Témata k nedělní a sváteční liturgii

HŘÍCH - POJEM - téma 18 k 1. neděli postní 9.3.2014 - homilie katechetická (KKC 1849-1869; YOUCAT 67, 315, 342).

6. 3. 2014 14:18

1. NEDĚLE  POSTNÍ - 9.3.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z první  knihy Mojžíšovy  ( I A ): 

Čtení z první knihy Mojžíšovy nás učí, že prvního člověka, kterého Bůh stvořil,  zahrnul Bůh dobrem a krásou. Daroval mu život a svobodu k tomu, aby svou prací a svým působením ovlivňoval a přetvářel stvořený svět. Vytyčil mu hranice mezi dobrem a zlem. On je však  překročil. Podlehl pokušení, přestal důvěřovat Bohu a dopustil se tím prvotního hříchu, jehož následky nese od těch dob celé lidstvo.

1.ČTENÍ Gn 2,7-9; 3,1-7: Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí.Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě  a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, jejichž ovoce je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra  a zla.  Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě:„Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst ovoce každého stromu v zahradě, jen ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst   a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“Had nato ženě: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“Žena viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům   (I A ) :

Biblický úryvek z listu apoštola Pavla má zásadní význam pro pochopení mimořádné úlohy Krista v dějinách spásy. Podle výkladu textu první otec lidstva Adam, jediným zlým skutkem  uvrhl celé lidstvo do hříchu a smrti. Ježíš Kristus jako „nový Adam“, jediným skutkem spravedlnosti, svou smrtí, kterou z lásky k nám postoupil na kříži, nás hříchu zbavil a cestu ke spáse a novému životu nám otevřel.

2. ČTENÍ Řím 5,12.17-19: Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění.Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše  ( I A) :

Podle Matoušova  evangelia Bůh Otec podrobil  svého Syna zkouškám a svodům světských pokušení, kterým je každý člověk vystaven působením zla. Každý z nás je známe z vlastního života. Těžko jim odoláváme a hřešíme. Ježíš se ubránil a nad pokušitelem zvítězil. Kristus, hlava církve,  je pro nás obrannou věží proti nepříteli  a hříchu. Když se v ní ukryjme,  ďábel nás nezraní.

EVANGELIUM Mt 4,1-11: Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl.Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.‘“Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‚Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.‘“Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘“Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu:„To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.‘“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

Hřích – pojem

je téma 18 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění 2. čtení 1 Kor 4,1-5 a Katechismus katolické církve (KKC) 1849 - 1869. YOUCAT 67, 315, 342.

Osnova:

a) definice hříchu

b) rozmanitost hříchů

c) smrtelný a všední hřích

d) šíření hříchu

Úvod:

Zamyšlení nad dnešním Božím slovem  nás může přivést k pochopení toho, co vede  člověka ke hříchu. Biblický text se bytostně dotýká našich každodenních životních situací, objasňuje, v čem tkví dynamika pokušení a závažnost hříchu, s nímž zápasí lidé kterékoliv doby.Můžeme zde najít rovněž i návod k účinné prevenci. Prvním důležitým východiskem je poznání, že hřích nepřichází zvenčí, nýbrž že se rodí  v lidském srdci (srov. Mt 15,19). Zvenku pak mohou přijít nabídky a příležitosti. Rozhodnutí otevřít se jim, je však v lidské moci. Tím druhým zásadním krokem  v boji s pokušením je nespoléhat pyšně na své rozumové schopnosti, ale pokorně důvěřovat Bohu a jeho slovu. Zatímco Eva v ráji ve starozákonním příběhu doplňuje  k Božímu zákazu svou chybnou interpretaci, Ježíš v evangeliu nad ďáblovými nabídkami nespekuluje. Závazným argumentem je vždy pro něj slovo, které vychází z Božích úst.

YOUCAT otázka 67: Co je to hřích?

Odpověď: Hřích je v zásadě odmítnutí Boha a zdráhání se otevřít se jeho lásce. Jasně se to projevuje v porušování Božích přikázání.

Definice hříchu.

Hřích je více než chybné jednání. Ve své podstatě je každé odmítnutí všeho dobrého, co odporuje hříchu,  odmítnutím dobra jako takového, tedy odmítnutím Boha samého. Hřích ve svém nejhlubším rozměru znamená odtržení se od Boha, a tím od zdroje života. Proto je následkem hříchu smrt. Teprve díky Ježíšovi chápeme propastnou velikost hříchu. Ježíš vzal smrtící moc hříchu na sebe, aby nedopadla na nás. Tuto skutečnost vyjadřujeme slovem spása.

Takto definuje hřích Bible: „Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.“ (1 Jan 3,4). Na závěr svého dopisu Jan opakuje: „Každá neposlušnost je hřích…“(1 Jan 5,17 ); (1849).

Každý zlý skutek vychází z nitra; začíná pouhou myšlenkou, končí hříchem.Biblistojí:„Člověku škodí to, co pochází z jeho nitra. Tam se líhnou zlé myšlenky, necudnost, nevěra, krádež, vražda, sobectví, zlost, podlost, sprostota, závist, urážky, pýcha a všelijaké výstřednosti. To je to zlo, které vychází z nitra člověka  a odděluje ho od Boha.“(Mk 7,20–23). Hřích je urážka Boha (1850; 1851).

Nikdo z nás není lepší než ten druhý – všichni hřešíme. Apoštol Pavel v biblinapsal:„Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden.‘“ (Řím 3,9-10).

Rozmanitost  našich hříchů. (1852)

Hříchy se mohou rozlišovat podle svých předmětů nebo podle ctností či přikázání, proti nimž se staví. Kromě toho je lze rozlišovat na hříchy páchané v myšlenkách, slovech, v jednání nebo opominutím. Dopustit se hříchu znamená dělat zlo vědomě a úmyslně. Hřích je víc než pouhá chyba. Narušuje vztahy člověka k Bohu, k bližnímu i k sobě samému (1853).

Smrtelný a všední hřích.

Hříchy se hodnotí podle závažnosti na smrtelné  a všední. Všechny hříchy totiž nejsou stejně těžké. Existují myšlenky, slova, skutky a opomenutí, které pouze tíží naše svědomí. Jsou všední, protože vyplývají ze slabosti člověka. Říká se jim také hříchy lehké. (1854).Člověk se dopouští všedního hříchu (1856; 1862), když jde    o lehkou věc, nebo i závažnou, ale konanou  bez plného souhlasu a uvědomění si toho, co činí. Tím smlouvu s Bohem sice neruší, účinnost Jeho lásky však oslabuje    a zbavuje posvěcující milosti. To se pak projeví zvýšenou náklonností člověka ke konání zla  a brání jeho duši dělat pokroky v konání mravního dobra (1863).

Člověk se dopustí smrtelného hříchu (1855), když jde  zároveň o závažný skutek, plné uvědomění si a dobře uvážený souhlas (1857). Smrtelný hřích je označení pro takový stav srdce, nebo pro takové jednání, které těžce porušuje vztahy k Bohu, k církvi a k lidem (1858). A jestliže se člověk nekaje, vede k věčné smrti pekla. Cestou k záchraně bývá odpuštění prostřednictvím svátostí křtu a pokání či smíření (1859; 1860; 1861). „Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění na věky, ale bude vinen věčným hříchem“ (Mk 3,29); (1864).

Šíření hříchu.

Hřích strhává ke hříchu; opakování stejných skutků plodí neřest. Z toho vyplývají zvrácené náklonnosti, které zatemňují svědomí a zkreslují hodnocení dobra a zla. Tím má hřích tendenci se šířit a upevňovat (1865). Hřích dělá z lidí spoluviníky druhých a působí, že mezi nimi vládne žádostivost, násilí a nespravedlnost . Hříchy vedou ke vzniku nezdravých společenských poměrů a institucí, které jsou v protikladu k Boží dobrotě. Přivádějí své oběti k tomu, aby samy páchaly zlo. (1866; 1867; 1868; 1869).

Na závěr:

Hřích je vědomé a dobrovolné porušení zákona Božího. Staví se proti Bohu svou neposlušností, která je protikladem Kristovy poslušnosti. Hřích je skutkem proti pravdě a rozumu. Zraňuje přirozenost člověka a vážně narušuje lidskou solidaritu. Kořen všech hříchů sídlí v lidském nitru.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1405×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio