Témata k nedělní a sváteční liturgii

CÍRKEV - CHRÁM DUCHA SVATÉHO - téma 27. k 6. neděli velikonoční 25.5.2014 - homilie katechetická (KKC 797-801).

22. 5. 2014 14:57

6. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 25.5.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů . (I A )  Sk 8, 5 -8. 14 -17:

Duch svatý je duší církve a tvoří s ní jednotu. Vede její učedníky, dává jim moc uzdravovat, koordinuje jejich misijní činnost  a umožňuje církvi růst. I když byla první křesťanská  společenství rozptýlena po celé zemi, setrvávala v pevné jednotě založené na apoštolech. Tak tomu bylo v dobách počátků církve, jak uslyšíme ze Skutků apoštolů, tak je tomu dodnes.

Sk 8,5-8.14-17:  Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo. Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Petra . (I A )  1 Petr 3,15-18: 

Svatý Petr učil  křesťany, jak oslavovat Kristovo jméno novým způsobem života.  Už nebudou uhýbat před pomluvami, obávat se utrpení ani pronásledování.  Také  my máme naději, že nás  bude posilovat nový Duch, kterého jsme při křtu přijali.  Přebývá v chrámu našeho těla. V průběhu našeho života nás obdarovává  rozmanitými milostmi, charismaty, kterými jsme uzpůsobeni k pohotovosti přijímat úkoly užitečné pro náš život i pro další rozvoj církve.

  • 1 Petr 3,15-18: Milovaní! Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení – chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.  Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.
  • Komentář k evangeliu podle  Jana. ( I A ) Jan 14,15 -21:

Dnešní Janovo evangelium hovoří o příslibu Ježíše Krista, že nám navždy vyprosí Ducha svatého. Jeho přítomnost nelze všeobecně zachytit lidskými smysly. Ducha svatého může poznat jedině ten, kdo Ho přijme s láskou a vírou do svého srdce. Máme ho všichni, kteří jsme jím byli pokřtěni. Má současně příbytek v chrámu naší církve, který je z našich srdcí vystavěn.

Jan 14,15-21: Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.  Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně, jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."

Církev – chrám Ducha Svatého  

je téma 27 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění evangelia Jan 14,15-21 a Katechismus katolické církve (KKC) 797-801.

Osnova: 

a) Duch Svatý dělá z Církve chrám živého Boha

b) charizmata, jejich rozlišování

Úvod.

Biblické slovo církev (ekklésia) znamená „svolání“, „shromáždění“. Označuje shromáždění těch, které Boží slovo svolává, aby utvořili Boží lid. Církev není organizace, ale organizmus. Pro společenství všech křesťanů  tomuto významu odpovídá teologický pojem tělo Kristovo. Jednotliví věřící tvoří údy onoho těla, jehož je Kristus duchovní hlavou.

Duch Svatý dělá z Církve chrám živého Boha.

Když věříme, že duchová duše každého živého člověka tvoří s tělem jednotu, pak pochopíme slova sv. Augustina:  „Co je náš duch, to jest naše duše, pro naše údy, totéž je Duch svatý pro Kristovy údy, pro Kristovo tělo, jímž je církev“ (797).  Proto také o církvi můžeme hovořit, že je svatá, protože v ní jako v Božím chrámu (2 Kor 6,16; 1 Kor 3,16; Ef 2,21)přebývá Duch svatý.  Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha?“(1Kor 6,19).

Svatý Irenej píše: „Církvi byl svěřen Boží dar … do ní bylo vloženo společenství s Kristem, to je Duch svatý, závdavek neporušitelnosti, utvrzení naší víry, žebřík, po němž vystupujeme k Bohu… Vždyť kde je církev, tam je také Duch Boží, a kde je Duch Boží, tam je církev a veškerá milost.“

Chápeme-li tedy církev jako „chrám Ducha svatého“, pak je tento Jeho příbytek současně i  místem, kde přebývá Bůh.  Je stavěn z věřících živých lidí. Je všude tam, kde se setkávají lidé v Ježíši Kristu. Zde na ně působí Duch svatý skrze křest, který Kristovo Tělo vytváří, skrze svátosti, které je uzdravují, skrze ctnosti, které je uschopňují ke správnému jednání a konečně skrze rozmanité zvláštní milosti, nazývané charismata, kterými jsou pohotoví přijímat úkoly užitečné pro další rozvoj církve (798).                                                  

Charizmata, jejich rozlišování. 

Charizmata jsou milosti Ducha svatého, které přímo nebo nepřímo slouží užitku církve a jsou zaměřena k jejímu budování. Jsou to tedy dary určené dobru společenství skrze jednotlivce (799).

Dar charizmat pro společenství není dáván pouze skrze jediného člena, je složitou, Bohem režírovanou kombinací příspěvků více lidí. Ono "dobro celku" nemusí být okamžitě všem patrné, nebo nemusí být vůbec lidmi rozpoznatelné a rozlišitelné.

Není to jedinec, ale společenství, ať už malé - modlitební skupiny, farnosti, řeholní komunity, rodiny, nebo větší - farnosti, diecéze, světová hnutí nebo celá církev, kdo potřebují ke svému "životu" charizmaty Duchem svatým obdarované jednotlivce.

Typickými charizmaty potřebnými k životu společenství jsou ta, která jsou potřebná k výkonu nějakého úřadu v církvi. Jde zejména o úřady biskupa, faráře, ale  i diakona, akolyty a lektora, nebo charitativního pracovníka a podobně. Všechny tyto úřady, bez ohledu na vazbu na svěcení, jsou k dobru společenství a potažmo i celé církve. Je-li tedy někdo legitimně pověřen nějakým takovým úřadem, lze předpokládat, že Duch svatý  ho bude chtít potřebným charizmatem obdařit.

Charizmata má s vděčností přijímat a děkovat za ně nejen ten kdo je dostává, nýbrž všichni členové církve. Mnohdy jde jen o projevení prosté vděčnosti církevního  společenství  za charizma, udělené Duchem svatým některým jednotlivcům. Povinností  všech členů církve  by mělo být s nimi spolupracovat, účinnost jejich charismat touto spoluprací rozmnožovat a uplatňovat je v církvi i ve světě k dobru lidí a k budování církve (800).

V životě a pastorační praxi církve je vyžadováno uznání charismat, ale také jejich rozlišování. Duch svatý  sice „vane, kam chce” (Jan 3,8) a nelze se odvážit vnucovat mu pravidla a podmínky. Křesťanské společenství však má právo na poučení ohledně pravosti charismat a důvěryhodnosti jejich nositelů. Pastýřům církve pak „zvláště přísluší nezhášet oheň Ducha, ale všechno zkoumat a držet se toho, co je dobré“ (2. vat koncil); (801).

Na závěr.

 Modleme se:

„Ježíši Kriste, naplnil jsi slova proroků i slova, která jsi sám řekl, učiň to samé  s naším srdcem a stvoř ho chrámem Ducha svatého  Amen“.

Církev je chrámem Ducha svatého. Duch je jakoby duše mystického těla, zdroj jeho života, jednoty v různorodosti a bohatství jeho darů a charismat. Dějiny církve dokazují, že pravá charismata jsou dříve či později uznána a může se pak uplatnit jejich konstruktivní a sjednocující působení. A toto působení, které rozvíjí velký počet údů církve, kleriků i laiků, se uplatňuje skrytou silou každý den k našemu společnému dobru.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1120×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio