Témata k nedělní a sváteční liturgii

JEDNA LÁSKA, DVĚ PŘIKÁZÁNÍ - téma 56 ke 30. neděli v mezidobí 26.10.2014 - homilie katechetická (KKC 2083-2196).

23. 10. 2014 12:32

30. NEDĚLE V MEZIDOBÍ- 26.10.2014

Liturgické texty (AI)

  • Komentář k 1. čtení z druhé knihy Mojžíšovy. (I A )  Ex 22, 20 -26:

Ve čtení úryvku z druhé knihy Mojžíšovy  Hospodin vystupuje jako spravedlivý obhájce chudých a potřebných.  Hrozby používá jen k vyvolání soucitu s nimi. Zvláštní starostlivostí obklopuje  ty členy společnosti, kteří se nemohou bránit a kteří nemají nikoho, kdo by je ochránil. Odevzdáme-li  se  Hospodinově péči, bude i náš život zcela proniknut Jeho láskou.

1. ČTENÍ Ex 22,20-26:Toto praví Hospodin: "Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.  Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami  a vaši synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť  svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť, pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný."

  • Komentář ke 2. čtení z  listu apoštola Pavla  Soluňanům.  (I A )  1 Sol  1,1-5c -10:

Jak píše apoštol Pavel, jsou ti křesťané, kteří nadšeně a s radostí zcela přijímají učení Ježíše Krista, příkladem pro ostatní věřící i pohany v chování, ve vzájemných  láskyplných vztazích, v lásce k Bohu a v hlásání evangelia.

2. ČTENÍ 1 Sol 1,5c-10:Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku, třeba v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji.  Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše. ( I  A )  Mt  22, 34 -40:

Verše podle Matouše, které vyslechneme v evangeliu,  tvoří základ  k dnešnímu tématu Učící se církve o  vzájemných vztazích mezi člověkem a Hospodinem a mezi lidmi. Seznámíme se  zákonem lásky.  Budeme vědět, které je největší přikázání Boží, jak máme milovat svého Pána, svého Boha a jak máme milovat svého bližního.   

EVANGELIUM Mt 22,34-40: Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se u něho a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl přivést do úzkých, a zeptal se: "Mistře, které přikázání je    v Zákoně největší?" Odpověděl mu: "'Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

Jedna láska, dvě přikázání

je téma 56 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění dnešního evangelia: Mt 22, 34-40 a Katechismus katolické církve (KKC) 2083 a 2196.

Osnova: 

a) láska k Bohu – první a největší přikázání

b) láska k bližnímu

c) naplněním zákona je láska

Úvod:

Bůh nás počal milovat jako první a miluje nás navěky. „Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné“ (Žalm 136,1).

Nic nás nemůže odloučit od Boží lásky:  „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8,38-39).

Boží láska je obětavá: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16).                               

Když vstupujeme do naslouchání Bohu a jeho slovu, když slyšíme radostnou zvěst   o Boží lásce, tehdy se v nás spontánně rodí touha milovat. Láska rodí lásku. Náležitým způsobem přijatá láska vyžaduje odpověď. Přikázání „miluj“ je pouze odpovědí. „Miluj“ tedy nevzniká z iniciativy člověka. Není to v první řadě lidské rozhodnutí, nýbrž spontánní hnutí vycházející z přijaté lásky.                                            

Láska k Bohu – první a největší přikázání (2083).

Cíl a smysl našeho života nepředstavuje jakákoli láska, nýbrž láska k Bohu. Jeho lásku máme uznat za naše nejvyšší dobro, v jeho lásce máme vidět jediný dobrý zdroj života, pramen štěstí. Ježíš nás zve, abychom uznali, že žijeme díky jeho lásce.

Láska k Bohu se projevuje dodržováním Jeho přikázání: „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká“ (1 Jan 5,3).

A láska Boží zákon zahrnuje:Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání“ (Mt 22,37–38).

Ježíš hovoří o úplné lásce, o lásce chápané celostně. Všechno v lidském životě by mělo být proniknuto láskou. Všechno by jí mělo být zahrnuto. Láska vyžaduje všechno beze zbytku, vyžaduje celou osobnost, celý lidský život, veškerý čas člověka. Ježíš hovoří o lásce na všech úrovních. V lásce si člověk nemůže nechat nic pro sebe. Láska odevzdává všechno.  „A všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje“    (Jan 17,10) - říká Ježíš o svém svazku s Otcem. V plnosti lásky jde o úplné vzájemné pronikání osob. Člověk je proniknut Bohem a Bůh člověkem.

Pán Ježíš shrnul celé Desatero do dvou přikázání. První - největší - přikázání             v sobě ukrývá všechna čtyři první přikázání Desatera. Týkají se našeho vztahu  s Bohem, tedy vztahy člověk-Bůh.

Láska k bližnímu (2196).

Zcela obdobné je to s druhým největším přikázáním, které v sobě soustředí všech zbývajících šest přikázání Desatera, usměrňující naše mezilidské vztahy, tedy vztahy člověk-člověk. Druhé přikázání zní: Miluj svého bližního jako sám sebe!“(Mt 22,39).

Milovat sám sebe je stejně důležitým přikázáním jako milovat bližního. Ježíš učinil     z lásky k sobě samému měřítko lásky k bližnímu. Nemůžeme si zamilovat bližního, pokud nejprve nemilujeme sami sebe. Přikázání milovat sám sebe nás vybízí, abychom se pokládali za rovné s druhými. Přikázání nám říká: Udělej pro sebe to, co chceš udělat pro druhé. Přijímáme-li sami sebe, dáváme i svým bližním ten největší dar. Milujeme-li sebe, budeme  s to milovat i je; budeme pro ně mocnou oporou; budeme schopni řešit rodící se konflikty a nedorozumění  s klidem.

Láska není vyhrazena pouze pro přátele. „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují“ (Mt5,43-44).

Naplněním zákona je láska.

Při čtení z knihy  proroka Jeremiáše slyšíme: „Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce“ (Jer 31,33).Prorok Jeremiáš zaslibuje, že přijde doba, kdy bude uzavřena nová smlouva. Ale ani v nové době nepřestane Boží zákon platit. Prorok Jeremiáš mluví  o nové smlouvě, která nebude jen někde mimo nás napsaná, ale která bude v nás, v našem nitru, v našem srdci.

Ježíš přichází a naplňuje proroctví Jeremiáše. Naplňuje Zákon svou láskou. Naplněním celého zákona je láska – láska k Bohu a k bližnímu. V lásce k Bohu  a  v lásce k člověku leží všechna přikázání a jsou naplněním všech proroků i zákona.

Ježíš nevytváří nové podrobné psané předpisy, ale mění lidská srdce. Ježíš svou láskou působí na lidská srdce a má schopnost je proměňovat. Jestliže má člověk Boží zákon ve svém srdci, pak to, co si Bůh přeje, přijímá za své. Jestliže milujeme Boha, pak toužíme po společenství  s ním.

"Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš  a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.´ Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona“ (Řím 13,8-10).

Na závěr:

Přečtěme  si z bible od apoštola Pavla nádherný  hymnus na lásku: 1Kor 13,1-13.!! Píše v něm  o konkrétních rozměrech lásky v křesťanském osobním i společenském životě. Ukazuje, že křesťanská láska je nyní nerozlučně  spjata s vírou a nadějí do trojice nejvýznamnějších božských ctností, kterými můžeme  být Bohem obdarováni.  Největší z nich je však láska. Ta přetrvá až do věčnosti.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1477×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio