Témata k nedělní a sváteční liturgii

MISIJNÍ RÁZ CÍRKVE - téma 9 ke slavnosti Zjevení Páně (Tří králů) 6.1.2014 - homilie katechetická (KKC 849-856).

4. 1. 2014 11:36

SLAVNOST ZJEVENÍ PÁNĚ –  6.1.2014 - pondělí

Liturgické texty  (AI)

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka  Izaiáše  (I):

V dnešním čtení prorok Izaiáš oslavným a básnickým jazykem opěvuje svoje vidění  o putování mnohých národů do svatých míst, kde se  budou dít velké věci podle Božího plánu. Tisíce lidí opouští temnoty a kráčí vstříc osvětlenému nebeskému  městu Jeruzalému, jehož zář přichází od Boha. Ti, kteří plní své misijní poslání  a přinášejí  o těchto událostech radostnou zvěst do celého světa, vidí naplnění tohoto proroctví v Ježíšově narození.

1. ČTENÍIz 60,1-6: Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Efesanům.  (I):

Apoštol Pavel ve druhém čtení připomíná, že mu bylo Bohem svěřeno poslání hlásat radostnou zvěst o tom, že se již naplňuje Boží plán spásy, který se týká celého lidstva, tedy i pohanů. Všechny národy světa jsou povolány ke spáse a k jednotě. Pravým nástrojem tohoto všeobecného Božího záměru spásy je církev, která podle Božího misijního příkazu k hlásání evangelia, přivádí všechny lidi k víře v zaslíbení věčného  života s Ježíšem Kristem.

2. ČTENÍ Ef 3,2-3a.5-6: (Bratři a sestry!) Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše  (I):

V dnešní slavnosti Zjevení Páně, lidově zvanou „svátek Tří králů“, o jejichž příběhu vyslechneme Matoušovo evangelium, si připomeneme, že zjevení novorozeného Ježíše mudrcům z východu je slaveno jako první jeho zjevení, jako  první důležitá událost z Kristova života. Mudrcové jsou prvními pohany (tedy ne-židy), kteří se Kristu klaněli. Reprezentují všechny lidi z nežidovského prostředí, včetně těch, kteří kdy Krista přijmou – tedy i nás.

EVANGELIUMMt 2,1-12: Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za časů krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: ”Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.” Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.Řekli mu: ”V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.‘” Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: ”Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.” Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle – hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

Misijní ráz církve

je téma 9 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AI s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 849-856.

Vstupní modlitba: „Bože, dnešního dne jsi zjevil svého jednorozeného Syna pohanům, kterým svítila na cestu hvězda“.

Osnova:

a) misijní příkaz

b) cesty misie

c) dialog a inkulturace

d) každý má být šiřitelem víry

Úvod:

Pokud některá kázání při slavnosti Zjevení Páně dnes vycházejí z příběhu Tří králů, má osnova dnešní homilie ráz spíše katechetický. Má se zabývat výkladem dnešních čtení ve vztahu k požadavku všeobecnosti kladeném na církev – misie. Druhý vatikánský koncil se rozhodl obnovit život a činnost církve v souladu s potřebami dnešního světa. Důraz položil na misijní charakter církve: “Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.” (Jan 17,21).

Misijní příkaz.

Církev byla poslána Bohem k národům světa hlásat evangelium všem lidem(849). Apoštolové, na nichž je církev vybudována, jako Kristovi následovníci s maximálním nasazením  kázali slovo pravdy a dávali život církvím. Je povinností jejich nástupců   v tomto díle trvale pokračovat, aby se „slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno  s úctou“ (2 Sol 3,1) a aby se Boží království hlásalo a budovalo všude na zemi.

 „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna  i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem  s vámi po všechny dny až do konce světa (Mt 28,19-20).

Poslání Krista Vykupitele, které je svěřeno církvi, zdaleka ještě není splněno. Jediný pohled na lidstvo v jeho celku na konci druhého tisíciletí nám ukazuje, že toto poslání vázne dosud v začátcích a že my se ze všech sil musíme zapojit do práce na jeho splnění. Sám Duch svatý nás vybízí, abychom zvěstovali veliké skutky Boží:

“Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost,  a běda, kdybych ho nehlásal!” (srov.1 Kor 9,16).

Konečným cílem misie není nic jiného, než aby se lidé podíleli na společenství, které existuje mezi Otcem a Synem v jejich Duchu lásky (850). Bůh chce “… aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy“ (srov. 1 Tim 2,4). Spása se nachází v pravdě. Ti, kteří poslouchají hnutí Ducha pravdy, jsou již na cestě ke spáse; avšak církev, které byla svěřena tato pravda, musí jít vstříc jejich touze, aby jim ji přinesla. Právě proto, že církev věří ve všeobecný plán spásy, musí být misionářská (851).

Cesty misie. 

Duch svatý vede církev stejnou cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad kterou Pán zvítězil svým zmrtvýchvstáním (852). Jako Kristus vykonal dílo vykoupení v chudobě  a  v pronásledování, tak je i církev povolána vydat se toutéž cestou, aby lidem zprostředkovala plody spásy (853).

Dialog a inkulturace.

Misionářská činnost zahrnuje ohleduplný dialog s těmi, kteří ještě nepřijímají Ježíšovo evangelium. Jestliže totiž hlásají radostnou zvěst těm, kteří ji neznají, je to kvůli tomu, aby upevňovali, doplňovali a povznášeli pravdu a dobro, které Bůh rozšířil mezi lidmi a národy, a aby je očišťovali od omylu a zla „k Boží slávě,  k zahanbení zlého ducha a ke štěstí člověka“. (2.vat koncil); (854).

Člověk je však stvořen i pro své bližní, a proto nemůže své spásy dosáhnout sám      a mít ji jen pro sebe, ale dosahuje ji pouze v jednotě a společenství lidstva. Bůh je totiž Bohem všech lidí, Bohem, který všechny lidi miluje. Neexistuje žádné sjednocení s Bohem bez společenství s lidmi. Spása je sice zcela osobní, ale v žádném případě soukromá. Bůh dává spásu tím, že svolává lid, zakládá společenství a lidi uvádí do společenství. Tímto společenstvím lidí je církev, jejímž posláním je ohlašovat lidem Boží plán spásy a zprostředkovávat lidem ve slově  a svátostech spásu – spojením s Bohem a vzájemnou jednotou (855).

 „On si předsevzal, že až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu“ ( srov. Ef 1,10).

Evangelizace obnáší také upřímný dialog, který usiluje o pochopení důvodů a cítění druhých. K srdci člověka totiž nelze přistoupit jinak než nezištně, láskou a dialogem, aby sdělené slovo nebylo jen pronesené, ale také adekvátně dosvědčené v srdci jeho příjemců. Dialogem lidé otevírají svobodněji srdce a upřímněji sdílejí své duchovní a náboženské zkušenosti. Toto sdílení, jež je příznakem pravého přátelství, je cennou příležitostí ke svědectví a křesťanskému zvěstování  (856).

Každý má být šiřitelem víry.

Evangelizace se neuskutečňuje jenom veřejným kázáním evangelia, ani jenom činností veřejného dosahu, nýbrž také osobním svědectvím. Proto vedle všeobecného hlásání evangelia, zůstává v platnosti a uchovává si svou důležitost i jiná, osobní forma, když totiž jedna osoba evangelizuje přímo osobu druhou. Neměly by se vyskytovat případy, kdy naléhavost hlásat radostnou zvěst celým masám lidí má za následek, že se zapomíná na osobní hlásání evangelia. Při předávání evangelia jdou slova a svědectví života spolu.

Na závěr.

Poslání církve se uskutečňuje, když v poslušnosti Kristova příkazu a vedena milostí  a láskou Ducha svatého začíná být církev naplno aktivně přítomná mezi všemi lidmi a národy a přivádí je příkladem života i kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti k víře, k svobodě a ke Kristovu pokoji.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1096×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio