Témata k nedělní a sváteční liturgii

SPRAVEDLIVÝ BŮH - téma 98 k 11. neděli v mezidobí 14.6.2015 - homilie teologická.

11. 6. 2015 15:09

11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 14.6.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z knihy  proroka Ezechiela   (IB)    Ez  17, 22-24: 

Proroctví z knihy Ezechiela můžeme chápat i jako  předzvěst Markova evangelia. S použitím přirovnání texty dnešních čtení z Písma  rozvíjejí stejné téma – šíření Božího království. Potvrzují, že Bůh je spravedlivý vládce dějin a bez ohledu na hříchy, kterých se člověk dopouští,  je milosrdný Bůh připraven  člověku  odpustit a připravit mu novou, slavnou budoucnost ve svém domě.

1. ČTENÍ Ez 17, 22-24:Tak praví Pán, Hospodin:  "Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vynikající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil."

  • Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům   (IB)   2 Kor   5, 6-10:

Dnešní druhé čtení z listu apoštola Pavla je povzbuzením pro nás křesťany, abychom se snažili prožívat celý svůj život s vědomím, že se na nás dívá laskavý a spravedlivý Bůh.  Vyslechneme upozornění, že se všichni musíme objevit před Kristovým soudem. To nás nemá vést k úzkosti nebo strachu. Vždyť  On nás stejně jako otec miluje, má o nás velký zájem a z hříchů nás vykoupil. Věříme, že Jeho božská spravedlnost nám se svým Soucitem odpustí.

2. ČTENÍ 2 Kor 5, 6-10: Bratři !  Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově zůstáváme, nebo se z domova odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka   (IB)  Mk  4, 26-34:

Markovo evangelium  nám v podobenství slovy Ježíše  vykreslí nádherný obraz plný naděje, povzbuzující věřící, aby nikdy neztráceli trpělivost. Bůh pevně svírá otěže dějin. Rozvoj Jeho království nezávisí na lidských silách. Každý člověk však může dát vlastním úsilím svému životu smysl. Není nucen se rozhodnout pro to, co vede ke zlu, ale může si svobodně zvolit to, co vede do Božího království.

EVANGELIUM Mk 4, 26-34:Ježíš řekl zástupu: "Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně."  Řekl také: "K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu." Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal ( Boží ) slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.   

Spravedlivý Bůh  

je téma 98 ke dnešní teologické  homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BIs odkazem na znění dnešního 2. čtení 2 Kor 5,6-10.

Osnova :

a) pojem: dobré odmění, zlé trestá podle zásluhy

b) Bůh nesoudí podle zdání

c) problematika Božích trestů: může nejvyšší dobrota trestat? Trestá Bůh, nebo se trestá hříšník sám?

d) spravedlnost Boží vysvětluje nesrovnalosti života: dobrým se daří špatně, zlým dobře. Zlo není trestáno, dobro není odměňováno.

Úvod.

Člověk je bytostí, která ví, co činí  a dokáže své činy zhodnotit. Jsme svobodní tvorové  a jsme si své svobody plně vědomi. Cokoliv děláme, děláme na základě vlastního rozhodnutí a je tedy na nás také za tyto činy nést odpovědnost. Člověk je totálně zodpovědný za každou svoji myšlenku, slovo a skutek!

Pojem: dobré odmění, zlé trestá podle zásluh. 

Každý člověk, který užívá rozum, koná během života dobré nebo špatné skutky — podle toho, jestli jsou v souladu nebo nesouladu s Božím zákonem, který nám zprostředkovává hlas svědomí a Boží zjevení předávané Církví. Dobrý skutek si zaslouží, aby byl odměněn, špatný, aby byl potrestán.

Lidská spravedlnost : Aby se společnost bránila zlým skutkům, které jí škodí, vydává zákony a vyžaduje jejich zachovávání a jejich přestupování trestá. Snaží se také patřičně odměňovat dobré jednání svých členů. Obojí je ale velmi nedokonalé. Mnoho jak dobrého tak zlého je vykonáno v soukromí, a přestože to prospívá nebo škodí, není to vždy spravedlivě odměněno nebo potrestáno.

Boží spravedlnost: Bůh je dokonale spravedlivý. Poněvadž má v plánu prokazovat za našeho života milosrdenství, poslal svého Syna, aby svět vykoupil a lid připravil pro pobyt ve svém království. Pro Boha žádné dobro nemůže být zapomenuto, ale zlo může být odpuštěno. Kdo za života nevyužije čas boží milosti a odpuštění, po smrti se ho už nedočká. Tehdy už člověk nemůže pro věčnost nic získat ani ztratit.

Soukromý soud:  Podle učení církve každý člověk uvidí hned po smrti, co všechno bylo v jeho životě dobré a co všechno bylo zlé, co všechno zůstalo ještě neodpuštěno. Uvidí stav své duše a přijme odplatu: buď nebe, očistec nebo peklo.

Bůh nesoudí podle zdání.

Člověk posuzuje skutky a motivy jiného podle toho jak se mu jeví. Bůh však nesoudí tak, jak soudí lidé. Pán Ježíš řekl: „Nesuďte podle zdání, ...(Jan 7,24). Bůh  nesoudí podle zdání, ale vidí člověka celého. Jeho tělo i duši. Křesťanská naděje na spásu tedy spočívá ve zcela konkrétní naději v to, že každý se může obrátit a že Bůh jeho obrácení přijme. A proto nemůžeme definitivně "zařadit" mezi beznadějné případy nikoho  dokud žije a dokud tedy má šanci obrátit se. A nemůžeme samozřejmě definitivně "zařadit" nikoho mezi zatracené ani po smrti, protože jak říká Písmo: "Člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce."  (srov. Jeremiáš 20,12)  A proto jen On je definitivním soudcem.

Problematika Božích trestů: může nejvyšší dobrota trestat? Trestá Bůh, nebo se trestá hříšník sám?Nejvyšší boží dobrota vyžaduje, aby Bůh  byl jak spravedlivý tak milosrdný ...

On odpouští všechny tvé viny,on léčí všechny tvé neduhy.On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním. On štěstím sytí tvůj život…(Ž 103).

Bůh je Bohem naděje, jeho smýšlení s námi není o trápení, ale o pokoji. Všechna soužení a zkoušky, kolik jich jen v Bibli je, jsou napsána k našemu povzbuzení, víře a naději. Proto je třeba si znovu a znovu připomínat, že Bůh nás miluje, stará se o nás, není mu v žádném případě jedno, jak se cítíme, co prožíváme. On je Pánem všech zkoušek, všech okolností. On vnáší naději do situací zcela beznadějných. Jeho láskou a přízní si můžeme být stoprocentně jisti. Touží nám požehnat. Vše, co prožíváme my, prožívali stovky a tisíce lidí před námi i vedle nás. Kdyby se ti otevřely oči, viděl bys Ježíše, který ti stojí po boku, viděl bys anděly, kteří mají příkaz tě chránit a možná bys uviděl i tu nádheru, která tě jednou čeká. On má o tebe velký zájem a neponechává tě napospas zlu, nese je s tebou a dá si přitom až neskutečnou práci, aby si k tobě našel cestu. Stačí mu jen říci: „Věřím Ti, pomoz mi, proveď mne…“. Musíme být jen odhodláni naplnit jeho vůli a vždy ho poslechnout a následovat.

Bůh se rozhodl člověka milovat a dal mu svobodu. Svobodu k rozhodování konat dobro nebo zlo, svobodu milovat, nenávidět, být lhostejný. Vždyť jedním ze znaků lásky je skutečně dar svobody, ochota druhého přijmout a milovat i tehdy, když mě bude zraňovat. Takovou svobodu nám Bůh daroval: svobodu jednat a rozhodovat se, jak my sami chceme. Naše, i moje svoboda, se však obrátila proti Němu. I já ji zneužívám,  i já se často rozhoduji pro cestu pryč od Boha. V důsledku těchto lidských rozhodnutí existuje v životě člověka bolest a trápení, ne jako Boží trest za ně. Bůh se rozhodl naši svobodu respektovat, a tím sám stanovil meze své všemohoucnosti:  nechce zasahovat do našich životů, poněvadž by tím omezil naši svobodu.

Bůh  lidi netrestá! Také nehrozí, ani nevábí. To všechno jsou falešné lidské názory. Také desatero přikázání, jež bylo dáno prostřednictvím Mojžíše, jsou pouze ukazovatelé cesty k tomu, jak může člověk dosáhnout šťastného života. Tresty vyhlašuje jen člověk ve svém společenském řádu. Ovšem tak jako ve všem, co vymyslel, vyhlašuje to falešným způsobem, nedokonale. Bůh tedy netrestá, nýbrž člověk to vše způsobuje sám, nechce-li se nechat varovat. Proto jest velikým rouháním říkat: „Bože, jak tvrdě trestáš!“ Také jest falešná žaloba: „Jak může Bůh něco takového připustit!“

Spravedlnost Boží vysvětluje nesrovnalosti života: dobrým se daří špatně, zlým dobře. Zlo není trestáno, dobro není odměňováno.

V obyčejném lidském životě spravedlnost říká: "Jak zaseješ, tak sklidíš." Toto je lidská spravedlnost: oko za oko, zub za zub. Když někdo udělal něco špatného, cítíme, že máme právo mu vyhrožovat, zastrašovat ho a potrestat ho. Ale tento druh  spravedlnosti je na nejnižší příčce lidského žebříku. Když postoupíme k příčce vyšší, spravedlnost se stává odpuštěním. Dokážeme-li odpustit někomu, kdo udělal něco špatného, toto odpuštění samo je už spravedlností. Božská Spravedlnost je připravena nám neustále pomáhat, inspirovat nás, vést nás, utvářet nás a tvarovat nás. My se však božské Spravedlnosti i nadále obáváme stejně jako spravedlnosti lidské. Když uděláme něco špatného, cítíme, že budeme odhaleni. Ale božská Spravedlnost nás nikdy neodhalí. Když poprvé uděláme něco špatného, božská Spravedlnost nám se svým Soucitem odpustí. Když uděláme něco špatného podruhé, dá nám více Soucitu. Když uděláme něco špatného potřetí, nabídne nám Soucit nekonečný. Potom, když Nejvyšší vidí, že dokonce ani Jeho nekonečný Soucit neřeší tento lidský problém, použije svou milující, královskou autoritu, svou božskou sílu pro odpuštění.

Na závěr:

Nesmíme se bát Boha, ani Jeho spravedlnosti. Pokud se bojíme Boha, nikdy nebudeme moci vejít do jeho království, nikdy Jej nebudeme schopni dosáhnout a nikdy od Něj nebudeme schopni nic přijmout. Když se dítě bude bát svého otce, nedokáže od něj nic získat. Dokonce k němu ani nepůjde. Ale pokud dítě otce miluje, potom přestože má otec moc a sílu, dítě cítí, že ji nepoužije, aby ho udeřil. Naopak, cítí, že otec použije tuto sílu, aby ho ochránil, když bude v nebezpečí. Dítě cítí, že síla jeho otce je využita celá pro něj.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio