Témata k nedělní a sváteční liturgii

VSTUPNÍ OBŘADY I - téma 40 k 17. neděli v mezidobí 27.7.2014 - homilie liturgická.

23. 7. 2014 22:43

17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 27.7.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z první knihy Královské. (I.A   str. 175)  1 Král  3, 5. 7 -12:

Biblické čtení z knihy Královské o Šalomounovi  ukazuje,  jak Hospodin může nepředvídatelným způsobem  působit  na osud člověka. Zde Bůh svěřuje svůj vyvolený lid  do péče nezkušenému  mladičkému králi. Z role skromného, pokorného Božího služebníka ho povyšuje až na samotný vrchol a obdarovává ho neobyčejnou moudrostí a schopností poznávat spravedlnost a pravdu.

1.ČTENÍ 1 Král 3, 5. 7-12:Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: "Žádej si, co bych ti měl dát." Šalomoun řekl: "Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvodil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?" Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: "Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle - splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu apoštola Pavla Římanům. (I A )  Řím  8,28 -30:

Ti, kdo jsou z Boží vůle povoláni ke službě Bohu a Jeho lidu Hospodin k sobě  pozdvihuje. Takové  lidi , služebníky Boží, on nejen poznává, předurčuje a povolává, ale i ospravedlňuje a oslavuje. Vyslechněme, jak o nich píše apoštol Pavel.

2. ČTENÍ Řím 8, 28-30: Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které napřed poznal, ty také předurčil, aby byli ve shodě  s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše. ( I A) Mt 13,44 - 52:

Nebeské království je cíl, ke kterému směřujeme. S pomocí Ducha svatého hledáme a nacházíme poklady, které jsou mnohým skryt, poněvadž je hledat odmítají. Matoušovo evangelium nám představuje veliké hodnoty nebeského království, uskutečněné v člověku, který je již nalezl.

EVANGELIUM Mt 13, 44-52:Ježíš řekl zástupům: "Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?" Odpověděli: "Ano." A on jim řekl: "Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré."

Vstupní obřady I

je téma 40 ke dnešní liturgické homilii podle projektu  „Učící se církev“cyklus A I.

Osnova:

a) vstupní zpěv

b) pozdrav kněze a odpověď lidu

c) kající úkon

Úvod.

V minulé lekci jsme všeobecně popsali stavbu a průběh mše svaté a seznámili se s některými pojmy, které jsou uvedeny v mešním řádu. Budeme se k nim vracet  a podrobněji je rozvedeme v  několika dalších  týdnech liturgického mezidobí. Dnes  začínáme tématem o „Úvodních obřadech“, které při mši předcházejí bohoslužbě slova. Jejich účelem je, aby shromáždění věřící vytvořili spole­čenství a dobře se připravili ke slyšení Božího slova a k důstojnému slavení eucharistie. 

Vstupní zpěv.

Mše začíná příchodem kněze, jáhna a dalších přisluhujících, ministrantů, seřazených v průvodu, k oltáři (Introitus). Přítomní v kostele povstanou. Tento průvod je doprovázen vstupním zpěvem věřících, kteří zpívají úvodní sloku mešní písně. Pokud se nezpívá, může se text číst. Přesný začátek ani konec předpisy nestanoví. Nezačne se zpívat dříve, než vyjde liturgický průvod, ale během příchodu. Kněz počká, až zpěv skončí. Podle různých prostředí a způsobů slavení je tedy čas pro Introitus velmi proměnlivý. V malém kostele, kde ze sakristie je k oltáři pár kroků a nepoužije-li se okuřování kadidlem, trvá příchod několik vteřin. Ve velkém kostele při slavnostní bohoslužbě a při užití kadidla může trvat několik minut. Je velmi vhodné, aby byl příchod doplněn varhanním improvizovaným preludiem. Vstupní zpěv je ukončen přibližně ve chvíli, kdy bude celebrant připraven na předsednickém místě zahájit a nebude muset tedy zbytečně čekat. Při vstupu není vhodné příliš dlouho preludovat na varhany a zahájit vstupní zpěv v okamžiku, kdy celebrant je již připraven a obrácen tváří k lidu zahájit mši.
 

Pozdrav kněze a odpověď lidu.

Když kněz došel (o slavnějších příležitostech delší cestou) k oltáři, pozdraví jej (hlubokou úklonou, pokleknutím). Na znamení úcty oltář políbí; může též okouřit oltář a kříž kadidlem. Úcta vzdaná oltáři platí Kristu, který je oltářem symbolizován: z něho se bude jíst ovoce stromu kříže a jím se stane shromáždění jedním tělem pomocí „jednoho chleba“. Pak jde kněz ke svému předsednickému sedadlu a spolu se všemi přítomnými se znamená znamením kříže. To je vhodný začátek eucharistické slavnosti. Znamení kříže ukazuje, že Ježíš nás křížem vykoupil a že tuto oběť chceme na jeho památku slavit. Jmenování tří božských osob je nejkratším vyznáním víry. Jedině v této víře jsme schopni slavit eucharistii. Znamení kříže máme dělat velké, pomalé a důstojné, aby nás celé objalo a vnořilo do Kristovy oběti, nejen našeho ducha, ale i naše tělo.

Potom kněz zdraví přítomnou obec. Pozdrav je přirozeným začátkem každého shromáždění, avšak zde se jedná o bohoslužebné shromáždění, proto pozdrav je vyjádřen ne běžnými formulemi pozdravu (Dobrý den, večer), nýbrž formulemi posvěcenými liturgickou a biblickou tradicí.

Pozdrav není jen přáním, ale i ujištěním že je zde Kristus přítomen, jednak v osobě kněze, který zdraví, jednak v shromážděném lidu, který na pozdrav odpovídá. Tím se vyjevuje tajemství církve, která se na tomto místě sešla, aby slavila Památku Páně, že je hierarchicky uspořádaným Božím lidem v čele s knězem, který zastupuje biskupa, hlavu místní církve, a zpřítomňuje Krista, Hlavu všech vykoupených. Pozdravem „Pán s vámi“ pro­budí ve shromážděných vědomí přítomnosti Páně. Pozdravením a odpovědí lidu „I s tebou“ se dává najevo tajemství shromážděné církve.

Kající úkon.

Kněz dále vyzve věřící k úkonu kajícnosti. Aby se nad sebou zamysleli a upřímně litovali všech svých slabostí a hříchů. Koná jej celé shro­máždění po krátké chvíli ticha všeobecným vyznáním hříchů a je zakončen prosbou kněze za odpuštění,  která však nemá účinnost svátosti pokání: 

„Vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem , že často hřeším myšlením slovy i skutky a nekonám, co mám konat. Je to má vina, má veliká vina, proto prosím Matku Boží Pannu Marii, všechny anděly a svaté i vás, bratři a sestry, abyste se za mě u Boha přimlouvali.“ 

Vyznání hříchů a prosba o Boží smilování patří ve všech liturgiích do úvodních obřadů. Nevyznáváme se svatým, ale Bohu a sobě navzájem, kněz společně s lidem, podle napomenutí sv. Jakuba ( Jak 5,16): „Vzájemně si přiznejte, když se dopustíte hříchů, modlete se jeden za druhého, aby vám to přineslo ozdravění.

Svatí jsou jmenováni jen souhrnně, v čele s Pannou Marií, kdy je prosíme jen o přímluvu. Kladem tohoto kajícího úkonu je, že se týká celého shromáždění, nejen kněze a ministrantů. Hřích je totiž nejen osobní urážkou Boha, ale i porušením svatosti církve, proto musí být vyznán a napraven ve společenství. Úkon kajícnosti kněz uzavře prosbou o smilování: „Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného.  Amen.“ 

I když úkon kajícnosti nezakládá svátostné rozhřešení, přece však jde o ujištění církve, že všem, kteří se opravdu vyznali z hříchu a projevili ochotu se obrátit, se odpouštějí hříchy. Významným gestem při prvním úkonu kajícnosti je bití se v prsa (jednou při slovech „má vina“). Hovoří: chci se kát, potrestat, za svůj hřích, chci kajícně přijmout rány života.

Na závěr. 

Úvodní obřady nás mají připravit, očistit a otevřít pro bohoslužbu slova a oběti. Každá část mše svaté je důležitá. Kdo přichází pozdě na mši svatou až po úvodních obřadech, je nepřipravený k jejímu slavení.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio