Témata k nedělní a sváteční liturgii

VÝCHOVA SVĚDOMÍ - MYLNÝ ÚSUDEK - téma 87 ke 3. neděli velikonoční 19.4.2015 - homilie katechetická (KKC 1790-1794;YOUCAT 297,298).

15. 4. 2015 16:54

3. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ - 19.4.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze  Skutků apoštolů     (IB)     Sk  3, 13 -15. 17 -19:

Podle čtení ze Skutků apoštol Petr ve svých promluvách veřejně vytýkal lidu, že stržen nezkrotnými vášněmi naléhal vydat Ježíše na smrt. Apoštol však připustil možnost, že mnozí tak činili z nevědomosti. Ve světle učení církve se tím  dopustili mylného úsudku k vykonání odsouzeníhodného  činu, za který  ovšem také musí nést osobní odpovědnost. Byli mezi nimi  i takoví, kterým zlo  nemohlo být přičítáno,  poněvadž  si svou nevědomost nezpůsobili. I těm však je apoštolem Petrem uloženo vyvinout snahu očistit své mravní svědomí pokáním.

 1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19: Petr promluvil k lidu: "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny."

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu  apoštola Jana     (IB)  1 Jan  2, 1 -5a:

Apoštol Jan nás ve druhém čtení vyzývá, abychom dobře uvážili, kam nasměrujeme svůj život. Abychom vyvinuli úsilí vyhýbat se hříchu a uznali Boží spravedlnost, která je prodchnuta láskou a milosrdenstvím. Je-li pravda, že nikdo z nás  není bez viny, je rovněž pravdivá a radostná zvěst, že milosrdný Bůh  nabízí skrze oběť Ježíše Krista odpuštění a očistu našeho mravního svědomí od vědomí hříchu.

2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a: Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.  

  • Komentář k evangeliu podle Lukáše    ( IB)   Lk  24, 35 -48:

Vzkříšený Ježíš se po svém zmrtvýchvstání několikrát zjevil uprostřed svých učedníků.  Svědectví o tom podává i dnešní Lukášovo  evangelium. Uklidnil jejich rozrušení, upevnil jejich víru a otevřel jim mysl natolik, že porozuměli smyslu  jeho slov. Zapůsobil na jejich svědomí, aby se v budoucnu nedopouštěli mylných úsudků a hlásali, co je o něm psáno. Neznalost Krista a jeho evangelia totiž je jedním z hlavních kořenů úchylek úsudku v mravním jednání.

EVANGELIUM Lk 24, 35-48:  Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.  Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

Výchova svědomí – mylný úsudek

je téma 87 ke dnešní  katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus B I s odkazem na znění 1. čtení Sk 3,13-15 a  na Katechismus katolické církve (KKC) 1790 – 1794; YOUCAT 297, 298.

Osnova:

a) zaviněná či nezaviněná nevědomost

b) kořeny úchylek v mylném úsudku svědomí

Úvod:

Zákon vepsaný Bohem do  našeho mravního svědomí nám ve vhodnou chvíli ukládá, abychom  konali dobro a vyhýbali se zlu. Svědomí podléhá soudu rozumu a výchově. Podle svědomí může člověk zvolit správný, nebo mylný úsudek, vynesený buď vědomě, či ze zaviněné, nebo nezaviněné nevědomosti.

Zaviněná či nezaviněná nevědomost.

Člověk má vždy poslouchat úsudek vlastního svědomí. Stává se však, že mravní svědomí v nevědomosti vynáší úsudky mylné  o činech, které byly, nebo mají být člověkem vykonány (1790).  Za ně pak nese osoba odpovědnost tehdy, když se málo stará o hledání pravdy a dobra a podle úsudku svého svědomí jedná slepě pod vlivem návyku na hřích. V takových případech je osoba vinna zlem, které páchá, byť v některých případech z nevědomosti (1791). Každý  proto musí používat vhodných prostředků k výchově vlastního svědomí, aby byly v souladu s pravým dobrem, jak si  je přeje moudrost Stvořitele  (1798).  Nedá-li se naopak  lidská nevědomost překonat, nebo není-li osoba za mylný úsudek odpovědná, pak se jí zlý čin, kterého se dopustila, nemůže přičítat. Přesto však se jí ukládá, aby se snažila o očistu svého mravního svědomí od jeho omylů (1793).

YOUCAT otázka 297: Lze formovat vlastní svědomí?   Odpověď: Svědomí, které je vrozeno každému člověku, může být v průběhu života špatně formováno, a tak otupeno. Proto musí být vzděláváno, aby se stávalo stále citlivějším nástrojem správného jednání. Správné a pravdivé svědomí se formuje výchovou, niterním přijímáním Božího slova a učením církve.

Někdo má výčitky svědomí, jiný má klidné svědomí. Svědomí si můžeme znázornit příklady ze života, neboť je to kvalita duchovní, kterou si nemůžeme představit.

  • je jako televizní anténa (přijímá Boží hlas vysílače), člověk je jako obrazovka,
  • je jako kompas, který ukazuje správný směr,
  • je jako seismograf, který zachycuje otřesy půdy a varuje,
  • je jako semafor: červená stát, zelená volno,
  • je jako hodiny, které se musí také opravovat, čistit…

Svědomí je jemný, něžný orgán duchovní. Rozum je  jenom nástrojem svědomí. Ten kdo se řídí svědomím je člověk svědomitý, opakem  je člověk nesvědomitý. Svědomí má každý člověk od narození, ale musí se rozvíjet, pečovat o ně, poučovat ho: Božími příkazy, učením Pána Ježíše, učením církve, příklady svatých.

Kořeny úchylek v mylném úsudku svědomí.

Kořenem úchylek úsudku v mravním jednání může být neznalost Krista a jeho evangelia, špatné příklady druhých, zotročení vášněmi, odmítání autority církve a jejího učení, chybějící vůle k obrácení, nedostatek lásky (1792) a opravdové víry v Boha. Láska totiž vyvěrá zároveňz čistého srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry“(1 Tim 1,5 ); (1794).

Na závěr:

Jako dodržujeme hygienu těla, máme dodržovat také hygienu duše. V duchovní hloubce nitra osoby je zakotveno mravní svědomí, které bývá nazváno „Božím hlasem“. Člověku nelze přičítat zlo spáchané z nezaviněné nevědomosti, i když zůstává objektivně zlem. Je tedy nutné snažit se o očistu mravního svědomí od jeho omylů. Jen správně vychované svědomí vede člověka k svobodě konat poznané dobro. Vzhledem k tomu, že člověk musí poslechnout hlas svého svědomí, je povinen své svědomí neustále formovat. Vždy je třeba najít si čas a ochotu pro formaci svého svědomí, aby nebylo otupělé nebo pokřivené.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1266×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio