4. NEDĚLE POSTNÍ - 30.3.2014
Liturgické texty (AI)
David, kterého si Hospodin vyhlédl podle svého plánu, byl pomazán na krále. Posvěcujícím pomazáním se stal adoptivním Božím synem, jeho legálním zástupcem na zemi. V Izraeli bylo pomazání zásadním projevem Hospodinova vyvolení a předání božské moci – moci Ducha.Ten v Davidovi počal působit a přizpůsobil ho nakonec podle své mocné vůle ke službě Bohu. Duch Boží dokáže konat zázraky. Léčit, uzdravovat i oživovat mrtvá těla i duše.
1 Sam 16,1b.6-7.10-13a: Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Když Samuel přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.
My křesťané se křtem stáváme, jak učí apoštol Pavel, světlem světa. Křtem jsme spojeni s Kristem, dochází k hluboké proměně naší duše, vnímavé k přijetí Ducha svatého. S jeho pomocí a vírou v Krista se v nás rodí nový život. Jsme přeneseni ze tmy slepoty do Kristova světla. Bůh nás zázrakem probudil ze spánku smrti. Jsme znovuzrozeni a přizpůsobeni k další léčbě duše i těla.
Ef 5,8-14:(Bratři a sestry!) Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká v Písmu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“
Evangelium podle Jana je svědectvím o zázračném uzdravení člověka. Všichni jsme od narození „slepí“. Jediný kdo nás může uzdravit je Boží Syn- Ježíš, lékař těla i duše. Člověk může spatřit světlo od Boha, jen stane-li se novým stvořením, jehož poslušnost je výrazem pevné víry a dokonalé odevzdanosti Kristu. V tom nám může být vzorem uzdravený slepec z příběhu dnešního evangelia.
Jan 9,1.6-9.13-17.34-38: Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý.Plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení?“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena.
Znamení Božího království
je téma 21 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění evangelia Jan 9,1-41 a Katechismus katolické církve (KKC) 1503 - 1510. YOUCAT 91, 241, 242.
Osnova:
a) mocné činy a divy
b) Kristus – lékař
Úvod:
Informace o zjevení nebo zázraku Církev zkoumá, srovnává, zavrhuje, nebo i přijímá. Zjevení, které jsme sami prožili, bývá nazýváno soukromé zjevení. Má význam pro nás, někam posouvá náš duchovní život. Zjevení s poselstvím pro všechny nebývají častá. Existují však události, které jsou uznávány i samotnou Církví. Přibližme si téma zázraky a znamení Božího království na pozadí Starého a Nového zákona.
Mocné činy a divy.
Biblický zázrak je vymezen třemi základními prvky: Moc, div a znamení. Moc zázraků přichází od Boha, který do veškerého vesmírného a pozemského dění zasahuje skrze zázraky a nadpřirozené jevy. Sám stvořený vesmír a jeho řád je pro člověka divem a znamením. Bůh však do dějin zasahuje stále. Jsou to divy, které vyvolávají uctivou bázeň v těch, kdo je pozorují a vidí, protože jsou úžasné. Termín znamení nám prozrazuje účel zázraků. Potvrzují Boží poselství a Božího posla. Z mravního hlediska, zázraky produkují jen konečné dobro, protože Bůh je dobrý. Zázraky nejsou určeny k pouhému údivu, ani k tomu, aby vzbuzovaly rozruch. Cílem mimořádných Božích zásahů je právě něco říci, varovat lidi, ohlašovat jim důležitou skutečnost. Zázrak tedy vždy odkazuje na Boží moc. Zázraky mají výlučný účel oslavovat Boha a nasměrovat člověka k Bohu.
Zázraky vždy souvisely s dílem a činností Ježíše Krista. Největším a nejdůležitějším zázrakem v Novém zákoně je Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ježíšovy zázraky předpokládají víru v jeho moc a poslání. Bůh posílá svého Syna, který od věčnosti spočívá "v náručí Otcově" (Jan 1,18). V něm a skrze něj přichází sám Bůh a naplňuje tak starozákonní slova o příchodu posla (Lk 4,17-19, Lk 4,43) a s ním i o příchodu mesiášské doby osvobození Izraele a vítězství Hospodina. Jádrem Ježíšovaposelství je ohlášení příchodu Božího království v jeho osobě, výzva k pokání a výzva k víře v toto poselství a v jeho Posla - Ježíše Krista: „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu" (Mk 1,15).
O tom svědčí i Ježíšovy mocné skutky, které jsou naplněním Izaiášových proroctví o těchto skutečnostech a událostech. V souladu se SZ se Mesiáš měl prokázat znameními, která budou dokazovat, že je opravdu ten Zaslíbený.
YOUCAT otázka 91: Proč Ježíš konal zázraky?
Odpověď: Zázraky, které Ježíš konal, byly znameními nastupujícího Božího království. Byly projevem jeho lásky k lidem a potvrzovaly jeho poslání.
Kristus konal činy,které byly naprosto jedinečné a neopakovatelné. Nečinil nic na odiv lidem, ale v souladu s Otcovou vůlí. Byl neustále ve spojení se svým Otcem.
Byla mu dána moc nad fyzikálními zákony - dokázal proměnit vodu ve víno (Jan 2,1-11), byl schopen nasytit zástupy, když zlačněly a neměly jídlo (Jan 6,7), mohl chodit po vodě (Mt 14,25), utišil bouři (Mk 4,39).
Kristus – lékař.
Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných všeho druhu jsou jasným znamením skutečnosti, že „Bůh navštívil svůj lid“(Lk 7,16) a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy. Přišel uzdravit úplně celého člověka, jeho duši i tělo (1503).
YOUCAT otázka 241: Proč se Ježíš tolik zajímá o nemocné?
Odpověď: Ježíš přišel, aby nám zjevil Boží lásku. Tu přinášel především tam, kde jsme se cítili mimořádně ohroženi: v nemoci. Bůh chce, abychom byli zdraví na těle i na duchu, abychom mu věřili a abychom dokázali rozpoznat přicházející Boží království.
Ježíš se často dotazuje nemocných, do jaké hloubky uvěřili v něho a v jeho učení. Takoví nemocní se ho snaží dotknout „protože z něho vychází síla a uzdravuje všechny“ (Lk 6,19). Tak se nás i nadále „dotýká“ ve svátostech, aby nás uzdravoval (1504). Kristus dojat tolikerým utrpením nemocných, bere jejich trápení za své: „Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci“(Mt 8,17). Kristus vzal na kříži na sebe celou tíži zla, „sňal hříchy světa(Jan 1,29) a dal utrpení nový smysl (1505).
Kristus vybízí své učedníky, aby ho následovali tím, že také sami vezmou na sebe svůj kříž. Dává ji podíl na službě soucitu a uzdravování: „…vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazali mnoho nemocných a uzdravovali je(Mk 6,12-13); (1506). Některé z jeho následovníků obdarovává Duch svatý charismatem uzdravování, z čehož mají prospěch nejen nemocní, ale i církev (1508).
YOUCAT otázka 242: Proč se má církev zvláště zajímat o nemocné?
Odpověď:Ježíš nám ukazuje: trpíme-li my, trpí nebe. Proto Ježíš uložil svým učedníkům péči o nemocné jako prvořadý úkol. Vybízí je: „Uzdravujte nemocné!“ (Mt 10,8), a zaslibuje jim k tomu božské zmocnění: „… ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy … na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se“ (Mk 16,17-18),
Církev dostala tento úkol od Pána a dodnes ho uskutečňuje. Věří v oživující a uzdravující přítomnost Krista, lékaře duší i těl, který působí ve svátostech zejména v eucharistii (1509) a ve svátosti nemocných (1510).
Na závěr:
Na zázraky, zjevení a divy, konané ve jménu Božím, je vhodné pohlížet v první řadě jako na povzbuzení na cestě k Hospodinu. Mají vyvolat a utvrdit víru, naději a důvěru v Boha. Pro člověka, který Boha nepoznal, mohou být podnětem k zamyšlení. V Písmu Nového zákona nalezneme mnohá svědectví o zázracích, znameních a divech, které činil Ježíš. Pozoruhodná byla jeho nadpřirozená schopnost uzdravovat a oživovat nemocné a jinak postižené. Tuto moc předal svým učedníkům a jejich nástupcům, a pověřil je, aby v této činnosti pokračovali.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.