Témata k nedělní a sváteční liturgii

DEN PÁNĚ - téma 38 k 15. neděli v mezidobí 13.7.2014 - homilie katechetická (KKC 2177-2183; YOUCAT 219,363,365).

9. 7. 2014 12:36

15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 13.7.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše . (I A )  Iz  55,10 -11:

Dnešní čtení z knihy proroka Izaiáše svědčí o slovu Božím, jak o něm hovoří Hospodin sám.  Slovem On stvořil svět a vše co je na něm. Jeho Slovo pak sestoupilo na zem a stalo se tělem. Bylo to tělo a Duch Ježíše Krista, který vykonal vše, co Jeho Otec  chtěl a zdařilo se mu vše, k čemu Ho Bůh Otec poslal. Obětí svého těla zvítězil nad smrtí a spasil lidstvo.

1. ČTENÍ Iz 55, 10-11: Toto praví Hospodin: "Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

  •  Komentář ke 2. čtení z 1.  listu apoštola Pavla Římanům. (I A)  Řím  8,18 -23:

Apoštol Pavel píše ve svých listech o utrpení, kterým procházejí ti, kteří nesou kříž Ježíše Krista. Současně však jeho slova zvěstují naději na nesmírnou slávu, která nás jako Boží děti v Kristu čeká. Proto se vzpomínka na oběť Ježíšova těla a Jeho prolité krve v přijímání eucharistie stala středem života naší církve a je každou neděli slavena  jako náš prvotní zasvěcený svátek,  který nazýváme Den Páně.

2. ČTENÍ Řím 8, 18 -23: Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.  Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud.  A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše. ( I A)  Mt 13,1 -23: 

Ježíšovo podobenství o rozsévači v Matoušově evangeliu  je pro nás výzvou, abychom Boží slovo, zejména o nedělích, kdy slavíme Den Páně, nejen poslouchali, ale abychom mu porozuměli a podle něho i žili.

EVANGELIUM Mt 13, 1-23:Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: "Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.  Kdo má uši, slyš!"  Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: "Proč k nim mluvíš v podobenstvích?" On odpověděl: "Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: 'Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se - a já je neuzdravil.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o ( Božím ) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. '  Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku.  Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek, a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný."

Den Páně  

je téma 38 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AI s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 2177-2183; YOUCAT 219, 363, 365.

Osnova:

a) nedělní Eucharistická oběť

b) nedělní povinnost

Úvod.

Třetí přikázání Boží zní: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinku Hospodina tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci(Ex 20,8-10).Sobota připomíná sedmý den stvoření, o kterém se v Písmu píše, že v něm Bůh „ustal a odpočinul si“(Ex 31,17).

YOUCAT otázka 363: Jaký je Ježíšův postoj vůči sobotě?

Odpověď: Ježíš uznává posvátnost soboty a svou božskou autoritou podává její pravé vysvětlení: „Sobota je učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu“ (Mk 2,27).

Křesťanská neděle má tři podstatné prvky: 1. Připomíná stvoření světa  a zprostředkovává slávu Boží dobroty 2. Připomíná den, kdy byl svět obnoven v Ježíši Kristu. Tak to vyjadřuje modlitba z velikonoční vigilie: „Bože, tys nás nejen stvořil, ale když jsme zhřešili, také jsi nás vykoupil.“ 3. Na neděli se přesouvá i motiv odpočinku, a to nejen proto, aby člověk odpočinul od své práce, ale také proto, aby neděle byla předobrazem věčného odpočinutí člověka v Bohu.

YOUCAT otázka 364: Proč křesťané nahradili sobotu nedělí?

Odpověď: Katoličtí křesťané nahradili slavení soboty slavením neděle, protože Ježíš Kristus vstal z mrtvých právě nedělního rána. Tak se pro ně neděle stala prvním ze všech dnů: „dnem Páně“.

Nedělní Eucharistická oběť.

YOUCAT otázka 365: Jakým způsobem křesťané proměňují neděli v „den Páně“ ?

Odpověď: Katolický křesťan slaví v neděli (nebo v předvečer neděle) mši svatou. V neděli nevykonává práci, která by mu bránila uctívat Boha, narušovala by sváteční charakter tohoto dne a narušila by jeho radost, klid a odpočinek.

Každou neděli v týdnu slaví naše církev památku zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jako Den Páně. Neděle se stala středem našeho duchovního života  a prvotním zasvěceným svátkem (2177).  Protože neděle je dnem slavení velikonočního tajemství, scházejí se pravidelně křesťané už od nejstarších dob v tento den k oslavě smrti a zmrtvýchvstání svého Vykupitele, aby mu projevovali svou vděčnost a znovu se sjednotili jak s ním, tak s ostatními členy církve, a aby ve shromáždění  zde společně  vyznali  své hříchy, vyslechli Boží slovo a účastnili  se svaté a božské liturgie (2178). Základním církevním zřízením se stala farnost, jako natrvalo zřízené místní společenství křesťanů, svěřené diecézním biskupem do pastorační péče faráři (2179).

Nedělní povinnost.

Pro každého katolického křesťana je povinností, aby „světil“ neděli i ostatní zasvěcené církevní svátky. V rámci nedělního klidu jsou dovoleny pouze naléhavé rodinné práce a důležité společenské úkoly.

Církev vymezuje a upřesňuje Pánův zákon a stanoví jako povinnost každému věřícímu zúčastnit se mše tam, kde se koná katolický obřad o nedělích a to buď v den svátku, nebo večer předcházejícího dne (2180). Kdo o účast na nedělní eucharistické oběti  vědomě nedbá a není pro  závažný důvod omluven, anebo od ní svým farářem zproštěn, dopouští se  závažného hříchu (2181). Účastí na společném slavení  eucharistie o nedělích a dalších zasvěcených svátcích dosvědčují věřící příslušnost a věrnost Kristu a církvi a  zároveň tím  posilují pod vedením Ducha svatého svou naději na spásu (2182).  Pro ty, pro které z vážných  důvodů účast na mši není možná, například z důvodu nedostatku duchovních, se doporučuje, aby se věnovali po náležitou dobu motlitbě buď sami, nebo v rodině, nebo ve společenství rodin (2183).

Na závěr. 

„Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý“ (Dt 5,12). „Sedmého dne bude slavnost odpočinutí, Hospodinův svatý den odpočinku“ (Ex 31,15).

Sobota, jež představovala dovršení prvního stvoření, je nahrazena nedělí, která připomíná nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním. Církev slaví den odpočinku v neděli jako Den Páně, jako den vzkříšení Krista. „Neděli je nutno v celé církvi zachovávat … jako prvotní zasvěcený svátek.“ „O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše.“ (Kodex kanonického práva (Codex Iuris Canonici, zkratka CIC) -soubor vnitřních právních předpisů a norem římskokatolické církve).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1060×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio