Témata k nedělní a sváteční liturgii

VÍTĚZSTVÍ S KRISTEM - téma 96 k 10. neděli v mezdobí 7.6.2015 - homilie katechetická (KKC 385-421; YOUCAT 67,68).

4. 6. 2015 14:05

10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 7.6.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z první knihy  Mojžíšovy  (IB)    Gn  3,9-15:

Kdo je člověk?  Náboženský pohled na „počátky světa“po čtení z knihy Genesis jej vidí jako bytost podléhající pokušení a zlu,  „rozpolcenou“ jak v sobě samé, tak ve vztahu ke druhým nebo k Bohu.  Ve skutečnosti však zjišťujeme, že hříchem vstoupil mezi muže a ženu hluboký nesoulad. Adam svaluje vinu na ženu, podobně i žena na hada (ďábla). Prvotní duchovní čistota ("nahota") se ztratila. Bůh ale rozlišuje jasně. Se zlem nevede žádnou diskusi a rovnou je odsoudí! Tento přístup předznamenává Ježíšovo jednání v dnešním evangeliu.

1. ČTENÍ  Gn 3, 9-15: Když pojedl Adam ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: "Kde jsi?" On odpověděl: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl." (Bůh) řekl: "Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!" Člověk odpověděl: ;,Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl." Hospodin Bůh se zeptal ženy: "Cos to udělala?" Žena odpověděla: "Had mě svedl, a tak jsem jedla." Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protože jsi to udělal, bud zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty: Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti zasáhne hlavu, zatímco ty zasáhneš jeho patu.”

  • Komentář ke 2. čtení z druhého listu Pavla Korinťanům  (IB)   2 Kor 4, 13-5, 1:

Svatý Pavel předkládá další argument, pro ty, kdo se vydali na cestu následování Ježíše Krista.  On jako vítěz nad ďáblem a smrtí, nám dává spásu skrze svou vlastní oběť! Křesťané si uvědomují, že nad zlem dokáže zvítězit jedině Bůh v Ježíši Kristu.  Tohoto vítězství člověk svými vlastními silami nedosáhne. Tajemství hříchu, přítomné  v jeho životě, každého nepochybně přemůže. Jedině láska Boha Otce má sílu “Kristovou smrtí zbavit moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla(Žid 2,14).

2. ČTENÍ 2 Kor 4,13-5,1:Bratři ! Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmě: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě. A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.

  • Komentář k evangeliu podle  Marka  ( IB)  Mk  3, 20-35:

Markovo evangelium nás informuje, že Ježíšův život byl neustále naplněn bojem proti ničivé moci zla, které se snaží ovládnout každého člověka. Boží syn přitom učil své posluchače, že v Ježíši, v jehož skutcích se zračí vítězná uzdravující moc Boží, je uprostřed nás neustále přítomen Bůh. Proto má v boji proti nadvládě moci zla nad lidmi rozhodující význam přijetí nebo odmítnutí Ježíše a Ducha svatého.

EVANGELIUM Mk 3, 20-35:Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili ( o Ježíšovi ) : "Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů."Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: "Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem." To řekl proto, že tvrdili: "Je posedlý nečistým duchem." (Za Ježíšem ) přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu: "Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji příbuzní?" A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl:"To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka."  

Vítězství s Kristem

je téma 96 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI

s odkazem na znění dnešního čtení a na Katechismus katolické církve  (KKC 385-421); YOUCAT 67,68.

Osnova: 

a) hřích ničí vztah k Bohu, bližnímu i přírodě

b) cestou hříchu nelze dosáhnout dobra

c) Ježíš je absolutní vítěz nad ďáblem

d) ďábel nemůže ovládnout srdce, v němž vládne Kristus

e) podmínkou je plnit vůli Boží jako Ježíš

Úvod.

Zápasíme s pokušením a hříchem? Jsou v našem životě věci, nad kterými, jak se někomu z nás zdá, ani Kristus nemůže zvítězit? Ptáme se, jestli někdy může přijít vítězství? Jsme zmalomyslněni a zdá se nám, že jsme ztracený případ? Máme slabou víru? Mnozí křesťané, mají podobnou zkušenost. My všichni potřebujeme i dál žít ve víře v Kristovo vítězství i v jeho lásce k nám,abychom žili s jistotou v srdci a mysli, že nás On miluje bezpodmínečnou láskou. Ochotný i věrný, aby přemohl všechny hříchy a útoky ďábelského  zla tím, že přebývá v nás skrze svého Ducha. Ve společenství s Kristem pak nás konečné vítězství nemůže minout (385).

Hřích ničí vztah k Bohu, bližnímu i přírodě.

"Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." (1 Jan 1,8-9).

Hřích je v zásadě odmítnutí Boha a zdráhání se otevřít se jeho lásce. Jasně se to projevuje v porušování Božích přikázání. Při každém hříchu si nejsme výslovně vědomi toho, že přestupujeme Boží vůli a narušujeme správné vztahy k Bohu, bližnímu i přírodě. Často si až dodatečně uvědomíme, že jsme se něčím provinili. Není tedy hřích jako hřích (386). Existují různé stupně hříchu podle toho, nakolik vědomě a promyšleně jsme své "ne" Boží vůli řekli. Nikdo není bez hříchu. Každý z nás zažívá selhání, nedbalosti. Neustále zaostáváme za tím, čím bychom mohli a podle Božího plánu i měli být. Jsme hříšníci (387).

YOUCAT otázka 68: A co dědičný hřích? Co máme my společného s hříchem Adama a Evy? Odpověď: Hřích je ve vlastním smyslu osobní zodpovědnost za to, co člověk zavinil. Slovem „dědičný hřích“ se proto nemíní hřích osobní, nýbrž neblahý stav lidstva, do kterého se jedinec rodí ještě předtím, než může sám ze svobodného rozhodnutí hřešit. (388,389,390).

Skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon. Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít. S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu.(Řím 5,12-15); (402,403,404,405,406).

U dědičného hříchu, jak prohlašuje Benedikt XVI., je třeba pochopit „že v sobě všichni neseme kapičku jedu toho smýšlení, které nám přibližují obrazy z knihy Genesis.“ Člověk nedůvěřuje Bohu. Sveden hadovými slovy začíná propadat podezření, že Bůh chce omezovat naši svobodu a nechce od Boha přijímat existenci a plnost života.

Cestou hříchu nelze dosáhnout dobra.

Skrze  hříchy si naší cestu k Bohu nemůžeme  zpříjemnit nebo zkrátit. Nikdy nemůžeme dosáhnout dobra za použití zla. Zlo nemůže být cestou k dobru. Kolik lidí si omlouvá svůj hřích a spatřuje v něm cestu za Bohem! Bůh dokáže i hřích svým milosrdenstvím proměnit v požehnání, ale spoléhat na to znamená dělat z Boha „zázračného posvěcovatele“ našich zlých skutků. Člověk, který se svobodně vrhá do něčeho zlého a opovážlivě se spoléhá, že ho Bůh zachrání, je podvodník.

Ježíš je absolutní vítěz nad ďáblem.

V životě přicházejí těžké chvíle. Přicházejí zkoušky. Někdy se zdá, že nás Bůh opustil a že jsme zůstali úplně sami. Sami v temnotě a úzkosti. Sami v ďábelském sevření. V takových chvílích se nám zdá, že zlo má moc nade vším, nad našimi vztahy i nad naší vírou, nad naším životem. Zlo je ďábelská moc, která nás může osobně zničit. Je zde řeč o ďáblu, který je nebezpečným protivníkem člověka. Je třeba s ním vážně počítat.  Chce člověka svést, odvést od Boha. Ale nyní Bůh sám posílá někoho, kdo se ďábelské síle zla postaví do cesty. Přichází zde Někdo, kdo bude Bohu důvěřovat bez výhrad, kdo jej bude poslouchat za všech okolností. Ježíš nad ďáblem i nad jeho svody zvítězil! Je to veliká naděje pro člověka i pro celý svět. Nad ďáblem, nad zlem lze zvítězit ! Jen když se budeme držet Hospodina a jeho Slova (410,411,412).

Ďábel nemůže ovládnout srdce, v němž vládne Kristus.

Je-li v nás Kristus, jsme schopni odmítat ďábelské působení a návrhy ve svém životě.  Jsme způsobilí k tomu, abychom se znovu přimkli k Bohu a k Pánu Ježíši Kristu a       k jeho slovu. A žili tak jako žil on z poslušné víry a lásky.

Podmínkou je plnit vůli Boží jako Ježíš. 

Ježíš věřil, že se může na svého nebeského Otce plně spolehnout. A že ten mu dá vše pro život potřebné. Tak věřil a tak žil. Od počátku až do konce. Od svého křtu až po smrt na kříži. Ježíš byl Božím Synem ne proto, že sytil zástupy, ne proto, že uzdravoval, ne proto, že konal divy a znamení. Ježíš byl Božím Synem proto, že  v poslušnosti Boží vůle obětoval život pro nás hříšné a za naše viny zemřel na kříži.

Na závěr:

Vítězství nad hříchem, jehož dobyl Kristus, nám dalo lepší dobra než ta, která nám odňal hřích: „Kde se rozmnoží hřích, tam se v míře daleko štědřejší ukázala milost“ (Řím 5,20); (420). Podle víry křesťanů byl tento svět stvořen a je udržován Stvořitelovou láskou; tento svět sice upadl do otroctví hříchu, ale ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus, jenž zničil moc Zlého, jej osvobodil (421).

Vypracoval Matonick

Zobrazeno 1070×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio