Témata k nedělní a sváteční liturgii

SKUTKY APOŠTOLŮ - téma 92 k 7. neděli velikonoční 17.5.2015 - homilie biblická.

14. 5. 2015 23:43

7. NEDĚLE  VELIKONOČNÍ - 17.5.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení ze Skutků apoštolů  (IB)  Sk   1,15-17. 20-26:

Apoštol Lukáš je jediný z evangelistů, který za své evangelium připojuje druhou knihu nazvanou Skutky apoštolů. Zaznamenává v ní počátky historie Církve.  Navazuje tím na předcházející dějiny Izraele. Jak uslyšíme ze čtení z této knihy, apoštol Petr zaujímal v prvotní církvi vedoucí postavení, které mu určil Ježíš.

1. ČTENÍ Sk 1, 15-17. 20-26: Petr se postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí - a řekl: "Bratři, muselo se splnit to, co v Písmě předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše: Počítal se k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: 'Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a 'jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání." Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš příjmení měl Justus - a Matěje. A takto se modlili: "Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil." Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

  • Komentář ke 2. čtení z prvního listu apoštola Jana    (IB)     1 Jan  4, 11-16: 

Učedníci Ježíšovi stavěli církev na těch, kteří upřímně vyznávali , že Ježíš je Boží Syn.  Věděli, že pro svou víru a křest jsou obdarováni Duchem svatým. On je vede k těsnému spojení s Bohem a k dokonalosti ve vzájemné lásce a přátelství.  Věděl to i apoštol Jan, který ve svém listě mluví dokonce o Božím přebývání v těch, kteří uvěřili.

2. ČTENÍ 1 Jan 4, 11-16: Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha.  My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My jsme poznali lásku, jakou má Bůh k nám, a uvěřili jsme v ni. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.  

  • Komentář k evangeliu podle Jana    (IB)  Jan  17, 11b-19:

Podle Janova evangelia se Ježíš před návratem k Bohu vroucně modlil za všechny, se kterými je v Boží lásce spojen v jedno.  Prosil, aby je včetně nás Bůh Otec ochránil ode všeho zlého  a nedopustil, abychom  se odloučili od společenství s ním.

EVANGELIUM Jan 17, 11b-19:Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je, a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo.  Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli    v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě."

Skutky apoštolů 

je téma 92 ke dnešní  biblické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění dnešního evangelia Jan,11-19.

Osnova:

a) Druhý díl Lukášova díla: historický Ježíš šel do Jeruzaléma uskutečnit své dílo (1. díl – evangelium). Tajemný Ježíš jde z Jeruzaléma, aby přivedl ke spáse všechny národy pomocí apoštolů (2. díl – Skutky).

b) Lukášův záměr, historičnost podání, rozdělení

Úvod:

Tajemství křesťanského života můžeme rozdělit do čtyř období růstu. Ke každému z nich lze připojit jako duchovní příručku jedno ze čtyř evangelií, charakteristické právě pro toto období. První období je katechumenát – příprava na křest. Přiřadíme mu evangelium podle Marka.  Ve druhém období se novokřesťan dává formovat evangeliem podle Matouše. V něm je obsaženo vše, co je nezbytné pro začlenění do komunity křesťanů. Ve třetí etapě se očekává, že křesťan bude zrát v hlasatele evangelia, neboli svědka Ježíše Krista. Vše potřebné pro takovou formaci obsahuje Lukášovo dílo - Evangelium a Skutky apoštolů, ke kterému směřuje obsah dnešního tématu.  Čtvrtou etapu duchovního zrání pak už můžeme označit jako období zralého křesťanství. Zde evangelium podle Jana vychovává křesťana ke zralé víře, k plnému uskutečňování křestního i služebného kněžství.

Lukášovo dílo Evangelium (Lk) a Skutky apoštolů (Sk) tedy doprovázejí křesťana na třetí etapě duchovní cesty, na etapě misionářského hlásání evangelia čili vydávání svědectví Kristu. Lukáš nás staví před otázku: „Jak mám předávat Slovo těm, kteří je ještě neznají?“ Lukášovo  dílo je velice vhodné k tomu, aby křesťanovi pomohlo přejít od slov evangelia k víře, že vše je skutečnost. Jen takto přesvědčený věřící je schopen účinně hlásat evangelium druhým lidem.

Historický Ježíš šel do Jeruzaléma uskutečnit své dílo  (I. díl – evangelium) .

Struktura Lukášova evangelia je velmi specifická. Lukáš dělí své evangelium na dvě základní části – Ježíšovo působení v Galileji a Ježíšovo putování do Jeruzaléma. Druhá část Lukášova evangelia tedy představuje Ježíše jako poutníka, který putuje do Jeruzaléma, aby tam byl ukřižován. Vše, co se odehrává na této cestě, zaznívá v kontextu tohoto putování. Lukáš zde představuje Ježíšovu učitelskou a zázračnou činnost, kterou konal v rámci této své dlouhé cesty (tzv. zpráva o cestě Lk 9,51-19,27 - viz).  Ježíš ukazuje  svou tvář jako Beránek, který směřuje k osudové  oběti v Jeruzalémě.

Tajemný Ježíš jde z Jeruzaléma, aby přivedl ke spáse všechny národy pomocí apoštolů.  (II. díl – Skutky apoštolů).

Ježíšova cesta se stává modelem misijní činnosti pro rozprchlé křesťany po Štěpánově pronásledování (Sk 8,4), pro Filipa (Sk 8,26-40), Petra (Sk 9,32-43;10,1-48) a zvláště pro Pavla (Sk 13,1-51;14,1-28; 15,36-21,26; Sk 27,1-44; Sk 28,1-31). Křesťan, připravující se na hlásání radostné zvěsti, získává četbou Lukášova díla podklady pro věci, o kterých chce mluvit: evangelizace, vytrvalost, pronásledování atd.

Skutky apoštolů jsou rozsáhlý spis, který seznamuje čtenáře jednak s cestami, kterými se zvěst evangelia šířila do světa, a jednak s osobnostmi významných svědků z období raného křesťanství. Především se tu mluví o činech apoštolů. Z dvanácti apoštolů se však podrobně popisují pouze činy Petra (Jan a Jakub starší jsou zmíněni jen krátce); druhá část Skutků je věnována Pavlovi. Dále tento spis podává svědectví o díle jáhnů (zejména Štěpána a Filipa), pomocníků apoštolů, starších atd.

Lukášův záměr, historičnost podání, rozdělení.

Lukáš je jediný z evangelistů, který za své Evangelium připojuje druhou knihu Skutky apoštolů. Zaznamenal v ní počátek historie Církve. Pro něho tajemství Krista pokračuje v Církvi. Dějiny Lukáš rozděluje na tři epochy: čas zaslíbení sahající až k Janu Křtiteli, čas uskutečnění zaslíbení v Ježíši z Nazareta a konečně čas Církve - putujícího lidu Božího, který očekává návrat svého Pána.

Podle Lukáše se dějiny spásy naplňují v Ježíši. V něm se očekávání vyvoleného národa stává přítomnou, každodenní  skutečností. Od začátku do konce svého vyprávění Lukáš opakuje slovo „dnes“: Anděl říká pastýřům: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel, Kristus Pán!“ (Lk 2,11). V Nazaretu Ježíš komentuje přečtený Izaiášův text slovy „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Kajícímu lotrovi slibuje: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji!“ (Lk 23,43). Toto „dnes“ plné spásného významu však vyžaduje ze strany člověka přijetí skrze víru. Víra pak obnáší odhodlané následování Pána po jeho cestě, vytrvalost ve zkouškách (Lk 22,28), bdělost a věrnost až do příchodu Pána.

Na závěr:

Ježíš před svým odchodem k Otci do nebe poučil své vyvolené o příchodu Ducha svatého, který měl hrát mnohem větší roli, než dosud. Slíbil je vyzbrojit mocí a silou  k šíření evangelia až do posledních končin země. O letnicích se tento slib slavně naplnil. Pro učedníky a vyznavače Ježíše začíná nové období v dějinách lidské společnosti. Období církve Ježíše Krista. Skončila epocha Mojžíšova Zákona. Začala epocha Boží milosti, ve které se zvěstuje Boží spasení a záchrana člověka cestou víry v Ukřižovaného a Vzkříšeného Božího Syna, Pána Ježíše Krista. Takto zvěstovanému evangeliu autor Skutků apoštolských Lukáš uvěřil. Stal se očitým svědkem mnoha událostí, které potom popsal. Lukáš byl nejen první církevním historikem. Právem ho nazýváme  „teologem dějin spásy“. Jako teologa spasení ho vidíme, když píše evangelium. Jako teolog usiloval Lukáš při psaní o to, aby jeho poselství o Ježíši mělo i spolehlivý, historický základ.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1451×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio