SLAVNOST SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO – neděle - 24.5.2015
Liturgické texty
Dnešní slavností Seslání Ducha svatého končíme velikonoční dobu. Ze Skutků apoštolů budeme číst o zázraku, který se udál o Letnicích v době konání významného židovského svátku, každoročně oslavujícího převzetí Desatera na Sinaji a uzavření smlouvy mezi Bohem a Izraelem. Nyní bude naplňována ve smlouvě nové, v níž je poslušnost zákonu nahrazena dokonalejší formou poslušnosti - Duchu svatému. On byl seslán, aby mohl vstoupit do srdcí všech, kteří se mu otevřeli, a svým působením je sjednotit v jedno tělo, v jednu svatou církev.
1. ČTENÍ Sk 2, 1-11:Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozva z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."
Působení Ducha svatého na společenství církve se podle apoštola Pavla projevovalo rozmanitým způsobem podle hloubky víry jednotlivců ve vyznání, že Ježíš Kristus je Pán. Duch svatý jako tvůrce jednoty neúnavně přetváří církev v jediné tělo a to v tajemné tělo Kristovo, do něhož je každý křesťan začleněn jako jeho živý úd prostřednictvím křtu a víry v Ježíše Krista.
2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13: Bratři ! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán." Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Když se podle Janova evangelia po svém vzkříšení Ježíš zjevil učedníkům, vdechl do nich svého Ducha a spolu s Ním jim předal svůj pokoj, své poslání a svou nadpřirozenou moc. Od té doby pokračuje v dějinách lidstva jejich prostřednictvím ve svém spásonosném působení. On se stal hlavou církve. V něm Ho nachází a vyznávají všechny národy.
EVANGELIUM Jan 20,19-23: Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Boží lid – tělo Kristovo
je téma 93 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BIs odkazem na znění 2. čtení 1 Kor 12,3-7.12-13 a na Katechismus katolické církve (KKC) 787-796; YOUCAT 128.
a) Církev je společenství s Ježíšem
b) jedno tělo, jehož hlavou je Kristus
c) Církev je Kristova nevěsta
Úvod:
Církev je svatá. Je tvořena Božím lidem a je Kristovým tělem, ve kterém přebývá jako v Božím chrámu Duch svatý. Dnes, na konci velikonoční doby liturgického roku, završené slavností Seslání Ducha svatého, je vhodné uvedené základní pojmy dále rozvíjet.
YOUCAT otázka 128: Co znamená, že církev je „chrámem Božím“? Odpověď: Církev je prostorem ve světě, ve kterém je dokonale přítomen Duch svatý.
Izrael uctíval Boha v jeruzalémském chrámě. Tento chrám už dnes neexistuje. Jeho úlohu převzala církev, která není vázána na jediné určené místo. „neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20).
Církev oživuje Ježíšův Duch: přebývá ve slovech Písma svatého a v posvátných znameních – svátostech. Žije v srdcích věřících a promlouvá v jejich modlitbách. Vede je a obdarovává je svými dary (charismaty) – prostými i zářivými. Ten, kdo se spolehne na Ducha svatého, který k nám sestoupil, může i dnes zakusit skutečné zázraky.
Církev je společenství s Ježíšem.
Ježíš hned od počátku svého působení k sobě přidružil své učedníky do vzájemného těsného společenství (787).
„Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás … Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (Jan 15,4-5). „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“(Jan 6,56).
Slíbil jim, že s nimi zůstane až do skonání věků a poslal jim svého Ducha (788). Společně vybudovali Církev. Úzký vztah mezi církví a Kristem osvětlujeme jejím přirovnáním k Tělu. Církev je shromážděna nejenom kolem Něho, ale je sjednocena i v Něm (789).
Jedno tělo, jehož hlavou je Kristus.
My věřící se stáváme údy Kristova Těla. Kristův život se v Těle a jeho údech tajemně rozlévá a nás s umučeným a oslaveným Kristem sjednocuje. To zvláště platí o křtu, který nás propojuje se smrtí a vzkříšením Krista, a o eucharistii, skrze niž máme na těle Páně skutečnou účast (790).
Při budování Kristova Těla je uplatňována rozmanitost údů. Jeden a tentýž Duch jim rozděluje k užitku církve různé dary a služby - charismata (791). Kristus je hlavou Těla, tedy Církve (792). Všechny údy se mu snaží připodobnit, „dokud nenabudou podoby Kristovy“ (srov. Gal 4,19); (793). On se stará, abychom k Němu rostli a navzájem si přitom pomáhali na cestě ke spáse (794). Kristus a Církev nás sjednocuje se samotným Kristem a to v celé Jeho plnosti - Christus totus (795).
Církev je Kristova nevěsta.
Jednota Krista a církve je v bibli často vyjadřována obrazem ženicha a nevěsty (796). Téma Krista, ženicha církve, bylo připravováno proroky a hlásáno Janem Křtitelem. Sám Pán se definoval jako „ženich“ (srov. Mk 2,19). Apoštol Pavel představuje církev a každého věřícího, jako úd těla Ježíšova, jako nevěstu „zasnoubenou“ Kristu Pánu v jednom Duchu. Kristus se s Církví spojil na základě věčné smlouvy a nepřestává se o ni starat s největší péčí jako o vlastní tělo (srov. Ef 5,29).
Na závěr
Církev je jedno tělo s mnoha údy, které Bůh povolává z každého národa, pokolení, jazyka a lidu. V Kristu se stáváme novým stvořením. Nedělí nás rasové, kulturní, vzdělanostní a národnostní rozdíly, nebo rozdíly mezi urozenými a nízkými, bohatými a chudými, mezi mužem a ženou. Všichni jsme si rovni v Kristu, který nás jedním Duchem spojil se sebou a jednoho s druhým; nestranně a bez výhrad si máme navzájem sloužit. Díky zjevení Ježíše Krista v Písmu hlásáme všem jednotné svědectví a získáváme podíl na stejné víře a naději. Tato jednota má svůj zdroj v jednotě trojjediného Boha, který nás přijal za své děti.
Sesláním Ducha svatého Bůh dovršil dílo vykoupení nám všem, kteří jsme se v Kristu stali Jeho syny. Vylitím Ducha svatého do našeho světa jsou naplněny a dovršeny velikonoční události. Uskutečňuje se shromažďování rozptýleného Mesiášova lidu slibované proroky, vzniká společenství věřících jako Těla Kristova, které je otevřené všem národům. V něm Ho nachází a vyznávají všechny národy a jazyky. Rozdělení lidstva je překonáno.
Vypracoval Matonick
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.