Témata k nedělní a sváteční liturgii

BOHOSLUŽBA SLOVA I - téma 43 k 19. neděli v mezidobí 10.8,2014 - homilie liturgická.

7. 8. 2014 11:28

19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 10.8.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše.  (I A )  Iz 55, 1 -3:

Když podle čtení z Knihy Královské Hospodin  projevil zájem o rozhovor  s prorokem Eliášem, měl prorok obavy z projevů Boží moci. Bůh však našel vhodný způsob jak se mu přiblížit. Skryl se do šumu příjemného vánku. I s námi Bůh touží hovořit. Je v Božím slově.  On sám je Slovo.  V Písmu ho můžeme kdykoliv nalézt a bez obav přijmout. Skrze Písmo k nám Bůh přichází, aby s námi rozmlouval a ukázal nám cestu k záchraně.

1.ČTENÍ Král 19, 9a. 11-13a: Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu ), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem! "  Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin  ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

  • Komentář ke 2. čtení z  listu apoštola Pavla Římanům.  (I A )  Řím  8,35. 37 -39: 

V epištole svatého Pavla apoštol vyjadřuje svůj velký zármutek a bolest nad tím, že mnoho jeho bratrů žije odloučeno  od Krista a vzdaluje se tak od plného spojení s Bohem. O co kvalitnější je život náš, který právě teď, jako i jindy při slavení Dne Páně, můžeme Krista zdarma a bez obav pro naši spásu přijímat v jeho Božím slově.

2. ČTENÍ Řím 9, 1-5:Bratři! Mluvím pravdu - vždyť jsem Kristův - nelžu, a totéž mi dosvědčuje  i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus - Bůh, který je nade všecko: bud veleben navěky! Amen. 

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše. ( I A )  Mt  14,13 - 21:

O strachu učedníků, obávajících se v bouři o svůj život, píše v evangeliu apoštol Matouš. Co jim v příběhu nabídl Ježíš k záchraně?  Několika slovy vlil do jejich srdcí pokornou důvěru  v jeho  Boží moc. Věřme! Je-li s námi a v nás Ježíš Kristus,  může okamžitě použít svoje slovo k tomu, aby nás jakéhokoliv strachu zbavil a dovedl nás do bezpečí.

EVANGELIUM Mt 14, 22-33: Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám.  Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!" Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě."  A on řekl: "Pojď!" Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel  k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!"  Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn."  

Bohoslužba slova I

je téma 43 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus AI.

Osnova: 

a) Bůh odpovídá na slovo lidu svým slovem: čtení, epištola, evangelium (prorok, apoštol, Kristus)

b) responsoriální žalm

c) homilie Církve

Úvod.

Na začátku mše svaté po vstupních obřadech v úkonu kajícnosti, v prosbě  o smilování, v provolávání slávy  Bohu a vstupní modlitbě lid oslovuje  Boha a očekává Jeho odpověď. Nachází ji v Písmu svatém, které je podstatnou částí liturgie, skrze četbu, hlásání, poslech Božího slova. To vše se děje v další části svátostného slavení, zvaném bohoslužba slova.

Bůh odpovídá na slovo lidu svým slovem: čtení, epištola, evangelium (prorok, apoštol, Kristus).

Svátostná liturgie, zasazuje na počátku bohoslužby slova do středu společenství věřících, kteří se při mši svaté v kostele či v jiném vhodném prostoru shromažďují, četbu biblických textů. Kristus je zde přítomen ve svém slově: to mluví on, když  lektor a kněz v církvi od ambónu, nebo z kazatelny předčítá Písmo svaté. Tak se psaný text znovu stává živým slovem Božím. Liturgická reforma 2.vatikánského koncilu rozhodla poskytnout katolíkům bohatší biblickou stravu nabídkou pravidelné biblické četby vybraného slova Božího z lekcionářů, příslušných  podle  liturgického období a daného termínu, ke slavení bohoslužby slova.

Tři cykly nedělních mešních čtení vyhrazují v nich přední místo evangeliím, aby tak daly plně zazářit Kristovu tajemství. V Božích dílech Starého zákona tak lid může rozpoznávat předobrazy toho, co Bůh dovršil v osobě svého vtěleného Syna. Křesťané tak při bohoslužbě slova  mohou vnímat Písmo svaté Starého zákona ve světle Krista a texty z Nového zákona ve světle Starého zákona. Do Nového zákona byla přijata čtyři evangelia, která se nazývají podle tradičních jmen svých autorů - apoštolů: evangelium podle Matouše, evangelium podle Marka, evangelium podle Lukáše, evangelium podle Jana.  Všechny knihy Starého i Nového zákona jsou dnes většinou křesťanských církví považovány za inspirované Bohem.

Při bohoslužbě slova pravidelně čte nejprve laický lektor jako první čtení  nějaký text proroků ze Starého zákona (v době velikonoční ze Skutků apoštolů) vybraný do vztahu k textu evangelia, čtenému později knězem. Následuje zpěv žalmů.

Responsoriální žalm.

Vybraný žalm  je recitovaný nebo zpívaný při mši svaté po prvním čtení  a sólistovi odpovídá shromáždění refrénem.Žalm je rozjímavou odpovědí na první čtení,  a proto je volen tak, aby zde byla obsahová či myšlenková návaznost.

O nedělích a církevních svátcích před evangeliem čte lektor ještě čtení druhé, které je vybráno z apoštolských listů, tedy z epištol, nebo z knihy Zjevení svatého Jana.   Po čtení, které vždy zakončuje lektor slovy: „Slyšeli jsme slovo Boží“, lid odpoví: „Bohu díky“.

Před evangeliem zazpívá lid sloku písně a vstane. Kněz přichází k ambónu a řekne: „Pán s vámi.“ Lid odpoví: „I s tebou.“  Kněz pokračuje: „Slova svatého evangelia podle Matouše (Marka, Lukáše nebo Jana)“. Lid: „Sláva tobě Pane“  a každý se palcem pokřižuje třemi malými křížky: na čele (naznačuje, že bude o slovech Páně přemýšlet), na ústech (bude slova Pána vyznávat), na hrudi (protože chce slova Pána Ježíše uchovávat ve svém srdci). Potom čte kněz nebo jáhen z jednoho ze čtyř evangelií o životě a učení Pána Ježíše Krista. Na závěr řekne: „Slyšeli jsme slovo Boží.“ Lid odpoví: „Chvála tobě Kriste“ , posadí se a naslouchá promluvě (homilii, kázání) kněze. On pomůže lidem pochopit, jak se v návaznosti na slyšené slovo Boží mají správně chovat a jednat, aby žili podle učení církve v souladu s vůlí Boží.

Homilie Církve.

Homilie (z řeckého homilia, shromáždění, beseda, vyučování) v širším slova smyslu kázání,  která po čtení následuje, je výklad Božího slova, pomáhající hlouběji do něj vniknout a aktualizovat je. To znamená vyložit Písmo  ve světle nových okolností  a vztáhnout je na přítomnou situaci Božího lidu.

Podle kánonu 767 Kodexu kanonického práva má být homilie výkladem pravd víry  a pravidel křesťanského života na základě posvátného textu. Kazatel má stavět na přečteném. Právě zakotvení v Božím slově je nejlepší zárukou pravdy. Boží slovo je pro kazatele také nejlepší inspirací. Homilie musí uchovat podstatu biblického slova jako "radostného poselství" o Boží nabídce spásy lidstvu. Neznamená to, že homilie má být v úzkém smyslu slova exegezí, tedy výkladem Písma. Ale musí se k němu alespoň volně vztahovat. Kázání vykoná práci mnohem prospěšnější a více odpovídající Bibli, jestliže věřícím pomůže poznat Boží dar tak, jak je zjeven v Písmu. Předpokládá to přiměřenou dobu přípravy, případně za podpory ostatních členů společenství  a především jasné poznání o tom, jakou funkci má úryvek Bible ve vztahu k ostatním liturgickým textům a k současným problémům života křesťanů.

Na závěr: 

Bohoslužba slova je určujícím prvkem při slavení jakékoliv svátosti církve.  Jestliže ve čteních z Písma svatého Bůh mluví ke svému lidu, bohoslužba  slova vyžaduje, aby byla věnována veliká péče jak přednesu jednotlivých čtení,tak i jejich výkladu. Tak bude církev moci pomocí úsilí všech, pokračovat v poslání, které jí bylo svěřeno: „nepřestává brát a podávat věřícím chléb života ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla“ (2. vat. koncil- DV).

„Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Mat 11,28-30).

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio