Témata k nedělní a sváteční liturgii

VYBAVENÍ KOSTELA - téma 59 ke svátku Posvěcení lateránské baziliky - neděle 9.11.2014 - homilie liturgická.

7. 11. 2014 10:20

SVÁTEK POSVĚCENÍ LATERÁNSKÉ BAZILIKY – 9.11.2014 – neděle

Liturgické texty(AI)

  • Komentář k 1. čtení z knihy proroka Ezechiela.  (V)   Ez  47,1-2. 8-9. 12:

V den svátku posvěcení lateránské  baziliky v Římě na první křesťanský chrám se zamyslíme nad  tématikou o vybavení kostelů a důležitých  bohoslužebných prostorů. První čtení z knihy Ezechiel je tvořeno mohutným proroctvím o místě Božího pobytu uprostřed národa Izraele, který se dosud nacházel v babylonském zajetí. Vůdčím obrazem je zde přitom chrám a z něj vytékající pramen života. Symbolizuje proměňující sílu Božího působení a místo jeho přebývání.

1. ČTENÍ Ez 47, 1 - 2. 8 - 9. 12: Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle - pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ - na východ totiž bylo chrámové průčelí - voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle - voda vytékala z jižní strany. Řekl mi: "Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda, a vše se uzdraví. Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí."

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu  Pavla Korinťanům.  (V)  1 Kor  3, 9c-11. 16-17:

Když apoštol Pavel učí členy korintské církevní obce pravému pohledu na Boží služebníky, hovoří o křesťanech jako o Božím chrámu, jehož základem je Ježíš Kristus. Podle Pavla  nejen každý křesťanský sbor, ale i každé tělo věřícího křesťana je chrámem, v němž přebývá Duch svatý. Připomeňme si tuto pravdu, až vstoupíme do kostela, kde nejen průběh bohoslužby, ale i samotný prostor chrámu a umístění jednotlivých liturgických míst a předmětů svědčí o přítomnosti  Ježíše Krista.

2. ČTENÍ 1 Kor 3, 9c - 11. 16 -17:Bratři! Vy jste Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen - a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!

  • Komentář k evangeliu podle  Jana.  ( V)  Jan  2, 13-22:

Záznam příběhu z Janova evangelia o Ježíšovi, který dokázal rázně vyčistit chrámový  prostor od nepravostí,  svědčí o tom, že Ježíšovi učedníci pochopili smysl jeho činu  a doprovázejících  slov teprve až po jeho vzkříšení. Až potom si uvědomili, že  motiv chrámu má v podání hlavy nově vznikající církve křesťanů více obrazů. Pochopili, že místo dosavadních  nedokonalých symbolů přítomnosti Boží v chrámě Jeruzaléma, nastupuje všeobecné a skutečné obecenství s Bohem skrze Ježíše Krista.

EVANGELIUM Jan 2, 13 – 22: Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral  vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí.Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?" Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!"Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let -a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?" On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.  

Vybavení kostela  

je téma 59 ke dnešní liturgické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus A1.

Osnova:

a) svatostánek

b) křtitelnice

c) zpovědnice, varhany, zvony

d) obrazy a sochy v obnovené liturgii

Úvod:

Už od 12. století připadá na 9.11. výročí posvěcení lateránské baziliky.  Lateránská bazilika je nejstarší papežský kostel.  Od 4. do 14. století sídlili v přilehlém lateránském paláci papežové. Baziliku dal postavit císař Konstantin a posvětil ji  v roce 324 papež Silvestr I.  Konalo se v ní pět všeobecných církevních sněmů. Uvnitř se nachází stolec (cathedra) římského biskupa, tj. papeže, a proto je právě tento kostel (a nikoli vatikánská bazilika sv. Petra) římskou katedrálou. Nese titul „Matka a hlava všech kostelů Města (Říma) i celého světa“.

Kostely jsou místa, kde se shromažďuje Boží lid. A tento lid, tvoří církev (ecclesia), čili Boží chrám, vybudovaný z živých kamenů, v kterém se Otci vzdává úcta v Duchu a v pravdě. Právem se tedy slovem "ecclesia" označuje také budova, ve které se křesťanské společenství schází k naslouchání Božímu slovu, ke společné modlitbě, přijímání svátostí a slavení Eucharistie. Jsou to místa posvěcením nebo požehnáním trvale vyhrazená pro bohoslužby. Ty se konají společně v přítomnosti a s aktivní účastí lidu. V liturgických úkonech je ve své církvi stále přítomen Ježíš Kristus. Takto Kristus dále působí v dějinách a koná své kněžské poslání.  Jeho stálé  přítomnosti odpovídá i uspořádání liturgického prostoru v kostele. Liturgie má svou uměleckou rovinu. Místa kde se liturgie slaví - mají být umělecky hodnotná a být vyplněna uměleckými prvky, na něž jsou kladeny požadavky na základě jejich  liturgické funkčnosti.

Současné řešení liturgického prostoru je třeba přizpůsobit zásadám, které stanovil   II. vatikánský koncil v konstituci o posvátné liturgii z roku 1963 . U nových kostelů je nutno podřídit jejich uspořádání současným požadavkům slavení liturgie a uvědomit si, že kostel je živým organismem. K dnešní slavnosti autoři programu Učící se církev doporučují vyslovit se  k některým důležitým místům v bohoslužebném prostoru a v šestiletém průběhu projektu v tom pokračovat.

Svatostánek. 

Eucharistický svatostánek nebo také sanktuárium (případně sanktuář), je nejposvátnější místo v katolických kostelích určené pro ukládání liturgických nádob   s Eucharistií. Do Sanktuária má přístup pouze kněz nebo člověk knězem pověřený. Nesmí do něj nic vkládat, brát nebo s ním jakkoli jinak manipulovat nikdo jiný (ministranti, kostelník, návštěvníci kostela atd.). Svatostánek má být jediný v celém prostoru kostela či kaple. Zřizuje se všude jako pevný, nepřenosný, spolehlivě zabezpečený. Místo je nutné označit tzv. věčným světlem.

Křtitelnice. 

K vybavení prostoru pro slavení křtu –patří křtitelnice, paškál a odkládací stolek pro liturgické předměty a knihy. Křtitelnice symbolizuje první svátost církve a je pouze ve farních kostelích. Má být umístěna tak, aby byla všem viditelná. Mimo velikonoční dobu je u křtitelnice umístěn paškál, od jehož světla se zapaluje svíce pro každého pokřtěného.

Zpovědnice, varhany, zvony.

Zpovědnice nebo zpovědní místnost mají umožnit věřícím jak anonymní, tak otevřený způsob zpovědi. Jedná se o prostory zvukově izolované, vybavené křížem   a dvěma židlemi, klekátkem a přepážkou. Zpovědní místnost má být přístupná přímo z lodi kostela (prostoru pro věřící) a je vhodné ji napojit na adorační kapli.

Varhany v kostele při slavení bohoslužby doprovází a podporují zpěvy shromáždění lidu a sboru či  chrámové scholy ("Schola cantorum“). Zvuk varhan však nesmí překrývat ani modlitby a zpěvy kněze, ani čtení přednášená lektorem nebo jáhnem. V souladu s tradicí má zůstat zachováno mlčení varhan v kajících dobách (v době postní a ve Svatém týdnu), v době adventní a při bohoslužbě za zemřelé. V těchto případech mohou varhany pouze doprovázet zpěv. Delší hra na varhany je vhodná během přípravy na bohoslužbu a na její závěr. Je velice důležité, aby ve všech kostelích, především ve významnějších, působili vzdělaní hudebníci a byly zde kvalitní nástroje.

Zvony vždy především svolávaly k modlitbě. Proto se zvoní před bohoslužbou. Zvonění  v minulosti provázelo všechny důležité životní mezníky, jako jsou křty, svatby, úmrtí či pohřby. Zejména kolem úmrtí existovalo více druhů zvonění, neboť se věřilo, že hlas umíráčku zažene zlé démony a usnadní tak zemřelému cestu do nebe. Zvony odzváněly také všeobecně významné události.

Obrazy a sochy v obnovené liturgii.

Nové kostely mají být vyzdobeny důstojně a střízlivě. Vyobrazení náboženských témat by mělo vždy splňovat jak umělecká, tak liturgická a pastorační kritéria. Umělecká tvorba má být ve službě tajemství, které liturgie obsahuje. Základní výtvarně zpracované vyobrazení je kříž a obvykle obraz či plastika vztahující se  k zasvěcení kostela (kaple). Obvyklým výtvarným dílem ve farním kostele je křížová cesta, betlém a případně Boží hrob. Nevylučuje se vyobrazení zemského či diecézního patrona. Obecně lze doporučit střízlivost při kvantitativním výběru výtvarných děl. Historické prostory kostelů, kterých je v našich zemích naprostá většina, jsou vyzdobeny uměleckými díly všech výtvarných epoch. Tato díla vznikala po staletí a mají velkou umělecko-historickou hodnotu. Zároveň je často vybavení chráněno zákonem a žádný vlastník kulturních památek s nimi nemůže volně nakládat.

Na závěr:

Autoři projektu ČBK Učící se církev  doporučili vyjádřit se postupně během šest let, vždy při svátku posvěcení lateránské baziliky, k důležitým místům bohoslužebného prostoru kostelů a k předmětům, používaných zejména při slavení liturgie.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio