Témata k nedělní a sváteční liturgii

KŘEST - SVÁTOST ZNOVUZROZENÍ téma 8 ke 2. neděli po narození Páně 5.1.2014 - homilie katechetická (KKC 1212-1215;1246-1256; YOUCAT 193-198).

2. 1. 2014 18:55

2. NEDĚLE PO NAROZENÍ PÁNĚ - 5.1.2014

Liturgické texty  (AI)

  • Komentář k 1. čtení z Knihy Sirachovcovy (I):

Text úryvku z knihy Sirachovcovy je velkým chvalozpěvem na Boží moudrost, která obnovuje celé lidstvo tím, že je ponořuje do Božího života. Ztělesněná Moudrost opěvuje svrchovaného Boha, před jehož tváří stojí. Od věků přebývá u Božího trůnu, prokazuje se  božím Slovem a je věčná. Jejím sídlem se stává svaté město, zaplněné novým stvořením. Nový zákon nám říká, že touto boží Moudrostí je Ježíš, Syn Boží.

1. ČTENÍ Sir 24, 1-4. 12-16:Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví! "Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

  • Komentář ke 2. čtení z  listu Pavla Efesanům  (I) :

Hymnus z Pavlova listu opěvuje postavení, které  zaujímá v dějinách spásy Bůh Otec, Ježíš Kristus a Duch svatý. Na záchraně lidstva se podílejí všechny tři osoby Nejsvětější Trojice. Také my, kteří jsme byli svátostí křtu uvedeni do křesťanského života, jsme přijati do přediva jejich spasitelské lásky a do svatého  Božího objetí.

2. ČTENÍ Ef 1,3-6.15-18: Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul   z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana  (I):

První verše Janova evangelia poetickým způsobem popisuje význam druhé božské osoby pro lidstvo. Představuje Ježíše jako vtělené boží Slovo, které vstoupilo do lidských dějin, aby nás sjednotilo s Bohem, zahrnulo nás do své výkupné smrti na kříži a vysvobodilo  nás tím z moci hříchu. Osobním obrácením, vírou a křtem se stáváme novými lidmi. Působením jeho milosti jsme znovuzrozeni jako Boží děti.

EVANGELIUM Jan 1, 1-18: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.  Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' "Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milosti: Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.  

Křest – svátost znovuzrození 

je téma 8 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AI s odkazem na znění  dnešního evangelia Jan 1,1-5.9-14 a Katechismus katolické církve (KKC) 1212-1215; 1246-1256. YOUCAT 193-198.

Osnova:

a) svátosti uvedení do křesťanského života

b) křest – vstupní brána k ostatním svátostem, znovuzrození k věčnému životu

c) kdo může přijmout křest a kdo jej může udělit

Úvod.

Ježíš Kristus ustanovil sedm svátostí, které se zásadním způsobem týkají všech úseků a všech důležitých okamžiků života křesťana. Díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá. Křest svatý je právě tou svátostí, která  člověka do křesťanského života nejen uvádí, ale ho povyšuje do nadpřirozené, Boží roviny.

Svátosti uvedení do křesťanského života.

Jsou tři iniciační svátosti: křest, biřmování a eucharistie (1212). Stát se křesťanem vyžaduje už od apoštolských dob projít cestu uvedení do křesťanského života  v několika úsecích. Lze ji urazit rychle nebo pozvolna. V každém případě v ní musí být některé podstatné prvky: přijetí evangelia, které vede k obrácení, vyznání víry, pokání, křest, vylití Ducha svatého. Všechny svátosti jsou setkáním s Ježíšem Kristem, protože on sám je svátostí všech svátostí. Křest nás s Ježíšem spojuje, biřmování nám uděluje jeho Ducha, eucharistie nás s ním sjednocuje (YOUCAT 193).

Křest – vstupní brána k ostatním svátostem, znovuzrození k věčnému životu.

YOUCAT otázka 194: Co je to křest?

Odpověď: Křest je cestou z říše smrti do života; je branou do církve a počátkem trvalého společenství s Bohem.

Křest je zásadní svátostí a předpokladem pro všechny ostatní svátosti. Sjednocuje nás s Ježíšem Kristem, zahrnuje nás do jeho výkupné smrti na kříži a tak nás vysvobozuje z moci hříchu a umožňuje nám spolu s ním vstát z mrtvých k životu, který nekončí. Jsme znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k  církvi, jejíž On je hlavou (1213).

Křest vodou je Bohem požadován jako závazek, jako svědectví a každý v Kristu by měl do křtitelnice spěchat co nejrychleji. Podle hlavního obřadu, kterým se vykonává, je ponoření do vody (1214)  symbolem pohřbení křtěného (katechumena) do Kristovy smrti, z níž povstává skrze vzkříšení s ním jako „nové stvoření“ (2 Kor 5,17). Rozhodující je zde přitom křest Duchem a ne jen vodou (1215): Jan řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než jsem já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm." (Lk 3,16). Kristus nás křtí, v mysli osvěcuje, potápí Duchem svatým do Sebe (1216):

Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. (Gal 3,27).

Kdo může přijmout křest a kdo jej může udělit.

YOUCAT otázka 196: Kdo může být pokřtěn a co se požaduje od čekatele křtu? Odpověď: Každý člověk, který ještě není pokřtěný, může přijmout křest. Jediným předpokladem je víra, která při křtu musí být veřejně vyznána (1246).

Člověk, který chce přijmout křesťanskou víru, nemění pouze svůj pohled na svět. Vstupuje totiž na cestu učení se (katechumenát), během níž se připravuje na přijetí Božího daru ve křtu (1247). Osobním obrácením a křtem se stává novým člověkem. Cílem výchovy katechumenů je dát jim možnost, aby svou odpovědí na Boží podnět a ve spojení se společenstvím církve dovedli ke zralosti své obrácení a svou víru.  (1248; 1249).

YOUCAT otázka 197: Proč církev křtí malé děti?

Odpověď: Církev se od svého prvopočátku drží tradice křtít malé děti (1252). Má to jediný důvod: ještě než se my sami rozhodneme pro Boha, Bůh se už dávno rozhodl pro nás. Křest je tedy milost, nezasloužený dar Boha, který se nás bezpodmínečně ujímá. Proto věřící rodiče, kteří si přejí pro své potomky jen to nejlepší, žádají křest, ve kterém je dítě osvobozeno od vlivu dědičného hříchu a vyrváno z moci smrti (1250).

Tak jako nechceme dítěti odpírat lásku, pro kterou se samo také dokáže rozhodnout až později, neměli by věřící rodiče upírat svému dítěti křestní milost, nechtějí-li se na něm dopouštět příkoří. Tak jako se každý člověk rodí se schopností řeči, které se ovšem musí učit, rodí se každý člověk se schopností věřit, avšak musí se víře učit a rozvíjet ji (1253). Křest však nelze nikomu vnucovat. Byl-li někdo pokřtěn jako malé dítě, musí svůj křest později potvrdit vlastním životem. Křest dětí předpokládá, že křesťanští rodiče a jejich kmotři budou křtěnce uvádět do víry a rozvíjet od malička jejich křesťanský život, který jim Bůh svěřil (1251; 1255 ).

Víra musí po křtu růst u všech pokřtěných, jak u dětí, tak u dospělých. Proto každý rok o velikonoční vigilii církev slaví obnovu křestních slibů. Příprava na křest přivádí jen na práh nového života. Křest je pramenem nového života v Kristu, z něhož vyvěrá veškerý křesťanský život (1254).

YOUCAT otázka 198: Kdo může křtít?       

Odpověď: V obvyklých případech je udělovatelem svátosti křtu biskup, kněz nebo jáhen. V případě nouze může platně pokřtít každý křesťan, ba dokonce každý člověk, když má úmysl konat to, co koná církev: vylévá na hlavu křtěnce vodu a vysloví formuli: „N, já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ (1256).

Na závěr.

Uvedení do křesťanského života se uskutečňuje třemi svátostmi: křtem, který je začátkem nového života; biřmováním, které jej posiluje; a eucharistií, která živí učedníka Kristovým tělem a krví, aby se jednou stal druhým Kristem. Křest je zrozením k novému životu v Kristu. Podle vůle Pána je nezbytný ke spáse, jako sama církev, do níž křest uvádí.

„Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo „(2 Kor 5,17).

 Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio