Témata k nedělní a sváteční liturgii

STAVBA MŠE - téma 39 k 16. neděli v mezidobí 20.7.2014 - homilie liturgická

17. 7. 2014 10:58

16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 20.7.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z knihy Moudrosti. (I A )  Mdr  12,13. 16 -19: 

Dnešní čtení z knihy Moudrosti nám představuje Boha jako spravedlivého  a mocného pána nad lidmi, který nás miluje a poskytuje nám všem radostnou naději, že dveře do jeho otcovského domu zůstanou pro každého otevřené až do posledního dne.

1.ČTENÍ Mdr 12, 13. 16-19:  Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě.  Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný. Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Římanům. (I A )  Řím  8,26 -27:

Jak píše apoštol Pavel, Bůh prostřednictvím svého Ducha přichází k nám, kteří Ho hledáme, vždy v tu nejvhodnější chvíli, aby spolu s námi a v nás nám pomáhal překonávat naše slabosti, bolesti a utrpení. Využijme proto každou příležitost, kterou nám nabídne, abychom se s Ním mohli setkat.

2. ČTENÍ Řím 8, 26-27: Bratři!  Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a ( Bůh ) , kterýzkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše. ( I A ) Mt  13,24 -43:     

Kristovo kázání o nebeském království podle Matoušova evangelia je pro nás dobrou zprávou o cíli, ke kterému nás vede podle Božího plánu jeho Slovo. To je jako dobré semeno, zasévané jím a jeho služebníky do našich srdcí v místech, kde se s ním nejdůvěrněji můžeme potkat a to zejména na společných shromážděních křesťanů v chrámech Páně  při mši svaté.

EVANGELIUM Mt 13, 24-43:  Ježíš předložil zástupům toto podobenství: "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal   i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však. řekl: 'Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.' " Předložil jim další podobenství: "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."  Pověděl jim jiné podobenství: "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.'  Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli." Odpověděl: "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.  Kdo má uši, slyš!"

Stavba mše

je téma 39 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus A I.

Osnova: 

a) rozdělení kostela: předsíň, loď, svatyně

b) předsíň: vstupní obřady

loď: bohoslužba slova,

svatyně: bohoslužba oběti

místo díků činění: závěrečné obřady

Úvod.

Chrám Boží, kostel, svatyně jsou místa, kde se můžeme na církevních shromážděních lidu při slavení mše setkávat a společně přijímat Boha Otce i Syna  i Ducha svatého. Dnešní téma homilie nám může pomoci  zopakovat si základní pojmy o stavbě kostela a stavbě mše a  seznámit se v přehledu s řádem mše. Podle stanoveného programu projektu ČBK „Učící se církev“ se některými pojmy stavby mše budemepodrobněji zabývat v následujících nedělích. Je vhodné použít vyznačené hypertextové internetové odkazy.

Rozdělení kostela: předsíň, loď, svatyně.

Boží lid se shromažďuje ke slavení eucharistie nejčastěji v kostele anebo, kde není kostel, na jiném vhod­ném místě, důstojném k přijímání tak velkého tajemství. Je tedy třeba, aby kostely či jiné prostory byly upravené tak, aby se věřící mohli ak­tivně účastnit posvátného úkonu. Dále je třeba, aby posvátné budovy i věci používané   k bohoslužbě byly skutečně důstojné a krásné a aby byly znamením a symbolem vyšších duchovních skutečností.

Do kostela se vchází  hlavním vchodem- portálem,  umístěným obvykle v průčelí kostela, a chrámovou předsíní  do hlavní lodě kostela. Chrámová předsíň bývá někdy oddělena od lodi mříží. Z předsíně vede často schodiště do patra nad přízemím, kde je prostor pro zpěváky a varhany zvaný  kůr- kruchta.  Z lodě, nebo z kněžiště je možno vystoupat, na kazatelnu nebo přejít k lektoriu nebo k ambónu, odkud káže, nebo přednáší homilii kněz při bohoslužbě slova, nebo vejít do bočních lodí a kaplí, kde bývají vedlejší oltáře a přes jejich předsíně  vedlejšími bočními vchody je také z kostela vycházet  a vcházet. Chrámy jsou až na výjimky stavěny od západu  k východu, takže na východním konci osy chrámové se nalézá prostor vyhrazený kněžím kolem hlavního oltáře zvaném  kněžiště – chór -presbyterium. Bývá oddělen od lodi chórovou přepážkou a nad ní je vítězný oblouk.  Oltář se skládá  z mensy – oltářního stolu.  Ten je možno někde obejít. V horní části pak je skříňkový tabernákl svatostánek  a monstrance. Kněz  může usednout vedle oltáře na sedátko – sedile.  Po straně bývá portál-vchod do sakristie, místnosti, ve které jsou uloženy bohoslužebné předměty, knihy a oblečení. Tam se kněz a přisluhující oblékají  a připravují na bohoslužbu.

Předsíň - vstupní obřady. Loď - bohoslužba slova.   Svatyně, kněžiště - bohoslužba oběti, místo díkůčinění a závěrečné obřady.

Kostel (též chrám Páně) je sakrální stavba, která slouží křesťanům k bohoslužbě. V něm se koná shromáždění křesťanů přicházejících  ke mši svaté. I ta má svoji stavbu – řád.  Ve mši je spojena dvojí bohoslužba: bohoslužba slova  a bohoslužba oběti.                                            

Řád mše svaté .

1. Úvodní obřady:                                                                                                                                                                          

Mše svatá začíná příchodem kněze ze sakristie k oltáři. Věřící zpívají vstupní zpěv. Kněz pozdraví oltář, symbol Krista a centrum slavení eucharistie. Následuje úkon kajícnosti, při vědomí hříšnosti a nedostatečnosti otvírá dveře Kristovu milosrdenství. Po oslavném zpěvu –kyrie a chvalozpěvu –gloria  úvodní obřady vrcholí ve vstupní modlitbě.

2. Bohoslužba slova:                                                                                                        

Při ní se čtou z lekcionářů od ambonu, nebo z kazatelny, úryvky Písma. Obsahují dvě nebo tři čtení z Písma, proložené mezizpěvy, a evangelium.  Čtení jsou dále knězem nebo jáhnem rozvíjena v  homilii -  promluvou, výkladem Písma či kázáním.  Věřící poslouchají. Děkují. Odpovídají vyznáním víry a přednáší Bohu svoje přímluvy. Věří, že sám Kristus je přítomen v církevním shromáždění svým Duchem a Slovem.

3.Bohoslužba oběti: má tři části:

a)přípravu obětních darů (chleba a vína);

b) proměňování obětních darů;
c) obřad přijímání.

Po společných přímluvách následuje v hlavní lodi kostela příprava, přinášení,  proměňování obětních darů  v tělo a krev Kristovu aobřad přijímání,  začínající modlitbou Páně . Pozdravením pokoje kněz vyjadřuje vzájemné odpuštění, lásku  a jednotu. Při lámání chleba opakuje Kristův čin při jeho poslední večeři. V modlitbě po přijímání vyslovuje pak prosbu o užitek ze slaveného tajemství.

4. Závěrečné obřady:  se skládají z požehnání kněze a z propuštění lidu.

Požehnání se děje buď jednoduše, nebo někdy slavnostní formou. Poté kněz propouští lid, který se má vrátit ke svému dobrému dílu v osobním životě s chválou   a dobrořečením Pánu. Znamení kříže na začátku, před evangeliem a na konci mše svaté mají svůj smysl a neměli bychom je opomíjet.

Na závěr. 

V prvotní církvi křesťané chrámy nestavěli. Chrámem byl každý věřící (1 Kor 3,16). Každý totiž v sobě může nést Boží přítomnost díky křtu. Od 3. století se začínají vyhrazovat některé prostory jen pro bohoslužbu – ta je posvátná, potřebuje tedy  i posvátný prostor. Kostel je místem, kam přichází sám Kristus, a věřící takto společně slaví bohoslužbu ve spojení s ním. Vše zde má své místo, název a řád.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio