18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 3.8.2014
Liturgické texty (AI)
Výzva Hospodina, zaznamenaná prorokem Izaiášem, v dnešním čtení směřuje až k nám. Je plná naděje. Naslouchej proto Bohu, otevři mu srdce, uváděj jeho slova do praxe a dej se jimi proměnit, protože obsahují zárodek tvého nového života.
1.ČTENÍ Iz 55, 1-3:Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko! Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi."
Apoštol Pavel nám ve svém listě Římanům předkládá dramatický obraz křesťana, zmítajícího se při pouti světem v proudu neuspokojivých životních událostí. Pavlova slova jsou však naplněna jednou velikou jistotou. Že nic, jakkoliv tragického, nás nemůže odloučit od lásky Boží, která je silnější než smrt.
2. ČTENÍ Řím 8, 35. 37-39:Bratři! Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který nás miluje. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Ježíš v příběhu o nasycení tisíců, popisovaném v Matoušově evangeliu, projevil soucit k zástupům lidí, naléhavě se dožadujících jeho pomoci. Zasáhl nadpřirozeným způsobem pro něj typickým. Uviděl, bylo mu jich líto a uzdravil. Bůh zbavuje zdarma svůj lid hladu. Živí ho svým slovem, milostí, pravdou, životem a radostí.
EVANGELIUM Mt 14, 13-21: Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: "Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu." Ale Ježíš jim řekl: "Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!" Odpověděli mu: "Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby." Ježíš řekl: "Přineste mi je sem."A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
Vstupní obřady II
je téma 41 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus A I.
Osnova:
a) Pane, smiluj se
b) sláva
c) vstupní modlitba.
Úvod.
V dnešní nedělní liturgické homilii pokračujeme v přehledu stavby mše svaté druhou částí úvodních obřadů, které se slaví po úkonu kajícnosti.
Pane, smiluj se.
Po úkonu kajícnosti následuje volání Kyrie eleison (Pane, smiluj se), pokud již nebylo obsaženo v úkonu kajícnosti.
Poněvadž je to zpěv, kterým věřící oslavují Pána a dovolávají se Božího milosrdenství, zpravidla ho zpívají všichni: takže na něm má účast jak lid, tak sbor nebo zpěvák. Každé zvolání se obvykle pronáší dvakrát; s přihlédnutím k povaze jazyka, posvátné hudbě a jiným okolnostem se ovšem může opakovat i víckrát.
Následuje trojí zvolání kněze (K) a lidu (L) Kyrie, jako holdovací volání k Pánu Ježíši, které zní:
K: Pane, smiluj se. (Kyrie, eleison.) L: Pane. Smiluj se. (Kyrie, eleison.) K: Kriste, smiluj se. (Christe, eleison.) L: Kriste, smiluj se. (Christe, eleison.) K: Pane, smiluj se. (Kyrie, eleison.) L: Pane. Smiluj se. (Kyrie, eleison.)
Kyrie eleison (řecky Pane, smiluj se) je antické vyjádření poklony božstvům a vládcům; velice brzy začalo být vztahováno na Ježíše Krista a okolo roku 500 přešlo nepřeložené z řecké liturgie do římské a západní liturgie.
Sláva.
O slavnostech, svátcích a o nedělích mimo adventní a postní dobu zpíváme Gloria, chvalozpěv prvotní církve, jehož doslovné znění je už zachováno z 5. stol.
Sláva na výsostech Bohu – a na zemi pokoj lidem dobré vůle. – Chválíme tě. – Velebíme tě. – Klaníme se ti. – Oslavujeme tě. – Vzdáváme ti díky pro tvou velikou slávu. – Pane a Bože, nebeský králi, - Bože, Otče všemohoucí. – Pane, jednorozený Synu, Ježíši Kriste. – Pane a Bože, Beránku Boží, Synu Otce. – Ty, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi; - ty, který snímáš hříchy světa, přijmi naše prosby. – Ty, který sedíš po pravici Otce, smiluj se nad námi. – Neboť ty jediný jsi Svatý, - ty jediný jsi Pán, - ty jediný jsi Svrchovaný, - Ježíši Kriste, se svatým Duchem, ve slávě Boha Otce. – Amen
Chvalozpěvem Gloria poprvé se objevuje ve mši eucharistický motiv, kdy shromážděná obec věřících chválí Boha a vzdává mu díky. Chvalozpěv má tři části: Úvodní zpěv andělů (Lk 2,13-15), který nás nesmí svést, že se jedná o vánoční hymnus, neboť smyslem tohoto zpěvu je ukázat, že narozením Kristovým se splnila touha lidstva a prokázala se Bohu čest, proto se právem říká, že Gloria je „zpěvem církve, shromážděné v Duchu svatém“ (IGMR 31),zpěvem vykoupených dětí Božích.
Druhá část, začínající slovy „Chválíme tě“, je oslava Boha Otce, jemuž vzdáváme díky pro jeho „velikou slávu“, kterou ukázal stvořením světa a člověka, kterého určil ke své službě a pro věčný život, když ho nejen stvořil ke svému obrazu, ale také ho v milosti učinil svým synem. Pro člověka je tedy Bůh „Pán“, který ho stvořil, „Král“ věčného života a „Otec“, který ho obdařil svým životem v milosti.
Třetí část hymnu se obrací na Otcova Syna, který z jeho vůle přišel na svět vykoupit člověka. Ježíš Kristus je nazýván slovy Janovými „Beránkem Božím“, který snímá hříchy, ale také je oslavený u Otce, a to nejen jako člověk, nýbrž jako jeho jednorozený Syn, „jediný Svatý, jediný Pán, jediný Svrchovaný“.
Vstupní modlitba.
Potom se kněz pomodlí vstupní modlitbu.
Vstupní modlitba se také nazývá kolekta, což pochází od latinského colligere – sbírat. Ten, kdo bohoslužbě předsedá jí totiž jakoby „posbírá“ a do jedné vstupní modlitby shrne úmysly a modlitby, s nimiž ke mši přicházejí jednotliví věřící. Tento starý charakter vstupní modlitby je dodnes zachován: kněz nejprve všechny vyzve k modlitbě slovy „modleme se“. Pak následuje chvíle ticha, v níž je prostor, aby každý v duchu vyjádřil to, s čím na bohoslužbu přichází. Až po chvíli tiché modlitby se kněz nahlas modlí vstupní modlitbu z misálu. Touto modlitbou jakoby shrnuje všechny úmysly, pronesené ve chvíli ticha; a protože se modlí nahlas, modlí se k Bohu nejen jménem svým, ale jménem všech přítomných. Kněz má při vstupní modlitbě rozpjaté ruce, což je starověké modlitební gesto člověka, který se vztahuje k Bohu, všechno od Boha očekává a všechno dává. Také stání všech přítomných je modlitební gesto, kterým se připojují k modlitbě, kterou jejich jménem pronáší ten, kdo bohoslužbě předsedá.
Lid na kolektu odpovídá aklamací „Amen“, kterou vyjadřuje svůj souhlas s modlitbou svého předsedy a přivlastňuje si ji (IGMR 23). Proto by mělo toto Amen zaznít v kostele nejen hlasitě, ale také uvědoměle.Na závěr vstupních obřadů jsme skrze Krista předstoupili v prosbě před Boha, teď jsme schopni jemu naslouchat.
Na závěr.
V úvodních obřadech mše svaté jsme po slavnostním vstupu (Introit) Boha usmiřovali (úkon kajícnosti), pak zdravili (Kyrie), chválili , vzdávali mu díky (Gloria) a ve vstupní modlitbě Boha prosili (kolekta). Nyní jsme připraveni na bohoslužbu slova a oběti. Bohoslužebné úkony jsou naší odpovědí, že Bůh zbavuje zdarma svůj lid hladu, neboť ho živí svým slovem, milostí, pravdou, životem a radostí.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.