Témata k nedělní a sváteční liturgii

EUCHARISTIE V DÍLE SPÁSY - téma 95 ke slavnosti Těla a Krve Páně 4.6,2015 - homilie katechetická (KKC 1333-1344; YOUCAT 216,217).

2. 6. 2015 12:17

SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ – 4.6.2015 – čtvrtek

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z druhé knihy Mojžíšovy   (IB)  Ex  24,3-8:

Smlouvu, o které se zmiňuje autor prvního čtení, slavnostně ustanovil Hospodin a nabídl ji k užití svému lidu. Uzavření smlouvy bylo potvrzeno postavením oltáře a obětováním několika zvířat Hospodinu k jeho oslavě. Boží lid byl přitom krví obětí symbolicky pokropen, aby tím byla zpečetěna její platnost.

1. ČTENÍ Ex 24, 3-8: Mojžíš přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: "Splníme všechno, co mluvil Hospodin!" Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy z izraelských synů, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu. Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a    ( zbylou ) polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: "Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin." Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: "Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov."

  • Komentář ke 2. čtení z listu apoštola Pavla Židům   (IB)   Žid  9, 11-15:

Výraz „krev smlouvy“ znovu zazní v Ježíšových slovech, kterými ustanovil eucharistii během poslední večeře. Mezi Bohem a lidem tím byla podle apoštola Pavla uzavřena Nová smlouva a to skrze oběť Ježíše Krista. On sám pak jednou provždy přinesl jednu jedinou oběť a novou věčnou Boží smlouvu vlastní krví zpečetil. Ti kdo mají na jeho oběti účast, přijímají  plody nové smlouvy vždy při slavení eucharistické hostiny.

2. ČTENÍ Žid 9, 11-15: Bratři! Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; prošel stánkem větším a dokonalejším, který není udělán lidskýma rukama, to je: nenáleží k tomuto stvořenému světu, a vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví, a tím nám získal věčné vykoupení. Jestliže už samo pokropení krví kozlů, býků a popel z jalovice posvěcuje ty, kdo jsou nečistí, k čistotě těla, čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha sám sebe přinesl Bohu jako oběť bez poskvrny, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.  A proto on je prostředníkem nové úmluvy. Svou smrtí dal dostiučinění za hříchy spáchané v době, kdy ještě platila dřívější úmluva. Tím se povolaným dostává splnění slibu o věčném dědictví. 

  • Komentář k evangeliu podle Marka  (IB)   Mk  14, 12-16. 22-26:

Podle Markova evangelia je ustanovení eucharistie, které Ježíš slavil během poslední večeře  úzce spjat s blížící se  Pánovou smrtí. Všemi svými slovy a gesty Ježíš uskutečnil to, co hlásal. Svým učedníkům přikázal, aby tento postup zpřítomňovali všem lidem až do chvíle, kdy se k nim vrátí.

EVANGELIUM Mk 14, 12-16. 22-26: První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: "Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?" Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města, a ( tam ) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?' On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!" Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: "Vezměte. To je mé tělo." Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "To je má krev, (krev) smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového ( plodu ) budu pít v Božím království."  Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.

Eucharistie v díle spásy  

je téma 95 ke dnešní  katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na Katechismus  katolické církve (KKC) 1333-1344;YOUCAT(216,217).

Osnova : 

Vstupní modlitba

a) způsoby chleba a vína

b) ustanovení

c) „To čiňte na mou památku“

Úvod:

Kristus položil základy k ustanovení sedmi svátostí církve. První tři svátosti  – křest, biřmování a eucharistie - uvádějí věřícího do křesťanského života. Eucharistie  je svátostí těla a krve Páně. V této svátosti je přítomen samotný Ježíš, proto je chápána jako Svátost Nejsvětější. Byla ustanovena při poslední večeři samotným Ježíšem Kristem jako vzácný Ježíšův dar. Je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života (1324).  Svátosti eucharistie v díle spásy se věnuje dnešní téma, podrobněji vyložené ve dvanácti paragrafech  Katechismu katolické církve (1333-1344).

Způsoby chleba a vína.

Eucharistii církev slaví ve shromáždění věřících. Vrcholem celého slavení je vlastní eucharistická modlitba jako projev díkůvzdání  a vyznání velkých Božích činů, kterou kněz vysílá jménem celého shromáždění k Bohu Otci. Středem slavení eucharistie je chléb a víno. Skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého se stanou tyto dary  tělem a krví samotného Krista. Církev, věrná příkazu Pána, koná na jeho památku až do jeho slavného příchodu to, co on vykonal v předvečer svého utrpení: „ Vzal chléb…“, „vzal kalich vína…“ (1333).  Chléb a víno zpřítomňuje jedinou  a nejsvětější oběť Krista Spasitele a zahrnuje také oběť církve, nebo také oběť mše svaté. Je naplněním všech obětí Starého zákona a jejich překonáním (1330, 1334).

YOUCAT otázka 216: Jakým způsobem je Ježíš přítomen v eucharistii?                                                                          Odpověď:Ježíš je ve svátosti eucharistie přítomen tajemným, avšak skutečným způsobem. Kdykoliv církev plní Ježíšovo pověření: „Čiňte to na mou památku“ (1 Kor 11,25), láme chléb a podává kalich, právě v této chvíli se uskutečňuje totéž, co se událo tehdy: Ježíš Kristus  se skutečně obětuje za nás a my na něm máme skutečně podíl. Jedinečná a neopakovatelná Ježíšova oběť na kříži se zpřítomňuje na oltáři; naplňuje se tak dílo našeho vykoupení.

Zázraky rozmnožení chlebů k nasycení zástupů a vody proměněné ve víno v Káně byly předobrazem Kristovy eucharistie (1335). Její tajemství nepřestává být příležitostí k rozdělení v církvi.  Během dlouhých staletí znovu a znovu zaznívá Pánova otázka jako výzva jeho lásky: „ I vy chcete odejít?“(Jan 6,67), aby každý poznal, že ve víře přijmout dar jeho eucharistie znamená přijmout jeho samého (1336).

Ustanovení eucharistie. 

Ježíš před odchodem  z tohoto světa k Otci při poslední večeři  eucharistii ustanovil jako připomínku své smrti a svého zmrtvýchvstání (1337).  Evangelisté i apoštol Pavel nám vyprávění o ustanovení eucharistie  v Písmu podrobně popsali (1338). Ježíš  si ke splnění svého dříve ohlášeného slibu dát učedníkům své tělo i svou krev zvolil dobu velikonoc. (LK 22,7-201339-1340).

 „To čiňte na mou památku“.

 

Když Ježíš přikázal, aby učedníci eucharistii slavili na jeho památku  až do jeho opětovného příchodu, měl na mysli slavení liturgické a to skrze apoštoly a jejich zástupce (1341), což církev od samého počátku věrně plní (Sk 2,42-46; 1342). Křesťané se za tím účelem dodnes shromažďují a to především v neděli, v den Ježíšova zmrtvýchvstání (1343) a budou v tomto způsobu pokračovat až k hostině nebeské, kdy všichni vyvolení zasednou ke stolu královskému (1344)

 

YOUCAT otázka 217: Jakým způsobem se církev podílí na eucharistii?    Odpověď: Pokaždé když církev slaví eucharistii, přistupuje ke zdroji, z něhož sama vždycky znovu vyrůstá: tím, že církev „požívá“ Kristovo tělo, stává se Kristovým tělem, jak zní její jiný titul. Do oběti Ježíše Krista, který se nám dává s tělem i duší, se vejde celý náš život. Naše práce, naše strádání i radosti, to všechno můžeme spojit s Ježíšovou obětí. Jestliže tímto způsobem přineseme sebe samé, budeme proměněni: budeme se líbit Bohu a pro své bližní se staneme dobrým, výživným chlebem.

 

Závěr:

Eucharistie je památka Kristovy velikonoční oběti, tedy díla spásy, uskutečněného Kristovým životem, smrtí a vzkříšením, a zpřítomněného liturgickým úkonem. Sám Kristus, nejvyšší a věčný kněz zde eucharistickou oběť přináší a jedná tak dodnes skrze službu kněží. Navíc je to on sám - Kristus, tajemně přítomný pod způsobami chleba a vína, který je jediným skutečným obětním darem eucharistické oběti.

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 993×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio