rodiče  a podřídily se cele jejich autoritě. Každodenní čtení Písma svatého a pravidelné modlitby jsou nejlepší školou duchovního života a nejlepším způsobem vy­tváření kázně i úcty k Pánu Bohu. Dítě se má naučit o všechno prosit a za všechno děkovat. Děkovná modlitba před jídlem je každodenní samozřejmostí, tak jako pravidelná účast dětí na nedělních a svátečních mších v doprovodu rodičů. Jednomyslná výchova obou rodičů je podmínkou úspěchu. Rodiče jsou také  povinni učit dítě pracovat od raného dětství a za vše, co dítě dobrého udělá, je třeba je pochválit.

Odpovědnost vůči rodičům ve stáří a nemoci.

I když děti vyrostou, nadále mají respektovat své rodiče. Předem vyplní jejich přání, budou je často žádat o radu a přijmou jejich oprávněná napomenutí. Čtvrté přikázání připomíná dětem, které dospěly, jejich odpovědnost vůči rodičům. Podle svých možností jim mají hmotně i morálně pomáhat v letech jejich stáří a v době nemoci, osamocení nebo nouze. Ježíš tuto povinnost vděčnosti připomíná. Tak, jak jsme četli i v dnešním prvním čtení z knihy Sirachovcovy  (Sir 3,3-16); (2218).

Úcta dětí k rodičům napomáhá ke shodě v celém rodinném životě; týká se také vztahů mezi sourozenci. Úcta k rodičům se odráží v celém rodinném prostředí (2219). Chvályhodné je vícegenerační soužití rodin (dnes ne zcela obvyklé), kde děti v takovém prostředí vyrůstají spolu se svými rodiči a prarodiči. Tak by měla být ideálně formovaná společnost.  Vzájemná láska a respekt nedovolí, aby zde byly přestoupeny hranice nesnášenlivosti.

Stárnoucí rodiče mladší rodina respektuje, i když si zachovává svůj způsob života, odlišný od života rodičů. Své „staroušky“ křesťanské rodiny neopouštějí, neodkládají je do starobinců a neizolují v „léčebnách bez návratu“; umožňují jim dožít svůj život ve svém prostředí a za jejich péče. Jsou tím stopou Boží a zároveň výčitkou pro všechny, jimž osobní pohodlí a neochota k oběti velí, aby se své „přítěže“ zbavili. Mladiství křesťané jsou zvláště vděčni těm, od nichž přijali dar víry, milost křtu  a život v církvi. Mohou to být jejich rodiče, jiní členové rodiny, prarodiče, kněží, katecheté, učitelé nebo přátelé (2220).

Na závěr

Děti mají při nejmenším ten důvod být vděčné svým rodičům, že z lásky otce a matky přijaly darem život. Tato vděčnost zakládá celoživotní vztah lásky, úcty, zodpovědnosti a správně chápané poslušnosti. To vše, včetně dobrých vztahů mezi sourozenci, přispívá k růstu harmonie a hodnoty rodinného života. Dospělé děti mají povinnost rodičům hmotně i morálně pomáhat, zvláště v nouzi, osamocenosti či stáří.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1881×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio