Témata k nedělní a sváteční liturgii

JEŽÍŠ KRISTUS - PRAVÝ ČLOVĚK - téma 70 ke 2. neděli po Narození Páně 4.1.2015 - homilie katechetická (KKC 456-469; YOUCAT 77-79).

1. 1. 2015 18:48

2. NEDĚLE PO NAROZENÍ PÁNĚ – 4.1.2014

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy  Sirachovcovy  (IB)     Sir  24, 1 -4. 12 -16:

Úryvek z knihy Sirachovcovy je chvalozpěvem na ztělesněnou Boží moudrost, opěvující svrchovanost Boha, před jehož tváří moudrost stojí. Od věků sídlí moudrost  u Boha. Prochází celým světem a má příkaz usadit se jako Boží slovo v Jeruzalému uprostřed vyvoleného národa. Evangelium nám potvrdí, že touto Boží moudrostí a Slovem je Ježíš.

1. ČTENÍ Sir 24, 1-4. 12-16:Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví! "  Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě,  v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu,  v jeho dědictví. 

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Efesanům  (IB)   Ef  1, 3 -6. 15 -18:

Další dnešní chvalozpěv z pera apoštola Pavla  vysvětluje, jaké úlohy v dějinách spásy mají Bůh Otec, Jeho Syn Kristus a Duch svatý. Do plánu lásky zahrnul Bůh člověka a postavil ho do středu společného  zájmu Svaté Božské Trojice. Bůh nás objímá ve své náruči stejnou láskou, jakou chová ke svému milovanému Synu, jehož poslal jako vtělené živé Slovo Boží do naší lidské přirozenosti, abychom jeho lásku poznali.

2. ČTENÍ Ef 1, 3-6. 15-18: Bud' pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění; v lásce nás ze svého svobodného rozhodnutí předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí pro zásluhy svého milovaného Syna. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

  • Komentář k evangeliu podle  Jana (IB)  Jan  1, 1 -18:

V evangeliu apoštol Jan poetickým způsobem hovoří o tom, že Boží slovo existuje od věčnosti u Boha, z jehož vůle vstupuje do dějin , aby vtmeleno do těla Ježíše Krista přebývalo mezi lidmi. Biblická čtení této neděle nám  ukazují, že Ježíš je viditelným obrazem Boha Otce, který  přišel na svět, aby nám zjevil nekonečnou Boží lásku a s Bohem nás smířil.

EVANGELIUM Jan 1, 1-18: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.V něm byl život, a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.  Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo, a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: "To je ten, o kterém jsem řekl: 'Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' "Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milosti: Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

Ježíš Kristus – pravý člověk

je téma 70 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BIs odkazem na znění dnešního  evangelia Jan 1, 1 -18  a na Katechismus  katolické církve  (KKC) 456-469; YOUCAT 77, 78,79.

Osnova:

a) proč se Slovo stalo tělem

b) vtělení

c) pravý Bůh a pravý člověk

Úvod.

Kdo slovo mé přijímá, mne přijímá,“ pravil Ježíš ke svým učedníkům, „ten vpravdě jí mé tělo a pije mou krev!“ Tak zní smysl slov, kterými mluvil Syn Boží při ustanovení večeře Páně. Ta se pak stala symbolem na památku jeho putování na zemi.Bereme-li jako základ, že Syn Boží, Ježíš Kristus,  byl vtělené slovo Boží, pak je smysl prostý a jasný. On sám byl živé slovo v těle a krvi. Slovo, které přebývalo na zemi! Ježíš byl vtělené slovo Boží! Kdo tedy správně přijal do sebe jeho slovo, přijímal tím jeho samotného. Když dá člověk v sobě oživit slovu Božímu, jež se mu nabízí tak, že se mu stane samozřejmostí v myšlení i konání, oživuje v sobě tímto slovem i Kristova ducha, protože Syn Boží je vtělené, živé slovo Boží! Věříme  a vyznáváme, že Syn Boží sestoupil z nebe pro nás lidi a pro naši spásu (456).

Proč se Slovo stalo tělem.

Proces vtělení Božího Syna, jak jej vyjádřil svatý Jan výrazem  „Slovo se stalo tělem“, je tajemství. Zůstává uzavřeno lidskému pochopení ( 461). O stejném tajemství píše i apoštol Pavel v listě Židům (Žid 10, 5 -7) (462).

Hospodin poslal svého Syna, aby nás spasil tím, že nás s Bohem  smíří. Sestoupil do naší žalostné  lidské přirozenosti jako Spasitel světa, aby odstranil naše hříchy (457). Bůh si nás zamiloval  a touží po tom, abychom poznali Jeho lásku (458). Ježíš se nám stal vzorem lásky a svatosti. Je na nás, abychom se od něj ve všem učili, protože jen On je cesta, pravda a život. Pouze skrze něj můžeme dospět do Boží náruče (459) a mít účast na Jeho Božské přirozenosti. Bůh se podle svatého Tomáše Akvinského stal člověkem, aby z lidí učinil bohy (460).

Vtělení.

Víra ve skutečné vtělení Božího Syna je rozlišovacím znamením křesťanské víry.

„Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel jako Mesiáš   v těle, je z Boha“ (1 Jan 4,2). To je radostné přesvědčení církve od samého počátku, když opěvuje „velké náboženské tajemství“: „Přišel v lidské přirozenosti“ (1 Tim 3,16) (463).

YOUCAT otázka 79: Měl Ježíš duši, ducha a tělo jako my?

Odpověď: Ano. Ježíš „lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal, lidským srdcem miloval“ (GS 22).

K Ježíšovu úplnému lidství patří i to, že Ježíš měl duši a že se duševně rozvíjel. V jeho duši přebývala jeho lidská identita a jeho zvláštní sebeuvědomění. Ježíš věděl o své jednotě s nebeským Otcem v Duchu svatém, jímž se dal vést ve všech životních situacích.

Pravý Bůh a pravý člověk.

YOUCAT otázka 77: Co znamená, že Ježíš Kristus je zároveň pravý Bůh a pravý člověk?

Odpověď: V Ježíši se Bůh stal skutečně jedním z nás a naším bratrem; a přece nikdy nepřestal být Bohem. Božství a lidství jsou v jediné osobě Ježíše Krista spolu „nerozdílně a nesmíšeně spojeny“.

Tuto pravdu musela církev hájit a objasňovat celá dlouhá staletí (464) proti různým bludům a nesprávným názorům,  popírajícím Kristovo pravé lidství, nebo tvrdícím, že je Božím synem pouze adoptivním (465), nebo věřícím v různá spojení obou osobností.  Do jejich sporu vneslo světlo prohlášení církevního koncilu až v roce 431, že Maria je Boží matkou ne proto, že by Boží Slovo přijalo božskou přirozenost od ní, nýbrž proto, že z ní má svaté tělo (466). I poté přetrvávaly jiné teorie, jako  že lidská přirozenost přestala v Kristu existovat (467), nebo činící z Kristovy lidské přirozenosti jakýsi osobní subjekt (468).

YOUCAT otázka 78: Proč se můžeme snažit pochopit Ježíše jen jako „tajemství“?

Odpověď: Jelikož je Ježíš zjevením Boha, nepochopíme ho, pokud odhlédneme od jeho neviditelného božství.

Závěr.

Dnes církev stále vyznává, že Ježíš jako pravý Bůh a pravý člověk je skutečně Božím Synem, který se stal člověkem, naším bratrem, aniž přestal být Bohem, naším Pánem (469).

„Bůh se stal člověkem; nezměněný ve svém božství přijal naše lidství,“ zpívá římská liturgie. A liturgie sv. Jana Zlatoústého prohlašuje: „Ó jednorozený Synu a Slovo Boha, ty, který jsi nesmrtelný, ráčil ses vtělit pro naši spásu v lůno svaté Boží Matky a vždy Panny Marie; ty, který ses bez proměny stal člověkem a byl jsi ukřižován, ó Kriste, Bože, ty, který jsi svou smrtí přemohl smrt, ty, který jsi Jeden ze svaté Trojice, oslavovaný s Otcem a Duchem svatým, spas nás!“ .

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio