Témata k nedělní a sváteční liturgii

EUCHARISTICKÁ BOHOSLUŽBA - PŘÍPRAVA DARŮ - téma 46 ke 21. neděli v mezidobí 24.8.2014 - homilie liturgická (KKC 1350-1351).

21. 8. 2014 15:19

21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 24.8.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Izaiáše. (I A )  Iz 22,19-23: 

Hospodin je při výběru svých služebníků náročný. Ovšem ty, které povolá a do služby uvede, obdarovává pravomocemi, založenými na jeho božské moci. Takový člověk, posvěcený Božím Duchem, získá od  něj mimořádné schopnosti otevírat lidem dveře do Božího království. Bylo tomu tak i v příběhu, který zaznamenal prorok Izaiáš.

1. ČTENÍ Iz 22,19-23:Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: "Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu, když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu apoštola Pavla Římanům. (I A)   Řím  11, 33-36:

Bůh je nekonečně štědrý, moudrý a vševědoucí. Krásně o něm píše apoštol Pavel v listě Římanům. Podobně jako on mnozí žasnou kromě jiného nad nepředvídatelností Božích  jednání a plánů, které má s námi. Neváhejme proto přijmout dar nejcennější, které nám Bůh nabízí v eucharistii. Jejím přijetím do nás vstoupí Duch a Tělo samotného Krista. Spolu s ním získáme všechno. Spolu s ním budeme oslaveni navěky.

2. ČTENÍ Řím 11, 33-36: Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť 'kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?' Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše. ( I A )  Mt 16, 13-20:

Matoušovo evangelium dosvědčuje pravdu o Ježíšově pravé totožnosti. Vyslechneme, jak apoštol Petr poznal a uvěřil, že Ježíš z Nazareta je Mesiáš. Důsledky Petrova uznání Krista poznamenalo dějiny na celé další dvoutisícileté období. Svatý Petr se sborem apoštolů a jejich nástupci dodnes vedou, posvěcují a učí církev, Kristovo společenství Božího lidu, křesťany, kteří Kristovu oběť ve víře přijali a neustále ji oslavují.

EVANGELIUM Mt 16, 13-20: Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?"  Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na-té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi." Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

Eucharistická bohoslužba - příprava darů

je téma 46 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus AI  s odkazem na Katechismus katolické církve (KKC) 1350 - 1351.

Osnova:

a) smysl vrcholu mše sv.: oběť se připravuje, koná, přijímá

b) příprava darů

Úvod.

Po tématu o bohoslužbě slova se při pokračování popisu stavby mše  dnes budeme věnovat nejprve vysvětlení smyslu eucharistické bohoslužby  jako vrcholu mše svaté  a poté první části eucharistické bohoslužby  (bohoslužby oběti) a to přípravě obětních darů - chleba a vína.

Smysl vrcholu mše sv.: oběť se připravuje, koná, přijímá. 

Eucharistické slavnosti jsou středem bohoslužeb církve. Výrazem eucharistie (řecky eucharistia) máme na mysli modlitbu chvály a vzdávání díků Bohu. Vyslovil ji i Ježíš večer před svým utrpením při poslední večeři: „vzdal díky“ ( Lk 22,19). Následující příkaz Ježíšův „To čiňte na mou památku“ se dodnes vztahuje nejenom na pojídání chleba a vína jako proměněného těla a krve Krista. Kristus se v hostině Páně při mši svaté  zpřítomňuje i všemi svými Božími skutky spásy a projevy lásky, které na jeho památku v eucharistii  přijímáme a posléze je ve vlastním životě uplatňujeme.

„Vzal (oběť se připravuje, příprava darů), vzdal díky (eucharistická modlitba chvály   a vzdávání díků Bohu) , lámal (lámání chleba, oběť se koná), dával (přijímání, oběť se přijímá).“ Tato čtyři po sobě jdoucí slovesa, označující eucharistické dění, se vyskytují v bibli několikrát.  Jednotlivé kroky „hostiny ve společenství u stolu“ na sebe navazují.

Už v době napsání evangelií byla eucharistická slavnost, ke které se první křesťané scházeli, provázena hostinou k nasycení. Bible je pro všechny křesťany pramenem zásadní hodnoty. Církev se proto snaží postavit bohoslužbu tak, aby věrně kopírovala, co nám podle ní Ježíš přikázal konat na svoji památku. I když úcta eucharistie v dějinách církve vždy vyplývala z neměnné pravdy víry, že je v ní reálně přítomen Ježíš Kristus, Bůh a člověk, přece jen se formy této zbožnosti měnily, neboť se měnily i úhly pohledu na ni a zdůrazňovaly se i její různé momenty.

Příprava darů.

Po přímluvách během vhodného zpěvu je nejprve připraven oltář neboli stůl Páně, který je středem celého slavení eucharistie. Doprostřed oltáře se rozprostře bílý korporál(lněná látka pod liturgickými nádobami). Na něm se umístí, purifikatorium (šátek,utěrka), kalich a misál (liturgická kniha).  K oltáři jsou poté přinášeny   a předkládány obětní dary, chlebem a vínem,  které se stanou  Kristovým tělem  a krví.  Je to úkon samého Krista při Poslední večeři „když vzal chléb a kalich“ (1350). Příprava darů a průvod, ve kterém se tyto dary přinášejí, je vždy doprovázena zpěvem.

V Písmu se poprvé s takovou obětí setkáváme u tajemné postavy kněze Melchizedecha, který je charakterizován jako kněz Boha nejvyššího. Ten jde vstříc Abrahámovi a na poděkování za vítězství nad domorodými králi přináší oběť chleba   a vína. Církev má na tyto „suroviny“ ke mši svaté poměrně náročná kritéria. Chléb k slavení mše svaté musí být pouze pšeniční, čerstvý a podle starobylé tradice latinské církve nekvašený. Víno musí být přírodní a nesmíšené s žádnými cizími látkami. Je jedno, zdali se používá víno bílé nebo červené.

Je vhodné, aby dary k oltáři přinášeli zástupci věřících, neboť všichni máme k těmto hmotným darům přidat to, co jsme na bohoslužbu přinesli ve svých srdcích. Už od nejstarších dob bylo zvykem, že věřící na bohoslužbu s sebou přinášeli dary pro chudé, zprvu ve formě naturálií. Později převážila praxe darovat finanční dar. Dodneška se tak děje při sbírce, která probíhá v našich kostelích během obětování.  I když je většinou určena na hmotné výdaje farnosti (1351).

Kněz klade chléb a víno na oltář a přitom se modlí děkovnou modlitbu, v níž Boha chválí za tyto dary země a plody lidské práce, které se stanou chlebem věčného života a nápojem duchovním. Dřív než pozvedne kalich, přimísí do vína trochu vody. Tento obřad má kořeny v antice, kdy se víno nikdy nepilo nesmísené. Křesťanství v tom vidělo symboliku poukazem na krev a vodu, které vytryskly z Ježíšova probodeného srdce na kříži. Pak kněz skloněný nad oltářem obětuje sebe sama: „…ať se dnes před tebou staneme obětí, která se ti zalíbí.“ Pokud se užívá kadidla, jsou dary, oltář, kříž, kněz i lid okouřeni. 

Následuje omývání rukou celebranta. Vzniklo z ryze praktických důvodů. Při přebírání věcných darů pro chudé si kněz mohl ušpinit ruce, a proto si je na počátku eucharistické slavnosti očistí. Dnes má pouze duchovní význam. Vyjadřuje touhu člověka a prosbu k Bohu o očištění z vin.

Po skončení průvodních obřadů je příprava darů završena výzvou, aby se všichni spojili s modlitbou kněze, v níž prosí Boha, aby laskavě přijal, co mu církev přináší. Recituje modlitbu nad dary, která končí krátkým závěrem:

„Skrze Krista, našeho Pána. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků“. Lid se připojí k modlitbě a přijme ji za svou, zvoláním: „Amen“

Na závěr:

Eucharistie je památka Kristovy velikonoční oběti, tedy díla spásy, uskutečněného Kristovým životem, smrtí a vzkříšením a zpřítomněného liturgickým úkonem. Eucharistickou oběť připravuje sám Kristus, nejvyšší a věčný Velekněz Nové smlouvy, který jedná skrze službu kněží. Podstatná znamení eucharistické svátosti jsou: pšeničný chléb a víno z vinné révy, který jako obětní dar lid připraví a přináší k hostině na stůl Páně, aby tak naplnil příkaz, který Ježíš vydal při Poslední večeři: „To čiňte na mou památku“.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1235×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio