12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 22.6.2014
Liturgické texty (AI)
Duše člověka je během lidského života vystavena nejrůznějším pokušením, zkouškám, zátěžím a stresům. Mnoho lidí vnímá s napětím a s obavami ohrožení vlastního zdraví a života. Výňatek z díla proroka Jeremiáše ukazuje stav jeho ducha poté, co se stal předmětem veřejného posměchu a nevraživosti. Věří však, že u Boha vždy nalezne spravedlnost, duchovní podporu a nakonec i vysvobození.
1. ČTENÍ Jer 20, 10-13: Jeremiáš řekl: Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: "Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!" I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: "Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!" Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni. Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!
Duše je v průběhu života člověka nositelkou hříchů. Nese i následky hříchu Adama, skrze kterého přišla na svět smrt. Apoštol Pavel v jednom ze svých listů staví proti všeobecnosti hříchu a smrti všeobecnost spásy v Kristu. Křest zahlazuje prvotní Adamův hřích a obrací člověka k Bohu. I přesto je oslabená lidská duše dále náchylná ke zlu. Avšak vírou v Krista, vpustíme-li Ho prostřednictvím Ducha svatého do svého srdce, může být z otroctví hříchu osvobozena a očištěna.
2. ČTENÍ Řím 5, 12-15 : Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.
Jak prohlásil Ježíš v Matoušově evangeliu, duši člověka nelze zabít. Živé tělo tvoří s duší jednotu. Když tělo zemře, duše odejde k Bohu, který rozhodne o jejím dalším osudu. Děkujme Bohu za dar nesmrtelné duše, který jsme od Boha obdrželi! Za to, že je způsobilá být bez vlastní zásluhy pozdvižena ke spojení s Bohem. Věnujme proto péči o svého ducha, duši i tělo tak, aby zůstaly bez úrazu a poskvrny až do příchodu Pána Ježíše Krista.
EVANGELIUM Mt 10, 26-33:Ježíš řekl svým apoštolům: "Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi."
Jednota duše a těla
je téma 33 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění dnešního evangelia Mt 10,26-33 a Katechismus katolické církve (KKC) 362-368. YOUCAT 62, 63.
Osnova:
a) výraz „duše“
b) nesmrtelnost duše
c) srdce „hlubina bytí“
Úvod.
Člověk je „jednota duše a těla“ (2. vat. koncil, GS 14). Učení víry dosvědčuje, že duchová a nesmrtelná duše je stvořena přímo Bohem.
Výraz „duše“.
YOUCAT otázka 62: Co je to duše?
Odpověď: Duše je tím, co činí z každého jednotlivce skutečného člověka: tedy je to jeho životní princip, jeho nitro. Duše vytváří z pouhého hmotného těla živoucí lidské tělo. Díky své duši se člověk stává bytostí, může říkat „já“ a může předstupovat před Boha jako nezaměnitelný jedinec.
Lidská osoba, stvořená k Božímu obrazu, je zároveň bytost tělesná i duchová. Podle biblického vyprávění vznikla lidská duše tak, že Hospodin vytvořil člověka z prachu země a vdechl do něj život. Tak se stal člověk živým tvorem (Gn 2,7). Když se spojil duch vdechnutý Bohem s fyzickým tělem člověka, vznikla duše, jako prostředník mezi tělem a duchem (362). Duše obsahuje to, co má v něm největší cenu, to v čem je člověk obzvláště Božím obrazem - duchový princip, který je sice vázaný na tělo, a přece s ním není totožný (363). Duše je hlavní součástí, středem osobnosti člověka. Každá celá lidská osoba tvořená tělem, oživovaným duchovou duší, má schopnost přijímat Ducha svatého a je určena stát se Jeho chrámem (364).
Jednota duše a těla je tak hluboká, že je třeba považovat duši za formu těla; to znamená, že jen díky duši je tělo, složené z hmoty, lidským a živým tělem. Duše a hmota nejsou v člověku dvě sloučené samostatné přirozenosti, ale až jejich spojení tvoří jednu jedinou živou přirozenost (365).
Nesmrtelnost duše.
YOUCAT otázka 63: Odkud vzal člověk duši?
Odpověď: Lidskou duši stvořil přímo Bůh, není tedy „zplozena“ biologickými rodiči.
Duše člověka nemůže být výsledkem evolučního vývoje hmoty ani genetického spojení otce a matky. Dostáváme ji od Boha v okamžiku početí, ona oživuje hmotné tělo. Současně s ní vchází do těla člověka i duch a tvoří s ní duchovou duši. Ta, když je vložena do těla člověka, zažehne v něm život a tvoří s jeho tělem jednotu. Duch člověka pak duši umožňuje kontakt s Bohem.
Všechny tři složky se vzájemně prostupují a ovlivňují. V dobrém i ve zlém. Způsobem člověku prospěšným i zhoubným, vedoucím někdy k životu zdravějšímu - i věčnému, nebo také k nemoci, ke smrti duchovní, tělesné - i věčné.
Lidský duch je způsobilý komunikovat s Duchem svatým, který se z vnější sféry nabízí jako Slovo Boží na rozhraní duchové duše a těla. Pokud člověk za svého pozemského života odmítá komunikaci s Duchem, je jeho duch mrtvý do té doby, než se duchová duše člověka s důvěrou a s pokáním svobodně rozhodne k Bohu se obrátit a je ochotna po základní očistě těla křtem Ducha přijmout. Duch, plný lásky Kristovy, se do duše vlévá a prostupuje tělesnou schránkou člověka. Tento proces nazýváme znovuzrození. Tehdy má Duch, Kristus, otevřenou cestu k péči o jeho tělo i duši. Celého člověka pak léčí, proměňuje, jako své Boží dítě vychovává a vede k obrazu Božímu. Ještě za svého života se takový člověk stává součástí Kristova nebeského království, kde On je Králem. Je jím veden k věčnému životu a duchovně již nezemře.
V okamžiku smrti člověka, kdy se jeho tělesná schránka počne rozpadat, duchová duše neumírá, nezaniká. Odděluje se od těla a odchází zpět k Bohu, který rozhodne o jejím dalším osudu. Znovu se spojí s proměněným tělem až v den konečného vzkříšení. Život duše po smrti není schopností duše, ale darem Božím. Bez vlastní zásluhy je schopna být pozdvižena ke spojení s Bohem (366).
Srdce „hlubina bytí“.
Člověk je už od svého stvoření duchovně zaměřen ke svému nadpřirozenému cíli. Pojmy duše, duch a srdce jsou často v bibli použity jako souběžné výrazy. Apoštol Pavel však duši od ducha rozlišuje, když prosí: „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu i poskvrny do příchodu Pána Ježíše Krista“ (1 Sol 5,23); (367). Duchovní tradice církve někdy označuje srdce jako onu „hlubinu bytí“ duše, v níž se člověk rozhoduje pro Boha anebo proti Němu. (Srov. Jer 31,33) „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ ; „Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou“ (Dt 6,5);(368).
Na závěr.
Duše každého člověka je bezprostředně stvořena Bohem a je nesmrtelná. Dostáváme ji od Boha v okamžiku početí, ona oživuje hmotné lidské tělo. Současně s ní vchází do těla člověka i duch a tvoří s ní duchovou duši. Duch člověka duši umožňuje kontakt s Bohem. Všechny tři složky se vzájemně prostupují a ovlivňují. V okamžiku smrti člověka, kdy se jeho tělesná schránka počne rozpadat, se duše od těla odděluje a odchází zpět k Bohu. Některé již zcela očištěné, svaté, jsou ihned přidruženy do nebeského království. U jiných probíhá proces očišťování v očistci. Některé duše se smrtelnými hříchy jsou zavrženy. V den vzkříšení se všechny duše znovu spojí s těly. Právě žijící lidé budou proměněni a všichni podlehnou soudu. O jejich konečném osudu rozhodne Bůh a jeho Syn. Buď se dočkají věčného života, nebo věčné smrti.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.