33. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 16.11.2014
Liturgické texty
Kdo je ona řádná žena, o níž je psáno v knize Přísloví? Podle jedné z interpretací představuje obraz moudrosti, kterou je tato symbolicky dokonalá žena, vyznávající Hospodina, obdařena Boží milostí. Duchovní síla ji osvěcuje v jejím životě k činům, pro něž pak je Hospodinem u nebeských bran chválena, ospravedlněna, očištěna a po zásluze odměněna.
1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31:Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.
Výzvy k bdělosti a připravenosti na nepředvídatelný příchod Páně, podobné té dnešní od apoštola Pavla, nalezneme na mnoha místech Nového zákona. Kdo chce být bdělý, tedy neustále schopný dělat správná životní rozhodnutí, musí být obrácený k Bohu, žije vyrovnaně a odklání se od hříchu. Čelí únavě tím, že jde s radostí vstříc Pánu, který přichází. Jen takový je v konečném účtování milostí Boží ospravedlněn.
2. ČTENÍ 1 Sol 5,1-6: Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.
Známému podobenství o hřivnách podle Matouše je možno správně porozumět jako výzvě Pána, abychom se neobávali využít všechny příležitosti, které nám život z Boží milosti nabízí k plnému duchovnímu rozvinutí. Jen ten bude Pánem ospravedlněn, kdo Jeho nabídku přijme, správně ji investuje a žije v poslušnosti podle Boží vůle a Jeho nabádání.
EVANGELIUM Mt 25,14-30:Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."
Účinnost milosti
je téma 60 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus AIs odkazem na znění dnešního evangelia Mt 25, 14-30 a na Katechismus katolické církve (KKC) 1987 –2016.
Osnova:
a) milost jako přízeň Boží a nezasloužená pomoc
b) účast na životě Božím
c) stálý dar, trvalá, nadpřirozená dispozice
Úvod:
Co je Boží milost? Především jde o zcela svobodný a námi nezasloužený Boží dar. Takovým darem je vše, co máme a co jsme. Už naše stvoření je svobodným a námi nezaslouženým Božím darem. Takové milosti, které jsou nám dány k životu na této zemi, bychom mohli nazvat přirozenými milostmi. V dnešní lekci budeme slovo milost chápat v jeho užším významu. Jako dar nadpřirozený, daný člověku k dosažení jeho posledního cíle - věčné blaženosti. A naším úkolem je nahlédnout na účinky milosti tak, jak je nalezneme ve 30 paragrafech Katechismu katolické církve v oddílech I - IV nazvaných: ospravedlnění, milost, zásluha a křesťanská svatost.
Milost Ducha svatého má moc nás ospravedlnit, to je očistit nás od našich hříchů na základě víry v Ježíše Krista a skrze křest. Duch svatý je naším vnitřním učitelem. Obrací nás k Bohu, působí v nás, vlévá do nás víru, naději a lásku, odděluje nás od hříchu. Jeho mocí se podílíme na Kristově utrpení tím, že umíráme spolu s Kristem hříchu. Rodíme se k novému životu, stáváme se novým stvořením. Ospravedlnění ze strany Boží není totožné s milostí danou pozemskou autoritou. Kdyby tomu tak bylo, nadále zůstaneme hříšníky, pouze nejsme za svá provinění a hříchy potrestáni. Byli bychom prohlášeni za spravedlivé, ale žádná změna by se v nás neudála. Ospravedlnění proto musí znamenat skutečnou změnu - opravdové a úplné zahlazení hříchů a povznesení člověka ke spolupráci s Bohem (2001). Svobodná Boží milost a iniciativa vyžaduje totiž svobodnou odpověď člověka (2002). Je to nejvznešenější dílo Boží lásky, dar, posvěcující celou lidskou bytost k věčnému životu (1987 až 1995).
Milost jako přízeň Boží a nezasloužená pomoc.
Boží milost je přízeň, nezasloužená pomoc, kterou nám Bůh dává, abychom odpověděli na Jeho nabídku stát se Božími dětmi. Naše ospravedlnění pochází z Boží milosti (1996).
Účast na životě Božím.
Křest zahajuje naší účast na životě Božím. Křtem se stáváme údy Církve - Těla, jehož Hlavou je Kristus. Jako adoptivní Boží děti, ve spojení s jednorozeným Synem Božím, smíme nazývat Boha „Otcem“ (1997) a spolu s Kristem jsme se stali spoludědici nebeského království.
Stálý dar, trvalá, nadpřirozená dispozice.
Křtem jsme byli povoláni k věčnému životu (1998). Bůh vlil Duchem svatým do naší duše Kristovu milost jako nezasloužený dar, aby ji vyléčil ze hříchu a posvětil. Proto je pojmenována jako milost posvěcující nebo zbožšťující (1999). Je to dar stálý, trvalý a jako nadpřirozená dispozice zdokonaluje samu naši duši, aby ji učinila schopnou žít s Bohem a jednat z lásky k Němu. Člověk takto obdarovaný pak žije a jedná podle Božího nabádání (2000), zbavuje nás prvotního hříchu a uschopňuje k životu s Bohem - působí v nás posvěcení -, též proto mluvíme o milosti posvěcující. Posvěcující milost v sobě obsahuje trvalou dispozici k tomu, aby člověk nacházel Boží vůli a jednal podle ní. Milostí posvěcující dostáváme také božské ctnosti víry, naděje a lásky, stejně jako jiné ctnosti mravní.
Milost zahrnuje i rozmanité dary, které nám Duch svatý uděluje, aby nás připojil ke svému dílu, aby nás uschopnil ke spolupráci na spáse druhých (2003). Jsou pak ještě milosti zvláštní, zvaná charismata, jejichž účelem je obecné blaho církve (2004). Milost lze poznat jen vírou. Na základě svých pocitů nebo skutků nemůžeme s jistotou dovozovat, že jsme ospravedlněni a spaseni (2005).Mějme na paměti i skutečnost, že milost lze ztratit, a to každým těžkým hříchem. "Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl!" (1 Kor 10, 12).
Bez milosti nemůžeme udělat nic ke své spáse a ani být hodni milosti samotné jako zásluhy. I zásluhy našich dobrých skutků jsou dary Boží dobroty. V řádu milosti patří iniciativa Bohu, nikdo si nemůže zasloužit první milost, tu, která je na počátku obrácení, odpuštění a ospravedlnění (2006 až 2011).
Jestliže jsme milostí Boží ospravedlněni, můžeme dospět až do stavu křesťanské svatosti v důvěrném spojení s Kristem. Všichni křesťané, jakéhokoliv stavu a zařazení jsou povoláni k plnému křesťanskému životu. Všichni jsou povoláni ke křesťanské svatosti (2012 až 2016).
Na závěr:
Bůh slíbil nás svou milostí ospravedlnit a svou vůli nás spasit projevil ve svém Synu. A my díky Jemu smíme doufat, že od Něj dostaneme milost vytrvat až do konce v naději, že jednou budeme spolu s Ním kralovat. „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě“ (Mt 16,24).
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.