1. NEDĚLE ADVENTNÍ - 30.11.2014
Liturgické texty
Prorok Izaiáš v úryvku prvního čtení prosí Boha, aby prolomil hranici mezi nebem a zemí a sestoupil mezi hříšný lid, který zbloudil. Obrací se k němu jako k Otci. Prosí ho, aby zapomněl na to, jak proti němu lid zhřešil, aby se rozpomenul na vše, co dobrého už pro své děti udělal a vzývá ho, aby stejně tak jednal i dnes.
1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7:Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory. Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory. Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty. Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!
Apoštol Pavel se obrací v listě na společenství křesťanů, aby jim představil, jak má vypadat opravdový křesťanský život. Vybízí je, aby do něj zahrnuli vyjádření dvojího postoje. Díkůvzdání za dary, plynoucí z příchodu Božího Syna v Ježíši Nazaretském a za naději na jeho druhý příchod jako Krista Krále a Pána světa, který nás uvede do Božího království k věčnému společenství s Ním.
2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9: Bratři ! Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!
Dnešní evangelium podle Marka začíná i končí stejným pozváním: „Bděte!“ Křesťanské společenství totiž žije v nadějném očekávání druhého příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Apoštol nás podobenstvím poučuje, jak máme svou bdělost prožívat. Tak, abychom neustále pozorně naslouchali Kristu v Duchu svatém, žili v poslušnosti jeho hlasu a nezmeškali žádné jeho pozvání.
EVANGELIUM Mk 13, 33-37:Ježíš řekl svým učedníkům: "Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"
Liturgická adventní doba
je téma 62 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI s odkazem na znění dnešního 2. čtení 1 Kor 1,3-9.
Osnova:
a) advent je očekáváním druhého příchodu Krista
b) jak slavit advent: číst Písmo, usebranost, modlitba – slyšet hlas proroka
c) budoucnost: ne útěk z přítomnosti, ale dobré prožívání přítomnosti jako příprava na příchod
Úvod:
Očekávání je nezbytnou součástí lidského života - kdo na nic nečeká, ten nemá motivaci k životu. Očekávání je většinou spojeno s něčím příjemným a pro nás nadějným. Těšíme se na novou budoucnost, nového přítele, skvělou práci nebo přísun financí. V případě, že situaci špatně vyhodnotíme a očekáváme, že daná věc dopadne v náš prospěch a následně se tak nestane, zažíváme zklamání. Očekávání nám přináší rozhřešení, co je špatné a co dobré.
Čekat se dá nejrůznějšími způsoby. S netrpělivostí, s nedůvěrou, strachem, anebo s láskou, radostí, nadějí a věrností. Po čekání přichází setkání a důležité je, jak se člověk na takové setkání připraví. A to podle toho v co doufá, nebo koho očekává, má-li co poskytnout, nebo čím posloužit.
Rovněž advent je dobou čekání. Čekání na "Hosta" nejváženějšího, nejcennějšího a nejvznešenějšího. Očekáváme příchod našeho Spasitele, který přichází, aby nám ukázal jak žít život lásky, radosti a pokoje. Na Pána, který přichází do našeho života teď, jako kdykoliv jindy. Na Pána, který je při liturgii uprostřed nás jako ten, který nás svým slovem učí a posiluje, který nás shromažďuje, odpouští nám, sytí nás. Jde s námi a jde před námi. Je uprostřed nás a přitom na jeho poslední příchod stále čekáme. Je tím, bez koho, nikdy nechceme být. Ani on nechce být bez nás - chce, abychom byli tam, kde je on. Tedy u Otce. Pojďme tedy kráčet společně s Ježíšem k Otci plni důvěry v Boží věrnost.
Advent je očekáváním druhého příchodu Krista.
Radostný čas přípravy na Vánoce se nazývá "ADVENT". Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista. Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se věřící vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň touhu po jeho druhém příchodu na konci časů, ale rovněž do svého současného vlastního života.
Jak slavit advent: číst Písmo, usebranost, modlitba – slyšet hlas proroka.
K tomu, abychom pochopili tajemství očekávání Božího příchodu hlásané v liturgii a účinně slavili Advent, učíme se správně číst Boží slovo. Dříve než začneme číst posvátný text, vzývejme Ducha svatého, prosme Ho o Jeho světlo a přítomnost. V Jeho světle pak snáze pronikneme do pravého smyslu Písma. Znovu a znovu v klidu pročítejme doporučený biblický text a snažme se zachytit, co nám skrze něj Duch svatý říká. Tiše rozjímejme a přemýšlejme. Soustředěně se Slovem zabývejme ve svém nitru, abychom objevili duchovní smysl Písma. Poctivé rozjímání Božího slova nezbytně vede k modlitbě. Ta je odpovědí Bohu, poté co jsme mu při četbě naslouchali. A Bůh sám nás v té chvíli přivede do zvláštního duchovního stavu usebranosti, kdy odpoutáme svou mysl od všeho, co nám brání k Němu přistoupit. Jeho Slovo má volnou cestu proudit do našeho srdce a inspiruje nás, abychom podle Něho jednali.
Budoucnost: ne útěk z přítomnosti, ale dobré prožívání přítomnosti jako příprava na příchod.
Čteme-li takto starozákonní proroctví o Mesiáši, jsme zasaženi jejich krásou a tajemným hlasem naděje, očekávající Spasitele. Připomínáme si, jak toužebně starozákonní proroci a všichni spravedliví čekali na Mesiáše. Děkujeme, že my jsme se ho již dočkali a při tom se obracíme k budoucnosti, kdy Pán znovu přijde dovršit dílo svého vykoupení. Adventem nás provází prorok Izaiáš, Jan Křtitel, Panna Maria a připravují nás na jeho příchod.
Na závěr.
V období adventu v rámci přípravy na vánoce se bude všude uklízet. Nezapomeňme si v tomto období uklidit hlavně ve svém srdci, protože jedině s čistým a připraveným srdcem dobře prožijeme vánoce, příchod Boží lásky. Snažme se celým svým životem Jeho lásce přibližovat, a v této době milosti ze svého srdce vymést alespoň nějakou tu pavučinku. Pomozme také v adventní přípravě těm, kteří se bojí, kteří tápají, případně těm, kteří se ztratili, a mají strach se vrátit do Boží náruče. Pomozme jim prožít štěstí odpuštění skrze Boží lásku, která se nám zjevila v Kristu, přicházejícím jako malé dítě i jako Král a Pán.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.