Témata k nedělní a sváteční liturgii

ÚCTA K DUŠI DRUHÉHO - POHORŠENÍ - téma 78 k 6. neděli v mezidobí - homilie katechetická ( KKC 2284-2287; YOUCAT 386).

12. 2. 2015 17:27

6. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 15.2.2015

Liturgické texty


•Komentář k 1. čtení ze třetí knihy  Mojžíšovy  (IB)    Lv  13, 1 -2. 45 -46:

Důstojnost patří k základním hodnotám lidské existence a považuje se za nejvyšší hodnotu související s kvalitou života. Z náboženského hlediska je člověk osobností stvořenou k obrazu Božímu. Každý je tedy účasten na Jeho božské  důstojnosti, kterou je povinností všech  respektovat a chránit ve všech obdobích života. V mnoha společnostech tomu tak není a nebylo. Ve třetí knize Mojžíšově například nalezneme  židovské obřadní předpisy, týkající se malomocných, kteří tehdy byli považováni za nositele Božího trestu, náboženské nečistoty  a odloučenosti.


1. ČTENÍ  Lv 13, 1-2. 45-46: Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi:  "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna - což bývají příznaky zhoubného malomocenství - ať je přiveden  k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech,  s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: Nečistý, nečistý! Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."

•Komentář ke 2. čtení z prvního listu Pavla Korinťanům  (IB)   1 Kor   10, 31 -11, 1:

Chování, které vybízí, nebo třeba i špatným příkladem navádí druhého ke zlému jednání a tím ho uvádí do hříchu, nazýváme pohoršení. Takový postoj je těžkým hříchem proti pátému Božímu přikázání. Apoštol Pavel  ve svých listech vybízel spolubratry, aby se takovým pohoršením vyhýbali a konali jen to, co je všem prospěšné ke spáse.


2. ČTENÍ 1 Kor 10,31-11,1: Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. Napodobujte mne, jako já (napodobuji) Krista. 


Komentář k evangeliu podle  Marka  ( IB)  Mk  1, 40 -45:

Markovo evangelium zaznamenává, jak Ježíš pln soucitu vyléčil malomocného s veškerými ohledy na zachování důstojnost jeho osobnosti.  Uzdravil ho, i když věděl, že tím porušuje úřední nařízení, o kterých jsme četli v prvním čtení. Neopomenul proto postiženého poučit, aby o tom zachoval mlčenlivost,  poněvadž by Ježíšův postup mohl vést k jeho stíhání za porušení předpisů.


EVANGELIUM Mk 1, 40-45: K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn: Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak to nařídil Mojžíš - jim na svědectví." On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Přesto však chodili k němu lidé odevšad.

Úcta k duši druhého - pohoršení 

je téma 78 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“ cyklus BI s odkazem na znění dnešního druhého  čtení 1 Kor 10,31-11,1 a na Katechismus katolické církve  (KKC 2284–2287); YOUCAT386.

Osnova:

a) vědomé uvádění druhých do hříchu

b) pohoršení ve společenských strukturách (zákon, instituce, móda, veřejné mínění)

c) zneužití moci k nátlaku pro špatné jednání

Úvod.

Písmo svaté praví: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil;…“ (Gn 1,27). Poněvadž je stvořen k obrazu Božímu, přijal lidský jedinec odlesk světla důstojnosti  Jeho božské osoby; není už pouze něčím, ale někým, schopným poznat se, ovládat se, svobodně se darovat a vstupovat do společenství s ostatními osobami. Souhrn pravidel individuálního jednání a vzájemných vztahů mezi osobami na zásadě spravedlnosti a pokoje, je vepsán do svědomí, ve kterém se odráží moudrý záměr Boží. Povinnost respektovat a chránit důstojnost osob je odvozena  z nedotknutelnosti lidské důstojnosti ve všech obdobích života.

Důsledkem povinnosti respektovat důstojnost každé lidské bytosti, v jejíž přirozenosti se odráží obraz Stvořitele, je to, že osobou nelze disponovat podle zalíbení kdekoho. Církev, vědoma si toho, je zastánkyní základních práv každé osoby. Vyžaduje především respektování života a náboženské svobody každého.

Vědomé uvádění druhých do hříchu.

Chování, které přímo vybízí, nebo navádí druhého ke zlému jednání, kdo se stává pokušitelem svého bližního a vědomě ho tím uvádí do hříchu, nazýváme pohoršení.  Takový postoj je těžkým hříchem. Je-li použit  při  výchově dětí, závažnost hříšného jednání se ještě zvyšuje (2284). Ježíš s obzvláštním důrazem varuje před pohoršením „maličkých“. Děti  ze své přirozenosti jsou důvěřivé a nejsou schopny samy rozpoznat zlo a uvědomit si nebezpečí, ke kterému jsou naváděny. Ale Pán se tu nezastává jen dětí, ale každého, kdo pro svou slabost a nevědomost  je obzvláště vystaven tomuto nebezpečí. Nejhorší pohoršení by mohli konat  ti, kteří již ze svého postavení jsou povinni ukazovat všem správnou cestu (2285).


Pohoršení ve společenských strukturách (zákon, instituce, móda, veřejné mínění).

Pohoršení v dnešním civilizovaném světě  pokročilo natolik, že se stalo přímo společenský programem,  náplní módy a masové kultury. Vrátilo se v nové a umocněné podobě.

 „Běda světu, že svádí ke hříchu. Pohoršení sice musí přijít, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází“    (Mt 18,7).

Vinni pohoršením se stávají ti, kteří schvalují a vydávají zákony, vedoucí k úpadku mravů. Podobně  je to u členů jiných společenských institucí,  podnikatelů, jejichž předpisy navádějí k podvodům, u učitelů a vychovatelů,  nebo u těch, kteří manipulují veřejné mínění a odvracejí jiné od mravních hodnot (2286).


Zneužití moci k nátlaku pro špatné jednání.

Kdo se těší větší politické, technologické, ekonomické moci a autoritě, kterou má  k dispozici, nesmí toho využívat  k porušování práv těch méně obdařených. Jinak je vinen pohoršením a je odpovědný za zlo,které tím přímo nebo nepřímo podporoval (2287).

„Kdo však jedno z těchto nepatrných, které ve mě věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře“ (Mt 18,6).

Na závěr:

Církev nás v katechismu učí v článku, zaměřenému na páté Boží přikázání, jak máme respektovat důstojnost osob.

YOUCAT otázka 386: Proč páté přikázání chrání i duševní integritu člověka?                                                                                                    Odpověď:  Právo na život a na důstojnost člověka tvoří jeden celek. Obojí je navzájem neoddělitelně provázáno. Člověka lze dohnat k smrti nejen tělesným, ale i duševním násilím, což je provinění proti posvátnosti života.

Církev vidí v každém člověku živý obraz samotného Boha; obraz, který nachází pravý důvod své existence v tajemství Krista a je povolán ke stále hlubšímu poznávání této skutečnosti. Kristus nám zjevuje Boha v Jeho pravdě, ale zároveň zjevuje také vztah člověka člověku.

Od Boha dostal člověk nesrovnatelnou a nezcizitelnou důstojnost, neboť byl stvořen podle Božího obrazu a podoby, aby se stal Jeho adoptivním synem. Kristus se svým vtělením tajemným způsobem spojil s každým člověkem. Lidská bytost má tedy významnou důstojnost. Není jen něčím, ale někým. Má schopnost sebepoznávání, sebedarování ve svobodě a vstupování do spojení s druhými lidmi. Tento vztah s Bohem může být ignorován, zapomenut nebo oddálen, ale nikdy nemůže být zcela odstraněn, protože lidská osoba je osobní bytost stvořená Bohem k tomu, aby s Ním žila ve vztahu.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1261×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio