Témata k nedělní a sváteční liturgii

PŘÍPRAVA NA BIŘMOVÁNÍ - téma 29 k 7. neděli velikonoční 1.6.2014 - homilie katechetická (KKC 1306-1311; YOUCAT 203).

30. 5. 2014 13:55

7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ - 1.6.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů . (I A)  Sk 1,12 -14:

Podle Lukášova díla  Skutky apoštolů byli po nanebevzetí Ježíše  uváděni  do křesťanského života v Jeruzalémě další a další lidé, kteří přijali svátost křtu. Spolu s apoštoly vytvářeli zárodek budoucího místního církevního společenství Ježíšových věrných. Svůj vztah ke Kristu společně prohlubovali modlitbami.

1. čtení  Sk 1,12-14: Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Petra . (I A )  1 Petr  4,13-16:

První křesťané se od prvopočátku setkávali s různými potížemi ve vztazích se svým okolím. Často byli vystaveni útlaku a pronásledování. Apoštol Petr je ve svých listech povzbuzoval, aby dokázali obstát v každé tíživé situaci posilováni Božím Duchem. Ujišťoval je, že podíl na Kristově utrpení je pro ně současně příslibem definitivní radosti ve společné účasti na Kristově slávě. 

2. čtení 1 Petr 4,13-16:Milovaní! Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana. ( I A ) Jan  17,1 -11a:

Podle Janova evangelia se Ježíš před svým odchodem k Otci vroucně modlil za ty, které mu Bůh svěřil, aby je obdařil věčným životem. Ježíšovi se zdařilo  svými skutky a slovem lidem Boha Otce přiblížit a zjevit. Ježíšovo dílo ve světě pokračuje v církvi a v lidech, o kterých on sám říká, že jsou jeho i Boží.

Evangelium Jan 17,1-11a: Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: "Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo,které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich jsem oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě."

Příprava na biřmování  

je téma 29 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění 1. čtení Sk 1,12-14 a Katechismus katolické církve (KKC) 1306-1311. YOUCAT 203

Osnova:

a) svátost křesťanské dospělosti

b) prohloubení vztahu ke Kristu a k Církvi všeobecné i farní

c) stav milosti

d) úloha kmotrů

Úvod.

Biřmování, křest a eucharistie jsou svátosti, kterými je člověk uveden do křesťanského života. Pokřtěného biřmování dokonaleji spojuje s církví, rozmnožuje v něm  dary Ducha svatého,  dává mu sílu poznávat, co je dobré a co zlé a volit to dobré. Dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí. Takovému člověku se dostává zvláštní pomoci Ducha Svatého také při nalézání místa v životě.  Biřmování nám stejně jako křest, jehož je naplněním, vkládá do duše nezrušitelné znamení, že Ježíš vtiskl křesťanovi pečeť svého Ducha.

YOUCAT otázka 203: Co je to biřmování?

Odpověď: Biřmování je svátost, která dovršuje křest a ve které jsme zahrnováni dary Ducha svatého. Ten, kdo se svobodně rozhodne žít životem Božího dítěte a kdo požádá o Ducha svatého  skrze vkládání rukou a pomazání křižmem, dostane sílu stát se slovem i skutkem svědkem Boží lásky. Stává se tak plnohodnotným  a zodpovědným členem katolické církve.

Svátost křesťanské dospělosti. 

Bez biřmování je křest svátostí sice platnou a účinnou, ale uvedení do křesťanského života zůstane nedokončené. Biřmování má ve vhodnou dobu přijmout každý pokřtěný (1306). Podle tradice tehdy, kdy  je zralý rozlišovat a pochopit hodnoty přijatého  biřmování (1307). O biřmování hovoří církev též jako o „svátosti křesťanské dospělosti“ (1308).  Biskupské konference mohou stanovit nejnižší věk biřmovanců. U nás je to 15 roků.Tedy i v chlapeckém a dívčím věku může člověk dosáhnout dokonalosti věku duchovního.                                             

Prohloubení vztahu ke Kristu a k Církvi všeobecné i farní.

Biřmován může být člověk, který je pokřtěn v katolické církvi, byl už připraven k přijímání svátosti smíření a eucharistie, dosáhl zmíněného věku a absolvoval přípravu na přijetí svátosti biřmování. Ta má být zaměřena tak, aby probudila  a prohloubila smysl biřmovanců pro příslušnost k církvi Ježíše Krista, a to jak ke všeobecné církvi, tak k farnímu společenství (1309).

Biřmování se obvykle organizuje vždy po několika letech ve farnosti, ve které se  s patřičným předstihem také uskuteční příprava. Ta by měla trvat několik měsíců až rok. Kněz, který má na starosti přípravu, svým podpisem a farním razítkem na  tzv. biřmovacím lístku stvrzuje, že adept byl na biřmování řádně připraven.

Stav milosti.

Pro přijetí biřmování je nutno, aby byl  kandidát ve stavu milosti. Má přistoupit ke svátosti smíření,aby byl očištěn před přijetím daru Ducha svatého(1310).

Svatý otec Benedikt XVI. v poselství ke světovému dni mládeže vyhlásil:

"Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky"(Sk 1,8).Biřmování uděluje zvláštní sílu k tomu, abychom celým svým životem mohli vydávat svědectví o Bohu a oslavovat ho.  Niterně si tak uvědomujeme, že patříme k církvi, "Tělu Kristovu", jehož je každý z nás živým údem, ve vzájemném vztahu jedni k druhým. Každý pokřtěný, který se nechá vést Duchem, může svým jedinečným způsobem přispět k budování církve díky charismatům, která udílí Duch, neboť"každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu"(1 Kor 12,7). Když jedná Duch svatý, přináší do duše věřícího své plody, jimiž jsou"láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání"(Gal 5,22). Srdečně zvu ty z vás, kteří jste ještě nepřijali svátost biřmování, abyste se v přípravě na její přijetí obrátili o pomoc na své kněze. Jde o zvláštní příležitost milosti, kterou vám Pán nabízí: nenechte si ji ujít!     

Úloha kmotrů.

Je vhodné, aby si kandidáti pro biřmování, tak jako pro křest, našli duchovní pomoc kmotra nebo kmotry. Doporučuje se, aby to byla táž osoba, která byla vybrána pro křest, aby se lépe zdůraznila jednota obou svátostí (1311). Jaká je jeho úloha a význam a co se od něho žádá? Kmotr je člověkem, který je biřmovanému nějakým způsobem blízký při prožívání víry. Kmotr je především svědkem víry.

Pomoc kmotra spočívá v předpokladu: „být vzorem – příkladem křesťanského způsobu života.“ V praxi to znamená, že kmotr má být biřmován – což je svátost křesťanské zralosti, pokud je ženatý či vdaná má mít sňatek uzavřený v kostele. Dále je znakem živé víry prožívání církevního společenství, což v běžné praxi znamená účast na nedělní mši svaté. Ne že by prožívání těchto skutečností dávalo 100 % záruku bezchybného vzoru, ale na druhé straně je jasně vyjádřenou snahou – úsilím o pravdivé prožívání katolické víry, o níž má jako kmotr svědčit. Při splnění výše uvedených podmínek souvisejících s  předpokladem: „být svědkem víry“ se požaduje, aby při křtu byl buď jeden kmotr nebo jedna kmotra nebo spolu kmotr a kmotra.

Na závěr.  

Biřmování zdokonaluje křestní milost. Je svátostí, která dává Ducha svatého, aby nás hlouběji zakořenil do božského synovství, pevněji přivtělil ke Kristu a zpevnil náš svazek s církví. V latinské  církvi se tato svátost uděluje až po dosažení věku  dospělosti a její slavení je obyčejně vyhrazeno biskupovi.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio