7. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 23.2.2014
Liturgické texty (AI)
Úryvek ze třetí knihy Mojžíšovy je součástí sbírky zákonů obecně označované názvem „Kodex svatosti“. Hospodin zde vymezuje vlastní rozhodnutí umožnit člověku, aby se podílel se na jeho absolutní Boží svatosti. Udělený dar nutí vyvolený lid žít podle povolání, kterého se mu díky milosti Boží dostalo. Některé postoje lidí, hlavně nenávist a pomsta, jsou však s tímto povoláním neslučitelné a vedou k otcovskému napomínání, v textu zakončené závěrečnou výzvou ke vzájemné lásce.
1. ČTENÍ Lv 19, 1-2. 17-18: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!"
Pavlovým záměrem, psaným v listě Korinťanům, je zabránit všemu, co v jejich postojích překáží působení Ducha svatého. Hrdost, nejednotnost a roztržky podkopávají Boží stavbu, jíž má být svaté společenství církevní obce v Korintu. Vždyť každý, kdo se opravdově hlásí k víře v evangelium, si především musí uvědomit, že patří Kristu a nemůže se pokoušet o nadřazenost a panovat nad životy bližních.
2. ČTENÍ 1 Kor 3, 16-23:Bratři! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým". Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmě: 'Bůh chytá moudré do jejich chytráctví', a dále: 'Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.' Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.
Apoštol Matouš v dnešním evangeliu představuje Ježíšův zcela nový přístup k výkonu spravedlnosti. Zatímco starozákonní odkaz má své kořeny v tak zvaném „zákonu odplaty“, jímž se řídily i jiné národy starobylého Orientu, Ježíš učí, že je třeba rozšířit lásku k bližnímu i na nepřítele. Je to nejpřesvědčivější způsob, jak napodobit Boha, jeho svatost a dokonalost a vnést je do vlastního života.
EVANGELIUM Mt 5, 38-48:Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, ( tomu ) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."
Povolání ke svatosti
je téma 16 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AI
s odkazem na znění 2. čtení 1 Kor 3,16-23 a Katechismus katolické církve (KKC) 2012-2016. YOUCAT 132, 342.
Osnova:
a) jsme povoláni ke svatosti, k plnému křesťanskému životu v dokonalé lásce
b) na cestě ke stále důvěrnějšímu spojení s Kristem
c) milost vytrvání až do konce
Úvod.
Jestliže jsme milostí Boží ospravedlněni, můžeme dospět až do stavu křesťanské svatosti v důvěrném spojení s Kristem. My křesťané, jakéhokoliv stavu a zařazení jsme povoláni k plnému křesťanskému životu. Všichni jsme povoláni ke svatosti.
Poté, co apoštolské vyznání víry církev oslovuje jako: „svatou církev obecnou“, dodává k tomu, že je „společenství svatých“. Církev je tedy společenstvím svatých.
YOUCAT otázka 132: Proč je církev svatá?
Odpověď: Církev není svatá proto, že by byli svatí všichni její členové, ale proto, že je svatý Bůh, který v ní působí. Všichni její členové jsou posvěceni křtem.
Jsme povoláni ke svatosti, k plnému křesťanskému životu v dokonalé lásce.
Ke svatosti jsme povoláni všichni. Ježíš řekl: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo“ (Jan 15,16). Jeden z klíčových oddílů k pochopení učení, se nachází v listu Římanům, kde Boží vyvolení a povolání mají své přesné místo v celkovém pořadí dějů: „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil; které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy“(Řím8,28-30); (2012).
Ti, kteří byli Bohem vyvoleni a přivedeni k víře v Krista mocí tohoto povolání, jsou ti, kdo byli"povoláni Ježíšem Kristem" (Řím 1,6). Jsou"povoláni ke svatosti"(Řím 1,7); to znamená, že jsou to ti, kteří mají být jeho povoláním odděleni pro Boha a žít svatý život. „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“(Mt 5,48).Podle 2. vatikánského koncilu jsme to my křesťané, jakéhokoliv stavu a zařazení, kteří jsme povoláni k plnému křesťanskému životu a k dokonalé lásce (2013). Všichni jsme voláni ke stále důvěrnějšímu spojení s Kristem (2014) a ti, které Bůh určil ke spasení, k němu po cestě k dokonalosti jistě přijdou. Nevíme, kteří to jsou. Jediný způsob, jak vyvolené poznáme, je podle jejich odezvy na evangelium a podle jejich křesťanského života, který následuje po povolání (2015).
Pokud dovolíme trojjedinému Bohu, aby se nás dotkl, jsme dále posvěcováni, rosteme v jeho Lásce ke svatosti a spaseni.
YOUCAT otázka 342: Máme být všichni „svatí“?
Odpověď: Ano, všichni pokřtění jsou povoláni ke křesťanské svatosti. Smyslem našeho života je sjednotit se v Lásce s Bohem. „Být „svatý“ znamená dovolit Bohu „aby v nás žil svůj život“ (Matka Tereza).
Na cestě ke stále důvěrnějšímu spojení s Kristem.
Každý člověk si klade otázku: Kdo jsem a proč jsem tady, jak se dopracuji k naplnění svého života? Křesťanská víra nám odpovídá: Teprve dosažením svatosti se člověk stává tím, k čemu ho Bůh stvořil. Teprve ve svatosti nalezne skutečnou harmonii se sebou samým a se svým Stvořitelem. Svatost ale není nějaká lidská dokonalost, ale je to sjednocení s vtělenou Láskou, Ježíšem Kristem. Ten, kdo takto získá nový život, nalezne sebe samého a stává se svatým.
Milost vytrvání až do konce.
Všichni, kdo byli Bohem - Otcem vyvoleni, byli Synem - Ježíšem Kristem vykoupeni a znovuzrozeni, tj. regenerováni Duchem svatým, aby uvěřili, rostli v poznání Boha, a činili dobré skutky, které jim Bůh připravil. Všichni tito vyvolení, vykoupení a znovuzrození jsou trvale udržováni všemocným Bohem ve víře. My, kterým je matkou svatá Církev, právem doufáme v milost vytrvání až do konce a v odměnu Boha, našeho Otce, za dobré skutky vykonané s jeho milostí ve spojení s Ježíšem. „Stali jsme se přece účastníky Krista - udržíme-li si ovšem to počáteční ujištění pevné až do konce.“(Židům 3,14).
Účastníci Krista se poznají podle toho, že si ujištění udrží až do konce:„Kdo však vytrvá až do konce, ten bude spasen.“(Matouš 24,13).
Protože se věřící řídí tímtéž životním pravidlem, mají tutéž „blaženou naději“ těch, které Boží milosrdenství shromažďuje „ve svatém městě, novém Jeruzalémě“ , který sestupuje z nebe, od Boha, vystrojený „jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha“ (Zj 21,2); (2016).
Na závěr.
Svatost, plnost křesťanského života nespočívá v uskutečňování mimořádných děl, nýbrž ve spojení s Kristem, v prožívání jeho tajemství, osvojení si jeho chování, jeho smýšlení, jeho způsobů. Míra svatosti je dána velikostí, jaké Kristus dosáhne v nás, nakolik v síle Ducha Svatého utváříme svůj život podle jeho života. Svatý Augustin volá: „Můj život bude živý plný Tebe.“ Svatý život není plod našeho úsilí, našich akcí, protože je to Bůh, který nás činí svatými, je to působení Ducha Svatého, které nás zevnitř oživuje, je to život samotného zmrtvýchvstalého Krista, který sdílíme a který nás přetváří. Bůh vždy respektuje naši svobodu a žádá, abychom přijali tento dar a žili podle požadavků, které obsahuje. Abychom se nechali přetvořit působením Ducha Svatého tím, že naše vůle se shoduje s vůlí Boží.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.