Témata k nedělní a sváteční liturgii

CÍRKEV SE ROZCHÁZÍ SE SYNAGOGOU - téma 67 ke Svátku sv. Štěpána 26.12.2014 - homilie dějepisná.

25. 12. 2014 10:55

SVÁTEK SVATÉHO ŠTĚPÁNA - 26.12.2014 – pátek

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů.  (V)   Sk  6, 8 -10; 7 -54 - 60:

Bezprostředně po Ježíšově smrti započal proces oddělování společenství synagógy od prvotní církve. Klín mezi obě skupiny vrazilo i pronásledování prvotní církve. Tento vývoj měl v mnoha případech za následek davové násilí, zatýkání, věznění a dokonce mučednictví. Tak tomu bylo v případě svatého Štěpána, jehož umučení  si dnes připomínáme.

1. ČTENÍ Sk 6, 8 - 10; 7, 54 – 60:Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. Ale tu zasáhli někteří z tak zvané synagógy propuštěnců s lidmi z Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z něho mluvil. Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. On však plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.

  • Komentář k evangeliu podle  Matouše. (V)  Mt  10, 17 -22:

V některých oblastech  byl střet  mezi představenými synagog a Ježíšovými učedníky velmi ostrý. Vysvítá to ze zmínky apoštola Jana v Písmu, které zní: „Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen ze synagógy“  a z Ježíšova  varování, zaznamenaného apoštolem Matoušem k dnešnímu evangeliu.

EVANGELIUM Mt 10, 17 – 22:Ježíš řekl svým apoštolům: "Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagógách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům. Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen."

Církev se rozchází se synagogou

je téma 67 ke dnešní dějepisné homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BIs odkazem na znění dokumentu PBK (Papežské biblické komise):  „Židovský národ a jeho svatá Písma v křesťanské Bibli“.

Osnova:

a) na úvod:  teologický konflikt a pronásledování prvotní církve

b) „kacíři“ a synagóga

c) na závěr: dnešní stanovisko církve

Úvod

Teologický konflikt a pronásledování prvotní církve.

V druhé polovině 1. století na pozadí následků dvou prohraných válek Židů proti Římu, docházelo v Palestině k vážným národnostním, ideovým i náboženským konfliktům, které se prohlubovaly. I mezi prvotní křesťanskou církví a židovskou synagógou nastaly velké rozpory.  Bezprostředně po Ježíšově smrti započal proces oddělování obou společenství.  Prvními problémy byly rozdíly v teologii, z nichž mnohé se týkaly učení Ježíše. Neshody o Ježíšovo  Božství,  jeho prohlášení o jedinečném synovství ve vztahu k Bohu Otci, zklamání všeobecných očekávání  Mesiáše a víra jeho následovníků v to, že vstal z mrtvých, to  se židovské obci jevilo jako provokující  a znepokojující.  Další klín mezi obě skupiny vrazilo pronásledování prvotní církve. Tento vývoj měl v mnoha případech za následek davové násilí, zatýkání, věznění a dokonce mučednictví, jako v případě svatého Štěpána, jehož umučení jsme si připomněli v prvním čtení. Jeden  z významných  protivníků církve byl Saul, horlivý mladý farizeus. Boží milost ho však z aktivního pronásledovatele nového řádu proměnila na Kristova důrazného zastánce  a hlasatele Jeho učení – apoštola Pavla.

 „Kacíři“ a synagóga.

V některých oblastech  byl střet  mezi představenými synagog a Ježíšovými učedníky velmi ostrý. Vysvítá to ze zmínky apoštola Jana 9,22: „Židé se již usnesli, aby ten, kdo by ho vyznal jako Krista, byl vyloučen ze synagógy“ a z protifarizejské  polemiky zaznamenané apoštolem Matoušem Mt 10,17: „ Mějte se na pozoru před lidmi; neboť vás budou vydávat soudům, ve svých synagógách vás budou bičovat, …“ židovští vůdci  stále více varovali lid, že křesťané a všichni další rozkolníci, sektáři a kacíři budou vyloučeni z hlavního proudu židovského náboženského života.  Výstrahu vyjádřili v tak zvaném birkat ha-minim, což jako dobrořečení nebo požehnání bylo součástí každodenní modlitby – správně chápané jako prokletí nebo kletba. Bylo namířené proti kacířům a odpadlíkům a používalo se pro jejich vyloučení. Myšlenka, že se mělo jednat o všeobecný židovský výnos pouze proti křesťanům je téměř určitě mylná, jisté však je, že některé ze synagog přítomnost křesťanů netolerovali a podrobovali je útrapám, jež mohli vést až k vydáním na smrt: (Jan 16,2) „Budou vás vylučovat ze synagóg; ano, přichází hodina, že ten kdo vás zabije, bude se domnívat, že uctívá Boha.“ Koncem 2. století byly již hraniční a dělicí čáry mezi Židy, kteří nevěřili v Ježíše, a křesťany všude zřetelně vyznačeny.

Na závěr:                                                 

Když posvátný sněm na II. vatikánském koncilu v roce 1965 zkoumá tajemství církve, má na paměti svazek, kterým je lid Nového zákona duchovně spojen s Abrahámovým potomstvem. Církev Kristova totiž uznává, že počátky její víry a jejího vyvolení sahají podle Božího tajemství spásy až k patriarchům, Mojžíšovi a prorokům. Vyznává, že všichni, kdo věří v Krista, jsou Abrahámovými dětmi podle víry. Proto církev nemůže zapomenout, že obdržela zjevení Starého zákona prostřednictvím národa, s kterým Bůh ve svém nevýslovném milosrdenství uzavřel starou smlouvu. Církev totiž věří, že Kristus, náš pokoj, usmířil svým křížem Židy a pohany a v sobě spojil dvojí v jedno.

Církev má vždycky před očima také slova apoštola Pavla o jeho soukmenovcích, že totiž „jim patří synovství i sláva i smlouva s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich předkové jsou praotci a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus“(Řím 9,4-5), syn Marie Panny. Připomíná si také, že z židovského národa pocházejí apoštolové, základy a sloupy církve, a většina prvních učedníků, kteří oznámili světu Kristovo evangelium.

Podle svědectví Písma svatého Jeruzalém nepoznal čas svého navštívení  a velká část Židů nepřijala evangelium. Nemálo se jich postavilo proti jeho šíření. Přesto podle apoštola zůstávají pro své otce milí Bohu, jehož dary a povolání jsou neodvolatelné.  Společně s proroky a s týmž apoštolem očekává církev den, známý jen Bohu, kdy budou všechny národy vzývat Boha jedním hlasem a „sloužit mu společnou paží“(Sof 3,9). Protože tedy mají křesťané a Židé tak velké společné dědictví, chce tento posvátný sněm podpořit a doporučit vzájemné poznávání a úctu. Toho lze dosáhnout především biblickými a teologickými studiemi a bratrskými rozhovory.

Třebaže židovští předáci se svými stoupenci přivodili Kristovu smrt, přece nelze to, co bylo spácháno při jeho mučení, přičítat všem Židům bez rozdílu, ani tehdejším ani dnešním. I když je církev novým Božím lidem, přece nesmějí být Židé označováni ani za zavržené Bohem ani za prokleté, jako kdyby to vysvítalo ze svatého Písma. Proto ať si dají všichni pozor, aby při katechezi a při kázání Božího slova neučili nic, co se neshoduje s pravdou evangelia a s Kristovým duchem.

Církev, která zavrhuje veškeré pronásledování, ať jde o kohokoli, protože má na paměti společné dědictví se Židy a je vedena nikoli politickými pohnutkami, nýbrž náboženskou evangelijní láskou, želí nenávisti, pronásledování a projevů antisemitismu, jimiž se kdykoli a kdokoli obrátil proti Židům.

V minulosti se někdy mohlo zdát, že odtržení židovského národa od církve je v určitých obdobích a na určitých místech úplné. Ve světle Písem vidíme, že k tomu nikdy nemělo dojít, neboť úplné odtržení církve od synagógy je v rozporu s Písmem svatým.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1110×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio