Témata k nedělní a sváteční liturgii

NEZBYTNOST KŘTU KE SPÁSE - téma 25 ke 4. neděli velikonoční 11.5.2014 - homilie katechetická (KKC 1257-1261).

8. 5. 2014 12:51

4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 11.5.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů . (I A )  Sk  2, 14a. 36-41:


Ukřižovaný Ježíš je Mesiáš a Pán. To bylo jádro závěru  první slavnostní promluvy apoštola Petra k lidu, jak uslyšíme dnes při čtení ze Skutků apoštolů. Petr v projevu shrnul podstatu víry křesťanů a připojil konkrétní návod, jak má postupovat každý, kdo touží po odpuštění hříchů. Zdůraznil základní předpoklad spásy - nezbytnost obrácení a přijetí křtu ve jméno Ježíše Krista.

                                                                                                           
Sk 2,14a.36-41:  V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil   k lidem: "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali." Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh." Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!" Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

  •   Komentář  ke 2. čtení z prvního listu apoštola Petra . (I A)  1 Petr 2,20b -25:

Křest smývá prvotní hřích a vtiskuje těm, kdo křest přijímají, novou totožnost Božích dětí. Křtem a vírou se každý křesťan přivtělil ke Kristu. Apoštol Petr  nám ve svých listech dává za vzor Ježíše, který trpělivě a tiše na sebe vzal hřích celého lidstva a posiluje nás k následování jeho příkladu.

1 Petr 2,20b-25:  Milovaní! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. ´On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.´ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana. (I A)  Jan 10,1- 10: 

V pozadí dnešních čtení je Kristus, dobrým pastýřem, poslaným od Otce, aby nás shromáždil jako rozptýlené Boží stádo a umožnil nám vrátit se domů do Otcovy náruče. Odtud Ježíš vyšel a tam se navrátil, když dovršil své poslání, aby nám získal spásu. Ukázal nám cíl cesty, kam ho  můžeme následovat. Všechno, co se odehrává v našem životě, má význam ve vztahu k tomuto cíli. A svatý křest je vstupní branou naší cesty k němu.

Jan 10,1-10: Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají." Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti."

 

Nezbytnost křtu ke spáse   

je téma 25 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění 1. čtení Sk 2,36-41 a Katechismus katolické církve (KKC) 1257-1261.

Osnova:

a) příkaz učedníkům

b) křest krve a touhy

c) děti, které zemřely bez křtu

Úvod.

Svatý křest je základem  křesťanského života, vstupní branou k duchovnímu životu. Je svátostí víry a zaujímá mezi ostatními svátostmi výjimečné postavení. Je branou ke všem svátostem, protože bez přijetí křtu nelze přijímat ani ostatní svátosti (1213). Katechismus řadí křest spolu s eucharistií a biřmováním mezi svátosti  uvedení do křesťanského života.

Příkaz učedníkům.

Už v počátcích existence prvotní církve obdrželi učedníci a lid od apoštola  Petra přesný návod, jak si mají  počínat, aby došli ke spáse. V prvním čtení jsme o tom vyslechli část jeho slavnostní promluvy. Seznámil v ní lid s Pánovým ustanovením, že pro spásu je v první řadě nezbytný křest. Učedníkům Ježíš přikázal, aby hlásali evangelium a křtili všechny národy.

Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha , nemůže vejít do království Božího“ (Jan 3,5).

Křest je nezbytný pro ty, jimž je hlásáno evangelium a kteří mají možnost o tuto svátost žádat. Církev nezná kromě křtu jiný prostředek pro zajištění vstupu do věčného života. Proto plní poslání, přijaté od Pána a  křtí všechny (i děti), kteří pokřtěni být mohou (1257).

V čem je postavení křtu tak výjimečné? Člověk se rodí ve stavu dědičného hříchu  s absencí  milosti Boží, posvěcující  duši člověka. Uvážíme-li důsledky této skutečnosti, je třeba ve vlastním zájmu toto ztracené přátelství s Bohem obnovit. Existuje samozřejmě celá řada způsobů, jak tento vztah navázat, jen jeden je však řádný: svátost křtu. A proto Ježíš posílá svoje učedníky ke všem národům, aby je křtili ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého (Mt 28,19).

Neboť ten, kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zavržen“ (Mk 16,16).

Pro toho, kdo uvěřil v Krista a kdo může  být pokřtěn, tedy neexistuje jiná alternativa další cesty, než přijetí svátosti křtu, svátosti, ve které je člověk  vodou  a vzýváním tří božských Osob duchovně znovuzrozen.

Křest krve a touhy.

Křest je řádnou cestou ke spáse u těch, kdo věří v Krista. Církev však také uznává cesty pro ty, kteří bez vlastní viny pokřtěni nejsou, poněvadž poznat Krista nemohli   a jednají podle hlasu svého svědomí. I oni jdou po cestě spásy.

Církev je přesvědčena, že ti lidé, kteří podstoupili smrt pro víru a jsou pod vlivem Boží stvořitelské milosti, mohou  být spaseni, aniž by přijali křest. Jsou pokřtěni smrtí pro Krista a s ním. To je křest zvaný křest krví.Kristus totiž zemřel za všechny (1258).

Každý člověk, který hledá pravdu a plní Boží vůli tak, jak ji poznává, může být spasen, i když nepoznal Kristovo evangelium a jeho církev. I těm, kdo se na křest připravují – katechumenům - s  touhou přijmout jej  s lítostí nad vlastními hříchy –  a před vlastním křtem umírají, zajišťuje spásu  křest touhy  (1259).  U nich se totiž  dají předpokládat  projevy  výslovné touhy po nezbytnosti křtu, a proto mohou  být spaseni (1260). To samozřejmě platí i o dětech.

Děti, které zemřely bez křtu.

Děti, které bez křtu zemřely, církev svěřuje Božímu milosrdenství. Bůh chce, aby se všichni lidé spasili. I Kristovo láskyplné zvolání: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim“ (Mk 10,14), nám dovoluje doufat, že Bůh, který sám není svátostí křtu vázán, zná cestu spásy i pro tyto děti (1261). I když si nikdo nemůže být osudem zemřelých nepokřtěných dětí jist, křesťané mohou, a dokonce mají doufat, že Bůh tyto děti uvítá v nebi.

Na závěr.

Křest je zrozením k novému životu v Kristu. Podle vůle Pána je nezbytný ke spáse, jako sama církev, do níž křest člověka uvádí. Spásu nám zasloužil Ježíš svou obětí na kříži. Křest je pečeť, která nesmazatelně označuje člověka jako toho, který přijal Ježíšovu oběť a byl očištěn jeho krví. Kdo přijme křest, otvírá se světlu Ducha svatého a může jít z temnoty do světla věčného. Vstup do křesťanského života otevírá přístup  k pravé svobodě.

Církev uznává, že jsou cesty, které zná jen Bůh. Že ti, kdo bez vlastní viny nejsou pokřtěni, ti, kteří nemohli poznat Krista a jednají podle hlasu svého svědomí,  mohou pod vlivem Boží stvořitelské milosti jít po cestě spásy. Církev je přesvědčena, že tito lidé mohou být spaseni, aniž by nutně přijali křest.

Také  ti, kteří podstoupí smrt pro víru, katechumeni a lidé, kteří, aniž by znali církev, upřímně Boha hledající a snažící se plnit jeho vůli, mohou být spaseni. Již od nejstarších dob byl křest udělován dětem, protože je to milost a Boží dar, který nepředpokládá lidské zásluhy; děti jsou křtěny ve víře církve.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1205×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio