Témata k nedělní a sváteční liturgii

EUCHARISTIE - CHLÉB ŽIVOTA - téma 105 k 17. neděli v mezidobí 26.7.2015 - homilie katechetická (KKC 1337-1344; YOUCAT 216-218).

22. 7. 2015 14:24

 

17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ - 26.7.2015

Liturgické texty

  • Komentář k 1. čtení z druhé  knihy Královské.  (IB)    2 Král  4, 42-44:

Příběh o zázračném rozmnožení chleba jedním ze  služebníků Božích, vybraný  z druhé knihy  Královské, je předobrazem zázraku, který mnohem později, jak uslyšíme v evangeliu, učinil Ježíš v Galilei. I tam Ježíš se svými učedníky dokázal nasytit mnohé, kteří mu naslouchali a s důvěrou ho vyhledávali.

1. ČTENÍ 2 Král 4, 42-44: Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muž i  (Elizeovi) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): "Dej to lidem, ať se najedí!" Služebník mu odpověděl: "jak mám tohle dát stovce lidí?" Elizeus řekl: "Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude." Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

  • Komentář ke 2. čtení z listu Pavla Efesanům    (IB)    Ef  4, 1-6:

Z úryvku listu apoštola Pavla, pozorně vyslechněme jeho  povzbuzující doporučení pro náš konkrétní život. Vztahují se na křesťany všech dob. Na nás, kteří jsme uvěřili v jediného Boha, v jediného Stvořitele a Pána, kteří jsme přijali křest a následujeme  Krista. Ke konečnému spojení s ním stále dorůstáme, když v eucharistii přijímáme jeho tělo i krev a spoluvytváříme s ním jediné tělo tj. církev.

2. ČTENÍ Ef 4, 1-6 : Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.  Jen jedno je ( ono tajemné ) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.  

  • Komentář k evangeliu podle  Jana  ( IB)   Jan  6, 1-15:

V příběhu o zázračném nasycení zástupů, zaznamenaném v Janově evangeliu, se Ježíš zjevuje jako dárce toho pravého chleba. To on sám  se stal „chlebem života“. V celé události se zrcadlí blížící se Ježíšovy Velikonoce, kdy Ježíš vzal chléb,  lámal jej a rozdával svým učedníkům. Tím položil základ k ustanovení svátosti eucharistie, která se stala  zdrojem a vrcholem celého křesťanského života.

EVANGELIUM  Jan 6, 1-15 : Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.  Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?" Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.  Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jisté ten Prorok, který má přijít na svět!" Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

Eucharistie – chléb života

je téma 105 ke dnešní katechetické homilii podle projektu „Učící se církev“cyklus BI s odkazem na znění dnešního  evangelia Jan 6,1-15  a  Katechismus katolické církve (KKC) 1337-1344; YOUCAT 216-218 .

Osnova:

a) ustanovení Eucharistie

b) To čiňte na mou památku

Úvod.

Kristus položil základy k ustanovení sedmi svátostí církve. První tři svátosti  – křest, biřmování a eucharistie - uvádějí věřícího do křesťanského života. V eucharistii  je přítomen samotný Ježíš, proto ji nazýváme svátostí  nejsvětější. Je vzácným  Ježíšovým darem. Jím byla ustanovena  a stala se zdrojem a vrcholem celého křesťanského života (1324). Téma o svátosti Eucharistie jsme probírali při letošní slavnosti Těla a Krve Páně a věnujeme se jí i dnes.

Ustanovení Eucharistie.

YOUCAT otázka 216: Jakým způsobem je Ježíš přítomen v eucharistii?   Odpověď:Ježíš je ve svátosti eucharistie přítomen tajemným, avšak skutečným způsobem. Kdykoliv církev plní Ježíšovo pověření: „Čiňte to na mou památku“ (srov. 1 Kor 11,23-25), láme chléb a podává kalich, právě v této chvíli se uskutečňuje totéž, co se událo tehdy: Ježíš Kristus  se skutečně obětuje za nás a my na něm máme skutečně podíl. Jedinečná a neopakovatelná Ježíšova oběť na kříži se zpřítomňuje na oltáři; naplňuje se tak dílo našeho vykoupení.

Ježíš při poslední večeři  eucharistii ustanovil jako připomínku své smrti a svého zmrtvýchvstání (1337). Evangelisté i apoštol Pavel nám vyprávění o ustanovení eucharistie v Písmu podrobně popsali (1338). Ježíš  si ke splnění svého již dříve ohlášeného slibu dát učedníkům své proměněné tělo i svou krev zvolil dobu velikonoc (1339-1340).  Krátce se podívejme, co ustanovení Eucharistie předcházelo  a zamysleme se nad důvody a velikostí Ježíšova daru, který přesahuje všechny ostatní svátosti.

Pán Ježíš poprvé o svém rozhodnutí, být pro nás svátostným životodárným pokrmem, začal hovořit krátce poté co na břehu Tiberiadského jezera v Galileji z pěti ječných chlebů a dvou ryb nasytil pět tisíc mužů (srov. Jan 6,1-15). Zázrak měl lid vést ke snazšímu přijetí pozdějšího svátostného duchovního nasycení. Když lidé Ježíše dalšího dne vyhledali v Kafarnaum (srov. Jan 6,22-69) vyčetl jim, že ho hledali ne proto, aby uviděli svatá znamení boží, ale proto, aby jen něco pojedli a vyzval je: „Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť“ (Jan 6,27).  K tomu dodal: „Abyste věřili v toho, koho on poslal“ (srov. Jan 6,29).Lidem však byl prožitý zázrak s chleby nedostatečný, chtělividět další znamení a vše,co Ježíš zázračného ještě dokáže. Na to jim Ježíš podal jasnou odpověď: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nikdy nebude žíznit“ (Jan 6,35).

Podrobil je zkoušce vírya dále zdůraznil: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“( Jan 6,54-56).

To čiňte na mou památku.

Když Ježíš přikázal, aby se i v budoucnu opakovala jeho gesta a slova, která pronesl při Poslední večeři, nežádá, aby se pouze vzpomínalo na něho a na to, co učinil.  Měl na mysli pravidelné liturgické slavení svátosti eucharistie skrze apoštoly a jejich zástupce (1341).  A církev jeho příkaz od samého počátku věrně plní (1342). Křesťané se za tím účelem dodnes shromažďují  „k lámání chleba“ (srov. Sk 20,7) a to především v neděli, v den Ježíšova zmrtvýchvstání (1343) a budou v tomto způsobu pokračovat až do doby, kdy při hostině nebeské všichni pozvaní společně zasednou ke stolu královskému (1344).

 

YOUCAT otázka 217: Jakým způsobem se církev podílí na eucharistii?  Odpověď: Pokaždé když církev slaví eucharistii, přistupuje ke zdroji, z něhož sama vždycky znovu vyrůstá: tím, že církev „požívá“ Kristovo tělo, stává se Kristovým tělem, jak zní její jiný titul. Do oběti Ježíše Krista, který se nám dává s tělem i duší, se vejde celý náš život. Naše práce, naše strádání i radosti, to všechno můžeme spojit s Ježíšovou obětí. Jestliže tímto způsobem přineseme sebe samé, budeme proměněni: budeme se líbit Bohu a pro své bližní se staneme dobrým, výživným chlebem.

YOUCAT otázka 218: Jak máme správně uctívat Pána Ježíše přítomného ve chlebě a ve víně?  Odpověď: Protože Bůh je přítomen v konsekrovaných způsobách chleba a vína, musíme tyto svaté dary chovat v největší úctě a klanět se v nich našemu nejsvětějšímu Pánu a Vykupiteli. (Konsekrace -z lat. consecratio - "posvěcení", "zasvěcení").

Pokud po skončení mše svaté ještě zbudou konsekrované hostie, jsou uchovávány v posvátných nádobách ve svatostánku. Protože je v něm přítomen „Nejsvětější“, je svatostánek tím nejčestnějším místem každého kostela. Před každým svatostánkem poklekáme.

Na závěr:

Eucharistická slavnost se stala středem bohoslužeb církve. Je především oslavou reálné Kristovy přítomnosti v eucharistii. Kristus  přítomný ve svátosti oltářní je týž Kristus, který zemřel a stále znovu je obětován pro spásu světa a je týž Kristus, který se nám dává za pokrm. Projevem eucharistické úcty tedy není jen adorace - klanění se Kristu v Nejsvětější svátosti, ale také účast na Kristově oběti a přijímání - svátostné spojení s Kristem, které nám dává podíl na jeho božském životě a je zdrojem jednoty církevního společenství.

Vypracoval Matonick

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio