Témata k nedělní a sváteční liturgii

MORÁLKA BEZ BOHA? - téma 84 k 5. neděli postní 22.3.2015 - homilie katechetická (KKC 2030-2040; YOUCAT 343,344,347).

19. 3. 2015 17:22

5. NEDĚLE  POSTNÍ - 22.3.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z  knihy proroka Jeremiáše   (I B)     Jer  31, 31 -34:

V období nejvyššího ohrožení existence vyvoleného národa vložil Hospodin do úst proroka Jeremiáše  slova naděje. Stala se zaslíbením základu  nové smlouvy o spáse, uzavřené mezi Bohem a lidem. Jako mimořádný Boží dar  bude vepsána ve formě Nového Božího morálního zákona přímo do srdcí a myslí lidí. Vyvrcholí úplným  zjevením Boha, který se vtělí do Ježíše Krista.  Od něj pak převezme církev slavnostní příkaz hlásat evangelium do celého světa.

 1. ČTENÍ Jer 31, 31-34: Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: "Poznej Hospodina!" Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

  • Komentář ke 2. čtení z listu  apoštola Pavla Židům   (I B)  Žid  5, 7 -9:

Dnešní úryvek z listu apoštola Pavla popisuje podstatu Kristova díla spásy. Ježíš vrcholně naplnil  nejen starozákonní zaslíbení a proroctví, ale také kvalitu bohoslužby. Stal se totiž jediným a nejvyšším veleknězem, v jehož moci je očistit Boží lid od hříchu. Svou synovskou poslušností k Bohu Otci nás z hříchu vykoupil. My všichni, kdo jej následujeme, vedeni a vyučováni v Jeho církvi, můžeme spolu s Ním dojít do věčné spásy.

2. ČTENÍ Žid 5, 7-9: Bratři! Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro ty, kteří ho poslouchají.

  • Komentář k evangeliu podle Jana   (I B)  Jan  12, 20 -33:

Pohané, kteří podle Janova evangelia  přišli do Jeruzaléma v posledních hodinách Ježíšova pozemského života, aby ho uviděli a poznali,  stali se pro nás výzvou, abychom i my ho nepřestávali hledat. Mají v nás probouzet touhu, abychom jeho slovo slyšeli, abychom ho hledali v Písmu svatém, v evangeliu, v církevním společenství  i ve svém srdci. Jestliže v něj totiž věříme, žije Ježíš v našem nitru.

EVANGELIUM Jan 12, 20-33: Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: "Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!" Tu se ozval hlas z nebe: "Oslavil jsem a ještě oslavím." Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: "To k němu promluvil anděl." Ježíš jim na to řekl: "Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny ( lidi ) k sobě." Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

Morálka bez Boha? 

je téma 84 ke dnešní  katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění 1. čtení Jer 31,31-34  a  na Katechismus katolické církve (KKC) 2030 – 2040, 2044 -2046; YOUCAT  343, 344,347.

Osnova:

a) mravní život a učitelský úřad Církve

b) mravní život a svědectví misijního poslání

Úvod: 

V rámci třetí kapitoly Katechismu katolické církve (KKC):  BOŽÍ SPÁSA (str. 484) jsme se věnovali paragrafům 1. článku této kapitoly - MRAVNÍ ZÁKON(viz) - ve vazbě na znění liturgických textů ke třetí neděli postní. V dnešní lekci zaměříme pozornost na 14 paragrafů KKC třetího  článku nazvaného: CÍRKEV, MATKA A UČITELKA (str. 501).

Křesťan uskutečňuje své povolání v církvi ve společenství se všemi pokřtěnými (2030). Přijímá od ní Boží slovo, dostává od ní milost svátostí, řídí se ve svém životě příkladem její svatosti (2031).

YOUCAT otázka 343:Jak nám církev pomáhá vést dobrý a zodpovědný život?  Odpověď: V církvi jsme pokřtěni. V církvi přijímáme víru, kterou po staletí církev uchovává a vykládá. V církvi nasloucháme Božímu slovu a poznáváme, jak bychom měli žít ve shodě s Boží vůlí. Prostřednictvím svátostí, které Ježíš církvi svěřil, jsme uzdravováni a posilováni. Při slavení eucharistie se pro nás zpřítomňuje Ježíšova oběť a my se ve spojení s Kristem, navzdory svým lidským slabostem, stáváme jeho tajemným tělem a žijeme z jeho moci. Nikdo se nemůže stát křesťanem mimo církev.

Mravní život a učitelský úřad Církve.

Církev převzala od apoštolů Kristův slavnostní příkaz zvěstovat pravdu o spáse. Zavázala se vždy a všude hlásat mravní zásady včetně těch, které se týkají společenského pořádku (2032). Učitelský úřad Církve je v oblasti morálky vykonáván obvykle  katechezí a kázáním. Takovým způsobem se pod vedením pastýřů přenáší z generace na generaci poklady křesťanské morálky, to znamená souhrn pravidel, příkazů a ctností, které pramení z víry v Krista a které oživuje láska (2033).

YOUCAT otázka 344: Proč se církev vyjadřuje také k etickým otázkám?  Odpověď: Protože úkolem učitelského úřadu církve je hlásat víru, kterou je třeba vyznávat a uplatňovat v životě. Učitelský úřad církve musí lidem připomínat, jak správně jednat a dobře žít na základě požadavků evangelia a také přirozeného mravního zákona.

To, co je z čistě lidského pohledu správné, z křesťanského hlediska správné být nemusí. Ale to, co je správné z křesťanského pohledu, nemůže být špatné z čistě lidského hlediska. Proto má církev povinnost vyjadřovat se detailně k mravním otázkám. Římský velekněz a biskupové jsou Kristovou autoritou obdaření učitelé (2034).  Nejvyšším stupněm účasti na Kristově autoritě  je charisma papežské neomylnosti. Vztahuje na jeho zcela mimořádné výroky. Je účastí  na neomylnosti církve jako takové(2035). Úřad církve připomíná příkazy přirozeného zákona (2036).  Věřící jsou vyučováni podle spásonosných Božích přikázání a jsou poučováni o svých právech a povinnostech vůči církvi (2037).

K uplatňování křesťanské morálky církev potřebuje oddanost pastýřů, znalosti teologů a přispění všech křesťanů a lidí dobré vůle. Duch svatý může použít i prostých a maličkých, aby osvítil učené a v důstojnosti výše postavené (2038).  Úřady mají být vykonávány v duchu bratrské služby a v oddanosti církvi, ve jménu Pána (2039). Tak se může rozvíjet mezi křesťany ryzí synovské smýšlení vůči církvi (2040).

Mravní život a svědectví misijního poslání.

Věrnost pokřtěných je základní podmínkou pro hlásání evangelia a pro poslání církve ve světě. Aby poselství spásy ukázalo před lidmi sílu své pravdy a vyzařovalo ji, musí být potvrzováno svědectvím života křesťanů (2044). 

YOUCAT otázka 347: Proč je mravní život nezbytný pro hlásání evangelia?  Odpověď: Soulad života a svědectví je prvním předpokladem hlásání evangelia. Dvojí morálka je proto zrada křesťanského poslání být „solí země“ a „světlem světa“(Matouš 5,13-14).

Apoštol Pavel připomínal křesťanům v Korintu: „Je to očividné, že jste Kristovým listem. Není však napsán inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidských srdcích, Křesťané sami, a tedy nikoliv to co prohlašují, jsou Kristovým  “doporučujícím listem světu (2 Kor 3,1-3).

Protože jsou křesťané údy Těla, jehož hlavou je Kristus, přispívají k budování církve konáním dobrých skutků a stálostí svého přesvědčení i svých mravů (2045) a svým životem podle Krista urychlují příchod Božího království (2046).

Na závěr

Podle Tomáše Akvinského Bůh je alfa a omega, princip a cíl dějin spásy a křesťanského života. Protože člověk je obrazem Božím, Tomáš chápe člověka a smysl jeho skutků skrze Boha, v Bohu. Člověk se skrze svůj rozum podílí na Boží prozřetelnosti, kterou Bůh řídí běh celého světa. Bůh vládne všemu. Vše řídí a věci se dějí, jak se dít musí, protože se nemohou vymknout z Boží vůle a moci. Nic v přírodě nemá svobodu rozhodování. Ani svobodné jednání člověka se nemůže vymknout z Boží vůle a moci, avšak Bůh je řídí skrze zákon svobody. Člověku ukládá, aby se řídil svým rozumem a jednal svobodně, podle svého svobodného rozumového rozhodování.Vědění o Bohu je zprostředkováno jeho zjevením, vírou, ve které je přijímáno, a formulací této víry, která je plně možná v církvi, která převzala od apoštolů Kristův slavnostní příkaz zvěstovat pravdu o spáse.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1090×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio