Témata k nedělní a sváteční liturgii

EUCHARISTICKÁ MODLITBA III - téma 49 ke svátku Povýšení svatého Kříže 14.9.2014 - homilie liturgická.

11. 9. 2014 13:44

SVÁTEK POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE – neděle -14.9.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy. (V )  Nm 21, 4b -9:

Podle biblické zprávy  dal na příkaz Hospodina Mojžíš při cestě pouští z mědi  udělat a na kůl vztyčit hada. Lidé byli pohledem na něj zázračně ochráněni  před smrtí po uštknutí hadů skutečných.  Záštitu jim nezajistil ani vyrobený had, ani Mojžíš, ale víra v Boží moc, působící skrze Ducha božího, kterého lidé Starého zákona z biblického vyprávění už dobře znali a jeho pomoc si v modlitbách vyprošovali.

1. ČTENÍ Nm 21, 4b – 9:Hebreové táhli směrem k Rákosovému moři a lid už omrzelo být stále na cestě.Lidé mluvili proti Bohu i Mojžíšovi: "Proč jste nás vyvedli z Egypta? abychom umřeli tady na poušti. Není chléb ani voda. Už máme dost té hladové stravy."  Hospodin poslal proto na lid jedovaté hady, jejichž uštknutí způsobilo smrt mnoha lidí z Izraele. Lidé přišli k Mojžíšovi a řekli: "Hřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě; modli se k Hospodinu, aby od nás odstranil hady."   A Mojžíš se modlil za lid. Hospodin řekl Mojžíšovi: "Udělej si hada a vztyč ho na kůl; každý uštknutý, když se na něj podívá, zůstane na živu." Mojžíš zhotovil měděného hada, vztyčil ho na kůl, a když had někoho uštkl a ten pohlédl na měděného hada, zůstal na živu.

  • Komentář ke 2. čtení z  listu apoštola Pavla Filipanům. (V )  Flp  2, 6 -11:

Apoštol Pavel vyznával Ježíše jako Pána. Měděný had na kůlu v poušti, o němž jsme četli, byl pouhým znamením pro budoucí dokonalý čin Boží. Dokonalost onoho Božího činu spočívala v tom, že Bůh sám sestoupil na tuto zem, stal se člověkem a obětoval se v Kristu, vztyčeném na kříži, aby pak svého Ducha učinil trvale přístupným pro ty, kteří po něm touží, a kteří vědí, že bez něho nemohou žít.

2. ČTENÍ Flp 2, 6 – 11:Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi   i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana. (V)  Jan  3, 13 -17:

Tentýž boží Duch, o němž jsme slyšeli, jak zachraňuje lid na poušti před uštknutím,   působí jako Duch Svatý v Ježíši. On nás chrání před smrtelnou otravou působenou hříchem svou obětí. Každý, kdo ve víře pohlédne na  kříž vyvýšeného Ježíše, každý, kdo pozná, že za své viny tam na kříži jednou provždy přinesl krvavou oběť Boží Syn, každý takový smí mít jistotu odpuštění hříchů a mít otevřené srdce pro působení jeho Ducha v sobě. Boží slovo, které se stalo tělem, přineslo trvalou a dokonalou spásu pro celý svět, pro každého člověka.

EVANGELIUM Jan 3, 13 – 17: Ježíš řekl Nikodémovi:"Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen."

Eucharistická modlitba III

je téma 49 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus AI.

Osnova:

a) epikléze k přijímání

b) přímluvy: o společenství se svatými, prosba za živé a zemřelé

c) závěrečná doxologie

Úvod.

V dnešním tématu dokončíme popis struktury Eucharistické modlitby výkladem   o jejích závěrečných obřadech.

Epikléze k přijímání.

Zopakujme si, že epikléze je prosba, aby Bůh poslal svého Ducha. Víme již, že   v eucharistické modlitbě jsou přítomny epikléze dvě. První je pronášena nad dary  a druhá je určena těm, kteří budou posvátné dary přijímat, aby je Duch sjednotil. Je zde tedy dvojí vzývání Ducha svatého.

Ve druhé epiklézi na výzvu kněze:

  …„Shlédni na oběť své církve vždyť je to oběť tvého syna, a jeho obětí jsme byli s tebou usmířeni „  pokračujeme epiklézí  "A nás všechny, kdo přijímáme jeho tělo a krev, naplň jeho svatým Duchem, ať jsme jedno tělo a jedna duše v Kristu, našem Pánu."

Přímluvy o společenství se svatými, prosba za živé a zemřelé.

Prosbami  (přímluvami)vyjadřujeme, že eucharistie se slaví ve společenství s celou církví, jak nebeskou, tak pozemskou. Eucharistie přináší oběť, jak za církev, tak za všechny její členy, živé i mrtvé, kteří jsou povoláni k účasti na vykoupení a spasení získaném Kristovým tělem a krví. Společným tématem proseb je církev a spása.

„Skrze něho ať se před tebou stáváme obětí úplnou a ustavičnou, abychom dostali dědictví s tvými vyvolenými:  s nejsvětější Pannou a Bohorodičkou Marií, s tvými apoštoly a slavnými mučedníkya se všemi svatými –  našimi zastánci a stálými pomocníky. Pro tuto oběť našeho smíření dej, Bože, celému světu mír a spásu. Pamatuj na svou církev putující po této zemi, upevni ji ve víře a lásce. Pamatuj na svého služebníka, našeho papeže N, našeho biskupa N, biskupský sbor, kněžstvo a všechen vykoupený lid. Slyš naše prosby, dobrotivý Otče, a stůj při nás, vždyť stojíme před tebou podle tvé vůle. Smiluj se nad svými rozptýlenými syny (a dcerami), abychom všichni byli jedno v tobě. Přivítej ve svém království naše zemřelé bratry a sestry i všechny, kdo z tohoto světa odešli v tvém přátelství. Splň naši naději, že s nimi budeme v tobě věčně žít  a vidět tvou slávu;  (Kněz sepne ruce) skrze našeho Pána, Ježíše Krista, neboť skrze něho dáváš světu všechno dobré ".

Závěrečná doxologie.

Kněz vezme misku s hostiemi a kalich, pozvedne je a říká:

„Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče všemohoucí, v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.“

Lid zvolá (aklamace lidu): „AMEN.“                                                                               

Kněz postaví misku a kalich na korporál a pronáší výzvu k modlitbě Páně.

V závěrečné doxologii vyslovujeme oslavu Boží. Je pro všechny eucharistické modlitby stejná. Lid vstoje odpovídá zvoláním Amen. Toto Amen by mělo být slavnostnějšího rázu, protože jím se celé shromáždění připojuje k předsedajícímu   a  k tajemství, které právě zpřítomnil na oltáři. Závěrečné Amen je jakoby pečetí eucharistické slavnosti, která, jak vyplývá z její definice, je svátostí jednoty církve. Je vhodné, aby Amen bylo zpíváno.

Na závěr:

Život společenství křesťanů stojí a padá s vírou v Tělo a Krev  ukřižovaného Ježíše Krista jako pokrmu a nápoje při svátosti oltářní. A o tom je "Amen" každého z nás, vždy, kdy ho vyslovujeme. O hodnotu tohoto svého Amen je potřeba pečovat. Udržovat jeho platnost. Je to vyznání víry. Stručné, ale hutné, stejně jako tajemství Eucharistie. Toto Amen tváří v tvář Kristu vtělenému, umučenému, vyvýšeném na kříži, pohřbenému  a zmrtvýchvstalému není ničím menším než stvrzením smlouvy. Nové smlouvy  s Bohem. Její slova  máme vyryta prstem živého Boha na deskách našeho srdce. A Slovo, které se stalo tělem, říká: "Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne,  i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" (Jan 11,25n).

"Amen, amen, pravím vám: nebudete-li jíst mé tělo a pít mou krev, nebude ve vás život!" naléhá Beránek a prostírá nám stůl uprostřed nepřátelského světa. Smíme se však stále vracet do Hospodinova domu a přebývat v něm na dlouhé, předlouhé časy. Ne my jsme si vyvolili Jeho, ale On si vyvolil nás a říká nám: "Vezměte a jezte z toho všichni..."  Je to smlouva, nová a věčná. Amen!

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio