Témata k nedělní a sváteční liturgii

BŮH JE JEDEN A JE DUCH - téma 20 ke 3. neděli postní 23.3.2014 - homilie katechetická (KKC 214-227; YOUCAT 32,33).

20. 3. 2014 18:27

3. NEDĚLE  POSTNÍ - 23.3.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Mojžíšovy.  ( I A )     Ex   17,  3 –7:

Bůh je jeden. V dějinách lidstva se člověku zjevoval ve třech podobách. Božímu lidu se Hospodin zjevil jako starostlivý Otec Božího lidu na obtížných cestách  z otroctví do zaslíbené země, aby pochybující a reptající národ poznal, že Bůh neustále putuje stále s ním v jeho středu. Vypráví o tom příběh z knihy Mojžíšovy.

Ex 17,3-7: Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců   z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“

  • Komentář ke 2. čtení z  listu apoštola Pavla Římanům.  (I A )   Řím  5, 1 -2. 5 -8:

Naše víra v Ježíše Krista nám zaručuje přímé spojení k Bohu Otci, píše  apoštol Pavel ve svých dopisech. Pouze Ježíš, vtělený Boží Syn, nám svou smrtí umožnil přístup k Boží milosti a k budoucí slávě. K tomu nám napomáhá Duch Boží, který vchází do našich srdcí a vede nás k novému životu ve společenství s Ním.

Řím 5,1-2.5-8: (Bratři a sestry!) Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji  s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( I A )   Jan  4, 5 -42:

Ježíš dokázal jako Duch Boží plný lásky  vstupovat do srdcí lidí v době svého osobního působení mezi lidmi. O tom se přesvědčíme z vyprávění o samařské ženě podle Janova evangelia. 

Jan 4,5-15.19b-26a.39a.40-42: Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne.Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu.Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‚Dej mi napít‘, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro,    a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat. Vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‚Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.‘“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo. Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

Bůh je jeden a je duch 

je téma 20 ke  dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění evangelia Jan 4,5-42 a Katechismus katolické církve (KKC) 214-227. YOUCAT 32,33.

Osnova:

a) Bůh je pravda

b) Bůh je láska

c) aplikace na evangelijní úryvek

Úvod:

Uctíváme  jednoho  Boha - Boha v jednotě Trojice. Dbáme přitom na to, abychom božské osoby nezaměňovali, ani neoddělovali  jejich podstatu. Jiná je sice osoba Otce, jiná osoba Syna, jiná osoba Ducha svatého.  Avšak jejich božství je jen jedno.Jaký je Otec, takový je Syn, takový je Duch svatý. Boží bytost je lidem zjevena skrze aktivitu, moc či dech Božího Ducha. A v tomto smyslu Bůh je Duch“ i podle Jana 4,24 z dnešního evangelia, protože Duch Boží zobrazuje člověku  osobnost, podstatu i povahu Boha z mnoha pohledů. Izraeli se zjevoval jako ten, který je „milosrdný a věrný“ (Ex 34,6).  On však je také Pravda, protože „Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není“ (1 Jan 1,5); a On je i „Láska“, 1 Jan 4,8); (214).

Bůh je pravda.

Pravda  je ve Starém zákoně  rovna Hospodinu a všemu, co říká:
„Ano, Panovníku Hospodine, ty sám jsi Bůh, tvá slova jsou pravda“(2 Sam 7,28). Bůh je pravda sama, jeho slova nemohou klamat (215). Bůh sám dává pravé poznání všech stvořených věcí (216), je pravdivý, když zjevuje sám sebe (217).

Na boží Pravdu nejvíce odkazují žalmy:
„Tvoje milosrdenství mám před očima, řídím se tvou pravdou(Žl 26,3).
„Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy“(Žl 86,11).
„Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda“(Žl 119,151).

V Novém zákoně je slovo pravdaještě frekventovanější, pro někoho možná paradoxně více, než ve Starém zákoně. V evangelijní zvěsti je Pravda ztotožněna  s Otcem,  Synem Božím i Duchem svatým. Objevuje se nejen v evangeliích ale také v epištolách, tj. v dopisech apoštolů prvotním křesťanům. Ty mají evangelijní pravdu nejen šířit, ale  k této pravdě také nabádat. Píše se v nich o pravdě boží i pravdě evangelia. „Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí  v Duchu svatém“ (Řím 9,1); „Děkujeme Bohu za vás, bratři milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu“ (2 Te 2,13).

Zdaleka nejvíce se pravda objevuje v Janově tzv. teologickém evangeliu:
„Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista“:(Jan 1,14-17); "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne…"(Jan 14,6);  „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví“(Jan 15,26). Známá je odpověď Ježíše Pilátovi: Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas"  (Jan 18,37). S Duchem svatým pravdu ducha Božího Jan ztotožňuje:  „To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze skrze vodu křtu, ale i skrze krev kříže; a Duch o tom vydává svědectví, neboť Duch jest pravda“(1 Jan 5,6).

Bůh je láska.

Bůh si v dějinách Starého zákona vyvolil národ Izraele, aby  mu mohl projevit svou lásku tím, že ho nikdy nepřestal zachraňovat a odpouštět mu jeho nevěrnost  a hříchy (218).  Jeho láska je přirovnávána k lásce otce k synovi (Oz 11,1), matky k dětem (Iz 49,14-15), nebo ženicha k nevěstě (Iz 62,4-5); (219).  Boží láska je „věčná“ „Odvěkou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval milosrdenství   (Jer 31,3); (Iz 54,8); (220). Samo bytí Boha je láska. „Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm“ (1 Jan 4,16); (221).

„V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že Bůh si zamiloval nás"    (1 Jan 4,10).  Boží slovo nás ujišťuje o tom, že Bůh miluje každého z nás. Tedy že každého člověka přijímá a touží mu dát sám sebe, svůj život, touží po našem dobru   a nabízí nám prostředky k jeho dosažení. Vrcholem svědectví o Boží lásce k nám je skutečnost, že Bůh se stal v Ježíši Kristu člověkem a za nás umřel. Smrtí  a zmrtvýchvstáním Ježíše Krista ale iniciativa Boží náklonnosti k nám nekončí. Naopak. Stává se zcela osobním dotekem a oslovením: "Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán."(Řím 5,5) Touto láskou nás miluje Bůh a současně způsobuje, že my jsme uschopňováni milovat jeho a ostatní lidi. Je to nová schopnost - milovat. Jsme zváni a uschopňováni k tomu, abychom odpověděli na Boží lásku a vstoupili s ním do skutečně důvěrného vztahu. Všichni potřebujeme uctívat Boha, uctívat Boha ve svém srdci, uctívat v pravdě a lásce Boha, který je jeden a je Duch.

Aplikace na evangelijní úryvek.

V dnešním evangelijním úryvku Syn Boží nabízí svého Ducha Samařance pro uspokojení jejích potřeb. Ježíšův hlas proniká až do hloubi jejího nitra. Samařanka je naplněna Duchem svatým. Setkala se konečně se svým Spasitelem, kterého ve svém srdci už očekávala. Zasažení Boží přítomností a Boží láskou má pro lidi nedozírné následky (222). Touží pak poznávat velikost Boha (223), žít v neustálém vzdávání díků Bohu (224), prožívat společenství s Bohem také s druhými lidmi (225), správně užívat stvořených věcí (226) a důvěřovat Bohu za všech okolností (227). Samařanka spěchá do města, aby všem lidem pověděla o své nové zkušenosti. Oznamuje všem , že se setkala s Mesiášem a jeho Duchem.

Na závěr:

Bůh se nabízí každému nás. Stačí jen spojit vlastní životy s naším Spasitelem,  a můžeme prožívat vnitřní klid, svobodu, radost, lásku a štěstí. Nejdůležitějším poznáním pro člověka je znát Pravdu o  Boží lásce, kterou  chce jeho Duch naplnit srdce každého nás. Chce naplnit nejen tvé srdce, chce naplnit i srdce člověka, který stojí blízko tebe. Možná také on prožívá tuto skrytou potřebu ve svém nitru. Možná také on touží po tom být šťastný, ale zatím neví, jak toto štěstí získat. I my mu v tom můžeme pomoci.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio