Témata k nedělní a sváteční liturgii

HNĚV - téma 15. k 6. neděli v mezidobí - homilie katechetická (KKC 2302-2303; YOUCAT 396).

14. 2. 2014 17:22

6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 16.2.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z knihy Sirachovcovy  (IA):

Nejvýznamnějším bodem poselství dnešního slova Božího z knihy Sirachovcovy je téma dvou cest, cesty života a cesty hříchu a  smrti. Podle  autora Bůh ve vztahu k lidem sice vždy může uplatnit svou všemohoucnost a vševědoucnost, protože vidí všechno, co člověk činí, přesto však nepředurčuje jeho svobodná rozhodnutí. Bůh, jako milující Otec, zná ubohost a bídu svých dětí  a  hříchy jim dokáže odpouštět.

1. ČTENÍ Sir 15, 16-21:Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň     i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil. 

  • Komentář ke 2. čtení z 1. listu Pavla Korinťanům   (IA):

Čtení z listu apoštola Pavla Korinťanům nám představuje jednu z jeho úvah  o moudrosti Boží. Ježíš požaduje, abychom žili podle zákona lásky. Lásky k Bohu a k bližnímu. Žádá pokoj srdce a odmítá hněv,  který je projevem touhy po pomstě za způsobené zlo. Ježíš odmítá i nenávist, která vede k tomu, že člověk přeje zlo svému bližnímu. Tyto postoje jsou totiž závažnými hříchy proti lásce.

2. ČTENÍ  1 Kor 2, 6-10:Bratři! Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše  (IA ):

Dnešní čtení z Matoušova evangelia je převzato z Ježíšova Horského kázání. Autor v textu zdůrazňuje Ježíšovu nepřekonatelnou moc. Takovou, jakou se projevuje Mesiáš. Přitom zde uváděná Boží přikázání Ježíš  neruší. Pouze je naplňuje novými ustanoveními. U přikázání “Nezabiješ“ Ježíšovi jde o zachování práv osoby, které už hněvem je ohroženo. Hněv totiž plodí hříšnou nenávist, touhu po pomstě. Je porušením Boží vůle a útokem na osobní důstojnost, narušující lidské společenství.

EVANGELIUM Mt 5, 17-37: Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden  z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je 'ano, ano - ne, ne'.    Co je nad to, je ze zlého."

Hněv

je téma 15 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AI s odkazem na znění  Mt 5,17-37 a Katechismus katolické církve (KKC) 2302-2303. YOUCAT 396.

Osnova:

a) pojem: touha po pomstě. Hněv spravedlivý a nespravedlivý.

b) nespravedlivý: nezřízená touha po pomstě. Stupně a projevy:

podrážděnost, rozhořčení, spílání, potupa

c) protilehlé ctnosti: vlídnost a tichost

Úvod.

Hněv je krátkodobá, explozivní a intenzivní emoce a jako taková nikdy nemůže dlouho zůstat ve stejné intenzitě, protože tělo jednoduše není schopno silné emoce (a to ani ty pozitivní) dlouho snášet. Vedle zničujících účinků emocí hněvu mají také tyto emoce své úskalí vzhledem ke kardiovaskulárnímu a nervovému systému (stres a hněv jsou u manažerů častou příčinou srdeční zástavy či mozkové mrtvice). Hněv, jako emocionální stav, má svůj jasný vrchol. Známe rčení: „Počkej, až vychladneš, pak teprve jednej“.

 Jak vypadá hněv, který plodí hřích? Existuje spravedlivý hněv? Apoštol Jakub řekl: „vždyť hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.“ (Jak 1,20). Pravdou ale také zůstávají slova apoštola Pavla: „Hněvejte se, ale nehřešte.“ Pokud  bychom hněv  pouze potlačili, přijde na nás v jiné formě a to často hlubší a více zatěžující osobní i pracovní vztahy. Z hněvu se stane hořkost a z hořkosti nenávist, kdy aktivně, často bez příčiny, hledáme způsoby, jak bližního odstranit z cesty svým životem.

Pojem: touha po pomstě. Hněv spravedlivý a nespravedlivý.

Hněv je v prvé řadě přirozenou reakcí na vnímanou nespravedlnost. Ale Pán, který prohlašuje: „blahoslavení tvůrci pokoje“ (Mt 5,9), žádá pokoj srdce a odmítá hněv,  který je touhou po pomstě za způsobené zlo. Odmítá i nenávist, která vede k tomu, že člověk přeje zlo svému bližnímu. Tyto postoje, jsou-li uvážené a chtěné, jsou závažnými hříchy proti lásce.

YOUCAT otázka 396: Jak má křesťan nakládat s hněvem?

Odpověď: „Svatý Pavel prohlašuje: „Ani když se rozhněváte, nenechte se strhnout ke hříchu. Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem“ (Ef 4,26)

Hněv je velmi riskantní emoce. Nejprve jako přípustný, „spravedlivý“ hněv. Asi takový, jaký ovládl Ježíše, když čistil s důtkami v ruce chrám. Ovšem i tento přípustný hněv musí být pozorně hlídán, cenzurován. Není to přece jen od zlého? Máme se ptát. A i když je hněv spravedlivý, nemáme ho v sobě nosit příliš dlouho. Než zapadne slunce, máme od něj své srdce očistit. A pak – říká Bible – je ještě druhý hněv. A ten je striktně zakázán, protože je od začátku nespravedlivý, hříšný    a destruktivní.

Nespravedlivý: nezřízená touha po pomstě. Stupně a projevy: podrážděnost, rozhořčení, spílání, potupa.

Když mnich Evagrius Ponticus mluví o démonu hněvu: "Žádná neřest nepromění rozum v démona tolik jako hněv...nevěř, že by byl démon něco jiného než hněvem zmatený člověk, mluví o hněvivém afektu, který známe jako pocit spravedlivého rozhořčení.

Mnich si neklade žádné vymezující podmínky. Nerozlišuje hněv spravedlivý a nespravedlivý, nerozlišuje hněv na hřích a na hříšníky. Dovozuje, že člověk je afektu hněvu často natolik vydán v plen, že ztrácí vládu nad sebou samým, je ovládán nezřízenou touhou po pomstě a nechává se také strhnout též pomstychtivě jednat: Kárat, vychovávat, napravovat a především trestat lidi kolem sebe, ale i sebe sama a někdy i samotného Boha. Vzpomeňme na Jonáše, jak si to „rozdával“ s Bohem, když Bůh projevil slitování nad zlotřilými Ninivany. Čím vyšší mravní standardy si klademe, tím více nenávidíme svět a tím více trpíme depresemi až tendencemi k sebevražednému jednání, když se nám nedaří je naplňovat. Podle Pontica už samo poznání, že za pocity hněvu (= afektu zaměřenému „proti tomu, kdo se dopustil bezpráví“) se ukrývá našeptávání démona, představuje účinnou zbraň v boji proti němu. Jakmile nějakou vášeň, úmysl nebo cit pojmenujeme, již jsme od něj získali určitý odstup. Jakmile emoci nazveme skutečným jménem, máme ji už takřka v hrsti. Ale to by bylo málo. Druhou doporučovanou zbraní proti démonům je podle Pontica postupovat tak, jako postupoval Ježíš, v tomto případě – odpouštět! Odpouštět i neodpustitelné a totálně rezignovat na výkon spravedlnosti vycházející z pocitů spravedlivého rozhořčení.  To je podle Pontica jedinečný lék, který nabízí křesťanství. Křesťané v jeho době se skutečně poznávali od druhých podle toho, že žili ve vzájemné lásce a odpuštění. Nikoliv podle toho, že by byli bezhříšní a mravně dokonalí.

Protilehlé ctnosti: vlídnost a tichost.

Pro moudrého Evagria Pontica je charakteristickým znamením duchovního otce ctnost vlídnosti, jako protikladu hněvu, jedné ze zhoubných neřestí.  Svou vlídností člověk ukazuje, že ho jeho pokorné sebepoznání v srdci proměnilo. Evagrius varuje před pěstováním zdrženlivosti bez vlídnosti: „Zdrženlivost podrobuje jen tělo, vlídná dobrota však propůjčuje intelektu zrak!“

Alternativou hněvu je rovněž tichost a laskavost. Že je někdo laskavý, se řecky řekne „chréstos“. Náhodou to zní velmi podobně slůvku „Kristus“, řecky „christos“. První křesťané si této náhody všimli a pohráli si s ní: Máme být laskaví (chréstos) jako náš Pán (Christos). Jsme přece jeho následovníci!

Na závěr.

Když náš Pán připomíná přikázání „Nezabiješ“ (Mt 5,21), požaduje pokoj srdce  a pranýřuje nemravnost vražedného hněvu a zášti. „Toužit po pomstě za zlo toho, kterého je třeba potrestat, je nedovolené“ (Tomáš Akvinský); Pán říká: „Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu“ (Mt 5,22); (2302). Hněv vystupňovaný až k nenávisti vůči bližnímu je těžkým hříchem (2303).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1169×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio