Témata k nedělní a sváteční liturgii

POČÁTKY PŮSOBENÍ CYRILA A METODĚJE NA MORAVĚ - téma 36 ke svátku sv. Cyrila a Matoděje 5.7.2014 - homilie dějepisná.

2. 7. 2014 11:54

SLAVNOST sv. CYRILA  A  METODĚJE –5.7.2014 - sobota

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Izaiáše  (V )  Iz  61, 1 -3a:

Svatí Cyril a Metoděj, jejichž svátek dnes slavíme, se proslavili zejména tím, že získali široké lidové vrstvy k lásce pro křesťanskou víru a  učinili slovanský jazyk jazykem bohoslužebným a spisovným.  Slavnostní verše z listu proroka Izaiáše byly vybrány ke čtení při  vzpomínce na  jejich významné zásluhy o počátky naší kultury a vzdělanosti.

1. ČTENÍ Iz 61, 1 - 3a:Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot místo malomyslnosti. 

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Korinťanům  (V)   2 Tim 4, 6 -8. 17 -18:

Cyril a Metoděj byli pověřeni církví ke službě  hlásat našim národům evangelium v našem jazyce. Nepochybně dobře ovládali ponaučení, která nalézali v listech apoštola Pavla, z nichž dnes budeme číst. Přes všechny překážky se jim misijní dílo nadmíru podařilo. Lid tehdy počal zanechávat pohanských bludů a počal přistupovat ke křesťanské víře ne z donucení, ale s láskou.

2. ČTENÍ 2 Kor 4, 1 - 2. 5 – 7:  Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protoženám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však, že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše  (V)  Lk  10, 1 -9:

Slova dnešního Lukášovo evangelium je příhodné číst při vzpomínce na svatého Cyrila a Metoděje. Oni byli pravými následníky Ježíšových učedníků, které Pán přímo ustanovil k tomu, aby lidem srozumitelně šířili Jeho slovo do celého světa.

EVANGELIUM  Lk 10, 1 – 9:" Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' "  

Počátky působení Cyrila a Metoděje na Moravě  

je téma 36 ke dnešní dějepisné homilii podle projektu ČBK„Učící se církev“cyklus AI.

Osnova: 

a) mládí, vzdělání sv. Cyrila a Metoděje, misie u Chazarů

b) příchod na Moravu: slovanská liturgie, učení „žáků“, cesta do Říma, smrt Konstantina 869

Úvod.

V roce 2013 jsme oslavili 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Každoroční oslavy jejich svátku konané vždy 5. července nejsou  chápány jako čistě církevní, protože věrozvěstové stáli také u počátků naší státnosti. Oslavy nejsou ani pouze české nebo moravské, protože cyrilometodějská misie sehrála významnou roli v dějinách většiny slovanských národů. Projekt ČBK Učící si církev letos i v následujících letech  postupně připomene  události z jejich života,  vzpomene přínosy jejich misie v oblasti kultury, náboženství, písma, vzdělanosti apod.

Mládí, vzdělání sv. Cyrila a Metoděje, misie u Chazarů.

Otec svatých bratří byl vojenským hodnostářem východo-římského čili řeckého císařství a působil v Soluni, v druhém největším a nejvýznamnějším městě po hlavním městě Cařihradu. Svým sedmi dětem dal nejpečlivější výchovu a nejširší vzdělání v rámci tehdejší vysoké řecko-byzantské kultury.

Syn Metoděj,pravděpodobně narozený někdy kolem roku 820, byl brzy po ukončení studií ustanoven správcem okrsku osídleného Slovany. K tomuto úřadu se hodil  zvláště  proto, že ovládal slovanský jazyk, jemuž se pravděpodobně naučil od slovanských venkovanů, kteří přicházeli do města prodávat zemědělské plodiny. Jako úředník si pozorně všímal potřeb lidu mu svěřenému, takže nejen že se zdokonalil v jeho jazyku, ale seznámil se i s jeho obyčeji, přednostmi  i nedostatky. Je velmi pravděpodobné, že už jako úředník uvažoval, jak by bylo možné povznést duchovní život tohoto prostého lidu.V úřadě správce setrval Metoděj řadu let. Přestože  ho čekala skvělá budoucnost, svého místa se vzdal a vstoupil do  kláštera nacházejícího se na hoře Olympu v Malé Asii a stal se prostým mnichem.

Konstantin, narozený v roce 827, byl jeho nejmladším sourozencem. Když otec umřel, byl teprve nedospělým chlapcem. Povahově  byl neobyčejně vážný  a zbožný a toužil po všestranném vzdělání. Poněvadž bylo zvykem císařského dvora  v Cařihradě starat se pečlivě o sirotky po vyšších státních úřednicích a důstojnících, byl povolán do Cařihradu, aby se učil u nejlepších profesorů a při tom dozíral na učení osiřelého mladičkého císaře Michala III. Prý už v mládí ovládal několik jazyků   a ve dvaceti šesti letech se stal profesorem filosofie. Konstantin studoval řecké  i římské spisovatele klasické doby, geometrii, aritmetiku, astronomii, dialektiku, filosofii, hudbu a všechna ostatní řecká umění. Jeho nejmilejším profesorem byl největší učenec té doby Fotios, který byl vůdcem cařihradské inteligence.

Koncem r. 860 přišlo od národa Chazarů(Kozarů), kteří sídlili severovýchodně od Černého moře, k císaři Michalu III. poselstvo s prosbou, aby jim poslal učitele křesťanské víry. Byli to ještě pohané.  A jelikož k nim přicházeli misionáři mohamedánští i židovští, chtěli se seznámit blíže také s křesťanstvím. Volba císařova padla na Konstantina, který se rád úkolu ujal a  vyprosil  si  svého bratra Metoděje, aby se této mise rovněž  zúčastnil.

V zemi Chazarů měl Konstantin velké půtky se židy a mohamedány, nad nimiž v disputacích vítězil. Hned po jejich skončení se  dalo  okolo 200 Chazarů pokřtít.  Disputace se židy a mohamedány sepsal Konstantin řecky a Metoděj je později převedl na jazyk slovanský. Po návratu z misijní výpravy se svatí bratři uchýlili do ústraní.

Příchod na Moravu: slovanská liturgie, učení „žáků“, cesta do Říma, smrt Konstantina r. 869.

Život Konstantina a Metoděje  v ústraní však netrval dlouho. V r. 862 se poslové moravského knížete Rostislava objevili v Cařihradě a přednesli císaři Michalu III. tuto žádost:

"Lid náš zavrhl již pohanství; avšak nemáme učitele, jenž by nás v našem jazyce pravé víře křesťanské naučil, aby též jiné kraje slovanské vidouce to, napodobily nás; pošli nám tedy, o císaři, biskupa a učitele takového, neboť od vás na vše strany dobrý zákon vychází".

Císař Michal III. prosbě Rostislavově vyhověl  a pověřil misijní prací na Moravě bratry Konstantina a Metoděje, kteří už osvědčili své misionářské schopnosti a nad to jakožto Soluňané mluvili slovansky. Konstantin vzal s radostí na sebe novou misii, třebas byl stále ještě churavý. Když se dozvěděl, že moravští Slované doposud nemají písmo pro svůj jazyk, sestavil společně s Metodějem podle řecké abecedy písmena pro slovanské hlásky a započal ihned převádět na slovanský jazyk čtení evangelií, potřebná ke konání služeb Božích, zvláště pak liturgie. Tento překlad byl první knihou napsanou ve slovanské řeči. Pro misii na Velké Moravě vytvořili bratři  písmo hlaholici a připravovali  použít staroslověnštinu jako bohoslužebný jazyk.

Když byl překlad nejnutnějších bohoslužebných textů ukončen, vydali se bratři na dalekou cestu. Císař Michal III. odevzdal jim pro Rostislava list, který se lišil od ducha, jejž projevovali císař Karel Veliký i jeho nástupci. Zatímco tito měli na mysli podmanění Slovanů a podnikali proti nim nové a nové válečné výpravy, cařihradský císař neprojevil ani nejmenšího úmyslu usilovat o jakékoliv politické ovlivnění Moravanů. Naopak vyslovil přání, aby podle vzoru jiných národů, kteří mají vlastní písemnictví, stali se i oni velkým národem, jakým byli Řekové a Římané. List císaře Michala III. má obsah veskrze náboženský.

Na Velkou Moravu dorazili bratři v roce 863 (Konstantin pravděpodobně v hodnosti biskupa a Metoděj patrně jako diákon). Pracovali zde s velkými úspěchy, protože vedli kázání i vyučování bratří ve staroslověnštině. V roce 864 ale napadl Ludvík Němec Velkomoravskou říši a kníže Rostislav byl nucen přiznat vazalství vůči východofranské říši a umožnit návrat latinsky mluvícím  kněžím. Brzy po jejich příchodu zpět do země dochází ke svárům dvou koncepcí - latinské a staroslověnské.

Svatí Konstantin a Metoděj si vybrali z moravského lidu vhodné kandidáty pro duchovenský stav a vzdělávali je, aby národ měl co nejdříve kněžstvo z vlastní krve. Když už byli čekatelé kněžství v r. 867, dostatečně vzděláni a připraveni, vydali se s nimi na cestu do Cařihradu. Cestou je zastihlo pozvání římského papeže Mikuláše I. Tomuto pozvání vyhověli a odebrali se do Říma, neboť v setkání s římským patriarchou viděli vhodnou příležitost přesvědčit ho o velkém významu národních bohoslužeb a  zbavit se s jeho pomocí stálých intrik, jež proti jejich práci podnikalo latinské duchovenstvo.  Než do Říma došli, Mikuláš I. zemřel a jeho nástupcem se stal Hadrián II. (867–872). Ten potřeboval pomoc byzantského císaře Basila I.(867–876) proti mohamedánům, kteří ohrožovali jižní Itálii i Řím, a schválil dílo byzantských misionářů včetně slovanské bohoslužby. Mezitím však svatý Konstantin, jehož velice vysilovaly neustálé zlobné útoky a obviňování, těžce onemocněl. V té době přijal mnišské jméno Kyrillos (Cyril). Před smrtí prosil svatého Metoděje, aby neopouštěl misijní práci na Moravě. Zemřel 14. února 869.

Po zesnutí svatého Cyrila byl pak Metoděj posvěcen na biskupa a poslán zpět na Moravu s listem, kterým papež Hadrián II. schválil slovanskou bohoslužbu s tou jedinou výhradou, že epištola a evangelium při ní budou čteny ve dvou jazycích, napřed latinsky a pak slovansky. Když se svatý Metoděj vrátil na Moravu, dověděl se, že kníže Rostislav byl přičiněním svého synovce Svatopluka sesazen, zavlečen do ciziny a oslepen. Sám pak byl též zajat a bez ohledu na papežský list odsouzen do žaláře. Totéž se stalo i jeho učedníkům. Ze žaláře svatého Metoděje propustili až za dva roky, a to na rozkaz papežského stolce.

Svatý Metoděj poté pokračoval na Moravě s velkým úspěchem v práci; počet slovanských duchovních rostl a lid zanechával pohanských bludů. Domácích cyrilometodějských kněží bylo na Moravě už několik set, což už samo svědčí o úspěchu Metodějovy systematické a horlivé činnosti. Do tohoto období patří též pokřtění českého knížete Bořivoje a jeho manželky Ludmily, jakož i cesta Metodějova do Polska, čímž proniklo jeho dílo do Čech i k Polákům. Po návratu na Moravu se svatý Metoděj cele věnoval překladu do slovanského jazyka oněch částí Písma svatého, které dosud přeloženy nebyly. Když dílo dokončil, postaral se o vhodného nástupce v osobě svatého Gorazda, jednoho z nejvěrnějších svých moravských učedníků. Naposledy se svatý Metoděj zúčastnil bohoslužeb na Květnou neděli, v dubnu r. 885. Tři dny nato 6. dubna 885 zemřel.

Několik měsíců po jeho smrti však byli slovansky sloužících kněží vypuzeni z Moravy. Někteří z nich odešli na Balkán, jiní se odebrali do Čech, další se uchýlili do lesních samot, kde žili jako poustevníci a konali bohoslužby lidu, který je vyhledával. Cyrilometodějská církev se udržovala v lidových vrstvách ještě dlouho jako církev lidová a národní, ale úřední církví se stala církev latinská.

Na závěr.

Svatí Cyril a Metoděj jsou největšími dobrodinci našich národů. Vždyť získali široké lidové vrstvy láskou pro křesťanskou víru a mimoto učinili slovanský jazyk jazykem bohoslužebným a spisovným. Náš národ měl ze všech ostatních středoevropských a západoevropských národů první svou národní literaturu, zatímco u jiných národů celého tohoto velkého území byly knihy psány v latinském jazyce a byly tudíž pro lidové vrstvy nesrozumitelné a bezvýznamné.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1474×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio